Bělorusko staví jadernou elektrárnu. 30 let po Černobylu

Projekt, schválený vládou v roce 2008 a uskutečňovaný ruskou jadernou korporací Rosatom, představuje investici za 11 miliard dolarů (asi 234 miliard Kč), z nichž deset (asi 213 miliard Kč) pochází z ruského úvěru.

Projekt oživil špatné vzpomínky v zemi, kde čtvrtinu území postihl výbuch reaktoru sovětské jaderné elektrárny v Černobylu na Ukrajině v roce 1986.

„Když jsme se dozvěděli, že nám mají pod okny postavit jadernou elektrárnu, dostali jsme strach,” řekla Nina Rybiková, která patří mezi desítky tisíc lidí evakuovaných z postižených oblastí před 30 lety. „Ale strach je pryč: přesvědčili nás, že stavba využívá nejmodernější technologie a vše je pod kontrolou,” ujišťuje tato spisovatelka a novinářka. „Dokonce i ti, kteří sbírali podpisy proti stavbě, se starají, aby je zaměstnali,” dodala.

Obavy o jadernou bezpečnost, které se po havárii japonské jaderné elektrárny Fukušima v roce 2011 ještě znásobily, se úřady a ruský výrobce snaží rozptýlit.

Aby běloruské úřady prokázaly svou nesmlouvavost, požadovaly, aby Rosatom po pádu vyměnil poškozenou nádrž, ačkoli podle společnosti se poškodil jen lak. Ruská korporace představuje své reaktory třetí generace jako „nejmodernější na světě”, splňující „všechny mezinárodní normy”.

Podle běloruské socioložky Jeleny Martiščenkové, která zkoumá veřejné mínění již od roku 2005, v současnosti jadernou energii podporuje polovina běloruského obyvatelstva a tento podíl v okrese Ostrovec stoupá na 65 procent.

Na druhé straně velmi blízké hranice s Litvou není tento optimismus ani zdaleka sdílen. Vilnius kritizuje projekt „porušující mezinárodní požadavky na jadernou a environmentální bezpečnost jen 20 kilometrů od hranic Evropské unie a jen 40 kilometrů od litevského hlavního města”. Tato obvinění druhá strana popírá.

Mluvčí litevského ministerstva zahraničních věcí Rasa Jakilaitienéová obviňuje Minsk, že se „snaží skrýt”, „popřít” či minimalizovat „přinejmenším šest incidentů”. Pobaltská země se podle svého ministerstva energetiky postarala, aby se „žádná elektřina” z běloruské elektrárny nemohla dostat na litevský trh.

Další nevyřešený problém představuje zpracování radioaktivního odpadu. Vláda v Minsku tvrdí, že na tom pracuje.

Projekt, ohlášený v roce 2011, představoval hlavně způsob, jakým Vladimir Putin prosazuje ruské hospodářské zájmy v postsovětském prostoru, a to tím, že přispěchal pomoci běloruskému prezidentu Alexandru Lukašenkovi, čelícímu vážné hospodářské krizi a západním sankcím kvůli potlačování opozice.

Za méně obtížných okolností po nedávném zrušení evropských sankcí – po osvobození Lukašenkových odpůrců – Minsk vnímá projekt hlavně jako způsob, jak snížit závislost na ruském plynu, který používá k výrobě elektřiny. Moskva několikrát využila dodávky ropy a zemního plynu jako páku k prosazení svého vlivu vůči Bělorusku nebo jiným sousedům.

„To je klíčová otázka energetické bezpečnosti: závislost na jedné zemi, zvláště když tato země sahá po omezování dodávek," uvedl jaderný expert Aljaksandr Michalevič z běloruské akademie věd během konference v Minsku.

Nová elektrárna, která pokryje více než čtvrtinu běloruské spotřeby, podle něj umožní Minsku snížit dovoz ruského zemního plynu o čtvrtinu, jakož i snížit cenu elektřiny.