Beneš: Smlouvu na nové jaderné bloky podepíše ČEZ nejdříve za pět let

Cena silové elektřiny za poslední roky stagnuje a v nejbližších několika letech to bude podle mého názoru pokračovat. Jediným impulsem, který by ji mohl ovlivňovat, bude cena povolenek CO2.

To ale nevypovídá nic o ceně za elektřinu včetně všech vedlejších nákladů, kterou platí občané. V současnosti totiž platí z velké části za ostatní služby, ať už jsou to přenosové služby, distribuce a především podpora výroby z obnovitelných zdrojů. V důsledku podpory obnovitelných zdrojů je navíc cena silové elektřiny pokřivená a vůbec neodpovídá skutečným nákladům na výrobu elektřiny.

Mimochodem cena elektřiny je v současnosti tak nízko jako v České republice jen v prostoru, kde obchoduje ČEZ. Tedy na trhu, který začíná přibližně na hranicích Belgie a končí na slovensko-maďarské hranici. Elektřina se zde obchoduje za 35 i méně eur za megawatthodinu. To je specifikum, které je dáno hlavně masivní podporou obnovitelných zdrojů v Německu.

Když se podíváte na ceny ve Velké Británii nebo Itálii, Španělsku, Francii, dostanete se na úplně jiné, mnohem vyšší ceny.

Co se týká ČEZ a cen za elektřinu dodanou trhu, máme obchodní politiku postavenou tak, že velkou část elektřiny obchodujeme na více let dopředu. Znamená to, že už dnes máme prodanou elektřinu na příští rok a velkou část i na další léta.

Vyrovnáváme tím výkyvy cen, ať už nahoru, nebo dolů. Naše realizační cena není tedy úplně identická s tou, která je zrovna na burze, protože obchodujeme až s tříletým předstihem. To nám dává možnost a volnost reagovat s předstihem. Proto jsme měli i čas v rámci naší strategie eliminovat dopady nižších okamžitých tržeb, které nejsou v našich ziscích tak znatelné.

Zajímavější teď bude sledovat vývoj energetiky jako takové ve střednědobém a dlouhodobém horizontu, tedy to, jak, v jakých zdrojích se bude elektřina vyrábět, zda se bude ještě energetický trh částečně liberalizovat, nebo to bude hodně regulovaný obor.

Mohu uvést pouze poslední zveřejněné výsledky. Provozní zisk před odpisy bude činit 72 miliard korun, očištěný čistý zisk 29 miliard. Co se týká dividendy za loňský rok, tu bude schvalovat řádná valná hromada v červnu, předcházet tomu bude návrh představenstva na výši dividendy, což se stane nejpozději v dubnu.

Nerad bych, aby to vypadalo, že jsme otočili kormidlem o 180 stupňů a neděláme nic jiného než nová řešení nebo decentralizovanou energetiku. Musíme však reagovat na krizi, v níž se evropská energetika nachází. Strategie ČEZ v tomto, jak říkám postliberálním období, je postavena na třech prioritách. První z nich je, že chceme co nejlépe provozovat klasické velké výrobní zdroje včetně jaderných, tedy s co nejnižší nákladovostí a nejvyššími výnosy. K tomu patří úsporné programy a zvyšování výkonu především jaderných bloků a také další rozvoj jádra.

Zároveň chceme rozvíjet prozákaznický přístup, nabízet kvalitní služby a produkty a v rámci toho našim klientům umět dodat i řešení v rámci decentrální energetiky. Ať už to bude dodávka na klíč včetně financování a údržby například fotovoltaických panelů na střechu, nebo tepelných čerpadel, nebo jakékoli jiné technologie, která se v budoucnu naskytne.

Třetí částí naší strategie je udržet se v první desítce největších evropských energetik. To spočívá v růstu nebo případných akvizicích v zemích, které jsou nám kulturně a hospodářsky blízké, tedy u našich sousedů.

Jsem přesvědčen, že podíl decentrální energetiky, tedy menších výrobních zdrojů rozmístěných po celé republice, poroste. Je to technologický trend. Budoucnost evropské energetiky bude ovlivňována dvěma významnými faktory.

Jedním z nich je energetická politika Evropské unie založená na rozhodování politiků, tím druhým, neméně významným, je rozvoj technologií, které souvisejí s rozvojem decentrální energetiky. Ať už to budou velmi účinné malé kogenerační jednotky, nové prvky pro řízení sítě a kvalitu dodávky, tzv. chytré sítě, které umožní snižovat ztráty, zvyšovat komfort a efektivitu celého provozování a dispečinku sítí.

Tyto technologie se vyvíjejí velmi rychle. Podíl decentralizovaných zdrojů poroste, podíl klasické energetiky bude o něco nižší, než jsme zvyklí, ale nemůžeme tvrdit, že klasické elektrárny už nebudou potřeba. Ty samozřejmě nadále potřeba budou.

Nechtěl bych, abychom stavěli rovnítko mezi rozvojem jaderné energetiky a výstavbou nových bloků ať už v Temelíně, nebo v Dukovanech. Ta problematika je mnohem širší.

Do rozvoje jaderné energetiky spadá dnes jeden z nejdůležitějších projektů a tím je dlouhodobé provozování bloků v Dukovanech. Další prioritou je zvyšování výkonu a výroby na našich současných šesti jaderných blocích. Díky investičním projektům se nám daří zvyšovat výkon všech těchto bloků. Jen pro ilustraci – za posledních pár let, včetně prací na druhém bloku v Temelíně, plánovaných na letošní rok, se jejich instalovaný výkon zvýší celkem o 530 megawattů.

Třetím krokem je výstavba nové generace jaderných elektráren, které vyrostou v Dukovanech či v Temelíně někdy kolem roku 2035 až 2037. Výstavba jaderných bloků je vždy velmi významnou částí naplňování státní energetické koncepce.

Proto když se podíváte po světě na modely stavby jaderných elektráren, nenajdete jediný, kde by se tak dělo bez součinnosti se státem, na jehož území se staví. Výstavba jaderných bloků je vždy opřena o dohody mezi státem a investorem nebo skupinou investorů a dodavatelem technologie. Velmi často i o dohodu státu, ve kterém se staví, a státu, odkud technologie pochází.

V České republice má největší odbornost, zkušenosti a nejvíce odpracované práce v oboru jaderné energetiky ČEZ. Je proto zřejmé, že ČEZ na projektech výstavby dalších bloků už několik let pracuje a bude pracovat dál. Tím, že jsme zastavili předchozí tendr, jsme nezastavili projekt v Temelíně a pracujeme i na projektu v Dukovanech.

Logicky se nám jako nejrozumnější jeví dál pokračovat v práci a přípravách v rámci dceřiného podniku ČEZ tak, aby společnost se všemi povoleními, z nichž ne všechna jsou přenositelná, byla poté připravena přizvat do podniku případné další spoluinvestory, ať už mluvíme o dodavateli technologie, nebo o jiném investorovi. Je pravda, že letos nečekáme spuštění tendru, je však nutné, aby v momentě, kdy to bude aktuální, bylo vše pro možné obchodní dohody, ať už na úrovni ČEZ, nebo na úrovni mezivládních dohod, připravené. Tak to chystáme.

Ve chvíli, kdy se bude dělat finální rozhodnutí o takto velké investici, bude muset být vymyšlen model, který zajistí investorům elementární ekonomickou návratnost, v tuto chvíli to ale není zásadní. Vývoj energetiky se může za pár let změnit.

Všude ve světě rozvoj jaderné energetiky souvisí s vlivem státu a v Česku to dle mého názoru nebude jinak.

Provozování jaderných bloků probíhá na základě povolení Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Existuje zvyklost, že se povolení vydává na deset let.

Děláme vše pro to, abychom získali povolení pro další provozování čtyř bloků v Dukovanech v období let 2015 až 2017, tedy tak, jak před třiceti lety postupně najížděly do provozu. Plníme všechna opatření, která jsou třeba pro to, aby nám Státní úřad pro jadernou bezpečnost mohl s klidným svědomím povolení vydat.

Otázkou je, o jakém množství bloků se bavíme. Dá se říci, že přípravné práce do momentu, než se kopne do země, se pohybují v jednotkách procent. Jeden blok může stát kolem 100 až 130 miliard korun, v soutěži o dva bloky Temelína byla řeč asi o 250 miliardách. Přípravné fáze budou určitě v jednotkách miliard za každý blok.

Dodavatelé mají většinou tendenci nabídnout smlouvu v měně, v níž mají náklady. Část ceny může být v korunách, ale celková cena bude vždy kombinací koruny a zahraniční měny, třeba dolaru či eura. Nevím, zda v době uzavření kontraktu už nebudeme platit eurem. Je totiž dost možné, že to bude po roce 2020, kdy už korunou platit nebudeme.

Pro bloky temelínského typu všude na světě přicházejí v úvahu dva dodavatelé, mohou jej dodávat Rusové a Američané. Je tedy dobře, že jsou dva konkurenti.

To, jak budeme palivo zajišťovat dále, musíme ale s dostatečným předstihem rozhodnout. Oběma potenciálním dodavatelům musíme totiž předem deklarovat, jak se budeme chovat a co od nich budeme očekávat, aby se ve výzkumu a vývoji paliva mohli připravit a dát nám nabídku podle našich očekávání.

Rozhodnutí by proto podle mého názoru mělo padnout nejpozději v příštím roce.

Je velmi pravděpodobné, že na dodavatele paliva bude vypsán tendr. Jednak proto, abychom si otestovali technické i ekonomické možnosti obou dvou uchazečů, a pak je přece vždy lepší vybírat si ze dvou nabídek než mít jen jednu.

Největší evropské energetiky, ty z první desítky, se asi před rokem a půl rozhodly, že by se měly začít scházet a začít jednotně komunikovat s evropskými politiky. Naším cílem je vysvětlit politikům, kam se ubírá evropská energetická politika a co způsobuje to, co Evropa dosud z hlediska energetiky rozhodla, tedy že dochází ke zhoršení konkurenceschopnosti Evropy. Jestliže je v Evropě dvakrát dražší elektřina než ve Spojených státech, tak za to nemůže energetika jako obor, může za to energetická politika Evropské unie. Jako zásadní vstup to ale ohrožuje konkurenceschopnost všech dalších odvětví i růst hospodářství, míru zaměstnanosti a blahobytu obyvatel.

Myslím, že se za dobu existence Magrittovy skupiny podařilo evropským politikům hodně věcí vysvětlit a říci jim, čeho by se měli do budoucna vyvarovat. Těch schůzek byla celá řada, setkali jsme se nesčetněkrát s evropskými komisaři, konalo se mnoho jednání s evropskými politiky. Asi nejzajímavější byla ta s německou kancléřkou Angelou Merkelovou, francouzským prezidentem Hollandem nebo španělským premiérem Rajoyem.

Evropští představitelé považují ČEZ za největší firmu z oblasti střední Evropy, protože v první desítce není žádná polská, maďarská ani slovenská firma. I díky tomu máme možnost vysvětlit politikům, co bychom měli dělat do roku 2030 tak, abychom se vyvarovali chyb, které se staly před pár lety, když se rozhodovalo o energetické politice do roku 2020.

ČEZ má v tuto chvíli velkou výhodu – je nejméně zadluženou společností z desítky největších energetických společností v Evropě. Naším úkolem je zajistit akcionářům stabilní a vysokou dividendu, kterou od nás očekávají. A je nutné mít na mysli, že největším akcionářem ČEZ je stát. Pokud chceme státu a všem ostatním akcionářům tuto dividendu zaručit, je rozumné si zachovat velikost firmy i akvizičním růstem. Kdyby bylo na pořadu dne koupit jakákoli aktiva v našem okolí, která umožní synergii, pak má smysl dokoupit dodatečný provozní zisk při stále nízké míře zadlužení.

Když se podíváte, co je dnes k mání, jsou k diskusi jen Slovenské elektrárne, které chce italský Enel prodat, aby snížil své zadlužení, a aktiva společnosti Vattenfall v Německu. Zvlášť Slovenské elektrárne nám dávají smysl. Zcela logicky z hlediska technologie jsou jejich výrobní zdroje velmi podobné těm našim. Navíc se mezi ČEZ a slovenskou společností dají najít i tradingové a dispečinkové synergie. Tato případná akvizice má ovšem i své úskalí, kterým je nedostavěný třetí a čtvrtý blok jaderné elektrárny Mochovce. Proto je velmi obtížné přemýšlet nad tím, že by se dala dát nabídka na Slovenské elektrárne tak, jak nyní stojí.

Velmi podobný přístup máme k aktivům Vattenfall, které podrobně zkoumáme. Pokud například vodní elektrárny u hranic České republiky za Krušnými horami budou dávat smysl, mohly by zapadat do naší strategie. Díváme se ale nyní jen na země, které jsou nám kulturně a hospodářsky blízké, tedy na Slovensko, Německo a Polsko.

Chceme klientům nabízet velmi kvalitní služby a stále jejich nabídku rozšiřovat. Kromě základní komodity, tedy dodávky elektřiny, je druhým v pořadí plyn. Nyní jsme největším alternativním dodavatelem plynu a je to pro nás ekonomicky velmi zajímavé. Nabízíme mobilní služby, které pro nás mají především retenční význam.

Do budoucna budeme domácnostem i podnikům nabízet i finanční služby. Lidé dnes očekávají co nejkvalitnější služby, chtějí mít větší míru nezávislosti, určovat si spotřebu a v některých případech mít pod kontrolou i výrobu energie. ČEZ jako moderní společnost a zároveň odborník musí umět tyto potřeby uspokojit a přinést svým klientům řešení na míru, například v podobě solárních panelů na střechu domů včetně instalace, dlouhodobého servisu i financování jejich nákupu.

O tom jsem s nikým nejednal a nic o tom nevím, spekulace jsem se dozvěděl z médií. OKD ale samozřejmě sledujeme. Chcete-li znát můj názor, bude záležet na tom, jak by se aktiva OKD rozdělila. Není to jen společnost, která těží energetické uhlí, polovina jejich produkce je pro koksování, které dodávají koksovnám, druhá polovina je k využití v teplárnách a elektrárnách. Nemyslím si, že bychom se chtěli pouštět do nového segmentu těžby koksovatelného uhlí.

Naše uhelné elektrárny jsou převážně na hnědé uhlí. Vývoj ukáže, kam se OKD ubere, a věřím tomu, že se situace bude vyvíjet k prospěchu regionu a celé České republiky.

Je třeba rozlišit situaci na dole Bílina, kde těží ČEZ, a na dole ČSA, který nám nepatří. Z odborného hlediska, ale i z hlediska životního prostředí a především z pohledu možného ohrožení lidských obydlí, má důl Bílina za limity sto miliónů tun v prostoru, kde není žádné obydlené území. Z velké části už tam máme vykoupeny pozemky a dohody s okolními obcemi. Nevidím sebemenší důvod, proč by mělo vytěžení někomu vadit.

Úplně jiná situace je u dolu ČSA, kde je za územními ekologickými limity Horní Jiřetín. Tam by těžaři museli vykoupit pozemky, aby vůbec mohli těžit. Není příliš realistické, že se jim všechny pozemky vykoupit podaří. Stejně tak nepovažuji za reálné, aby došlo k vyvlastnění pozemků ve prospěch soukromé těžební společnosti.

Podstatnou otázkou ale také je, jak moc uhlí za limity bude potřeba. Pokud se bude uplatňovat evropská energetická politika, kdy se mají výrazně snížit emise a má vzrůst podíl výroby z obnovitelných zdrojů, je možné, že uhlí za limity bude potřeba těžit jen pro teplárny. Dokonce možná ani to ne. To ale ukáže čas.