Bartoš: Lepší zákon o bydlení tu ještě nebyl, odpor ve vládě nechápu

Poté, co vláda přerušila projednávání zákona o podpoře bydlení, jste uvedl, že je kam spěchat a Česko zákon potřebuje. Co přesně vám koaliční partneři vytýkali?

V posledních třiceti letech tady nebyl lépe projednaný zákon o bydlení. Většina respektovaných odborníků potvrdí, že jeho obsah je kvalitní. Jediný spor, který jsme na vládě řešili, vzneslo ministerstvo financí s tím, že zákon s sebou nese náklady.

Uvědomme si ale, že výdaje na příspěvek na bydlení činily v posledním roce 18 miliard korun. Za poslední dva roky se zdvojnásobily, za tři roky ztrojnásobily. Máme tady poměrně zásadní situaci, kdy zhruba 1,6 milionu lidí v Česku ohrožuje bytová nouze. A máme tady asi 160 tisíc lidí, kteří již v bytové nouzi jsou, což stát stojí další čtyři miliardy ročně.

Zákon je systémové řešení, které pomůže oběma skupinám lidí. Proto jsem ten odpor příliš nepochopil.

Z veřejných vyjádření to vypadalo, že hlavně ODS má problém s těmi zhruba dvěma sty úředníků, kteří by kvůli zákonu přibyli. Nešlo by se bez nich obejít?

My jsme pilotně zkoušeli jak kontaktní místa pro bydlení, tak možnost vkladu bytů do bytového fondu od soukromých majitelů. Obojí v několika obcích již funguje. Vyplynulo nám, že v celkovém objemu přibude asi 190 úředníků. Porovnejme to ale s tím, že řešíme problém, který se týká 1,6 milionu lidí.

Jsem přesvědčený, že stát má být šikovný, štíhlý a efektivní. Ale to není otázka počtu propuštěných úředníků, nýbrž funkčnosti.

Zákon navíc ulehčí sociálnímu systému. Dnes pomáháme lidem ve chvíli, kdy to již bývá náročné. V okamžiku, kdy řeší kombinaci problémů s bydlením, exekucí nebo sociálněpatologickými jevy. Lidé, kteří v sociální branži pracují, jsou následně přetížení a dovedou pomoci jen určitému počtu lidí, neboť je to velmi nákladné a náročné. Samotný zákon o podpoře bydlení má proto pozitivní ekonomickou bilanci.

Je reálné, že se na něm na vládě dohodnete ještě před červnovými evropskými volbami, aby zákon nenabral zpoždění?

Chtěl bych, aby poslanci návrh projednali v prvním čtení ještě před začátkem takzvaných sněmovních prázdnin. Je na to navázaný také Národní plán obnovy. V případě, že bychom zákon neměli, hrozí nám pokuta téměř deset miliard korun.

Ale je nutné, aby zákon byl funkční, nejen abychom formálně splnili požadavky. Byl bych nerad, abychom měli zákon, který ze své povahy nefunguje.

My jsme spustili investiční programy, budeme podporovat dostupné obecní bydlení. U Evropské komise jsme notifikovali programy, v nichž bude osm miliard korun z našich zdrojů, a dalších 20 miliard přibude poté, co se na podporu navážou soukromé prostředky. Obce mají zájem, za první tři měsíce začalo vznikat pět set bytů. Zákon o podpoře bydlení je částí této mozaiky. Navíc má širokou podporu.

Kontaktní centra, snaha získat více obecních bytů. To vše může pomoci. Ale není hlavním problémem toho, proč je bydlení v Česku nedostupné, slabá výstavba?

Za posledních deset let se ukázalo, že je to mýtus. Za tu dobu, kdy se stavělo 40 až 50 tisíc bytů ročně, rostly reálné mzdy a byly levné hypotéky, šla cena nemovitostí o 60 procent nahoru. Větší výstavba automaticky cenu bydlení nesnižuje. My opatřeními ve stavebním zákoně a v jeho prováděcích vyhláškách zlevňujeme cenu výstavby i o vyšší stovky tisíc na jeden byt.

Občas tu zaznívá, že musíme stavět sto tisíc bytů ročně. Tolik jich naposledy vznikalo někdy v 70. letech minulého století. Komerční trh ale funguje tak, že pokud rostou možnosti na straně kupců, logicky se prodává za co nejvyšší možnou cenu. Proto máme programy dostupného bydlení, obecního bydlení, abychom měli k soukromému trhu alternativu.

Byty nejsou rohlíky. V jejich případě nutně nefunguje, že čeho je moc, to je levné.

Proč myslíte, že neplatí základní ekonomická poučka o nabídce a poptávce? Když bude na trhu větší konkurence a více bytů, bude tlak na růst cen menší.

Když jedu po Praze nebo i někam mimo ni, nemám pocit, že se nestaví. Když se podívám na brownfieldy v Praze jako Nákladové nádraží Žižkov, Prahu 5, Rohanské nábřeží, tak vidím ambiciózní projekty bytové výstavby.

Ale zároveň vidím nabídky na koupi investičního bytu. Koupit si investiční byt není ve své povaze nic špatného ani zakázaného. Mým cílem je však formovat růstové a trvale udržitelné vyvážené prostředí.

Poláci například dotovali hypotéky a ukázalo se, že ceny nemovitostí vystřelily nahoru.

Dotované hypotéky v Česku navrhovali stavebníci a některé banky. Vy jste takovou možnost odmítli. Z jakého důvodu?

Hypotéky a vlastnické bydlení už jsou zvýhodněné. Největší objem podpory vůbec byla privatizace bytů. Máte možnost daňových odpisů z úroků z hypoték.

Já bych chtěl, aby komerční trh rostl. Cílem stavebního zákona je povolit výstavbu, pokud jsou splněné určité podmínky. Existují ale různé formy bydlení a různé životní situace. Pokud máte v kompetenci politiku bydlení, musíte se na ně dívat jako na celek. Představa, že když postavím sto tisíc bytů, problém tím vyřeším, není realistická. To řekne i každý odborník, který zrovna nehájí nějaký konkrétní zájem.

Plánujete na trh dostat prázdné byty. Nedávno jste uvedli, že jich je v Česku asi 577 tisíc, z toho zhruba 200 tisíc v bytových domech. Odborníci ale toto číslo zpochybňují. Jste si jistí, že tu je skutečně takový potenciál, který by mohl pomoci problémy s bydlením řešit?

Když jsem přišel na ministerstvo, zjistil jsem, že celá řada rozhodnutí státu není postavená na datech. Buď je stát nesbírá, nebo je nemá, nebo vychází z čísel Českého statistického úřadu, která máme jednou za deset let.

Postavili jsme vlastní analytický tým, spolupracujeme s institucemi jako výzkumná agentura STEM, s ekonomickým institutem CERGE-EI a dalšími. Potenciál v bytových domech nám dnes vychází na asi 200 tisíc prázdných bytů.

A pokud by majitelé měli garanci, že za byt dostanou zaplaceno a někdo bude řešit případné vzniklé potíže, tak by byt do fondu na dostupné bydlení vložili. To u nich máme ověřeno. Naší ambicí je do něj dostat asi dva tisíce bytů ročně.

Jak toho chcete docílit? Když podobnou iniciativu spustila Praha, sehnala jen desítky bytů.

Počítáme s garancemi a motivacemi pro pronajímatele. Jsou obce, které takový postup již zkoušely, a není to jen Praha nebo Brno. Chceme, aby se tyto snahy opíraly o systémové řešení.

Máme také marketingové možnosti. Lidi, kteří obor aktivně nesledují, dnes jen tak nezastihne informace, že když zdědí druhý třetí byt, mohou jej takto využít, a tedy pomoci městu, které jim garantuje nájem.

Stejnou službu nabízejí i soukromé společnosti, jen si za to berou poplatek.

Kolik bytů byste do tohoto programu chtěli celkově zapojit?

Když se podívám na podobně velkou Belgii, tak tam v takovém fondu je asi 20 tisíc bytů. To by byla naše ambice.

Chtěl bych také, aby obce rekonstruovaly byty, které mají ve svém vlastnictví. A třetím pilířem je výstavba, která je ale časově a finančně nejnáročnější.

Budování obecních bytů ale v posledních letech výrazně vázlo. Ministerstvo přitom uvedlo, že tři čtvrtiny obcí nejsou spokojené se stavem svého bytového fondu. Jak hodláte jejich aktivitu nastartovat?

Obce chtějí nedostatek vlastních bytů řešit, jenže nemají v danou chvíli kompetence nebo zdroje. Zřídili jsme ve spolupráci s Danielem Ryšávkou, ředitelem Státního fondu podpory investic, kompetenční centra. Menší obce nemají investiční odbor, útvar pro realizaci projektů. Je třeba jim pomoci s finančními nástroji.

Dáváme 1,4 miliardy korun na projektovou přípravu. Za ty peníze si ji mohou i komerčně nakoupit. Podmínkou je, že do deseti let začnou projekt realizovat.

Byl byste pro, aby se do výstavby mohly více zapojit penzijní fondy? Po tom volá i soukromý sektor.

Uvítal bych, kdyby mohly investovat do dostupného nájemního bydlení. Inspirujme se komerčním segmentem.

Existuje spousta zajímavých investic, ale jestli je něco konzervativní investice, jsou to nákupy pozemků a nemovitostí. I proto má nájemní bydlení v Česku stále pověst, jako by to bylo něco druhořadého. Byť v sousedním Německu žije v nájmu zhruba 50 procent lidí a nikdo si o nich nemyslí, že to jsou ti, co to nezvládli.

U nás je ale velká poptávka po vlastním bytu nebo domu proto, že bydlení tvoří vysoký náklad domácnosti a vlastní nemovitost představuje zajištění na stáří.

Nicméně to se asi bude měnit a lidí v nájmu přibude. Už jen proto, že na pořízení vlastního bytu nebudou mít peníze.

Bydlet v nájmu ale není žádná ostuda. Zároveň je legitimní právo chtít vlastnit nemovitosti. Ale vlastnické bydlení fakticky neřeší situaci s nedostupným bydlením. To ukázalo těch zmíněných posledních deset let. Pokud je v tržním prostředí velká poptávka, nabídka to uspokojuje za maximální možné ceny.

V jakém stavu jsou připravované změny v pravidlech pro nájemní bydlení? Tedy zákaz řetězení jednoletých nájemních smluv nebo snazší vystěhování neplatičů.

Legislativa není v gesci ministerstva pro místní rozvoj, ale spadá pod spravedlnost. My jsme měli několik pracovních jednání. A myslím si, že v tomto volebním období už tento krok nestihneme.

Změny by musely být připravené už teď, aby se ve standardním cyklu stačily projednat.

Dříve jste mluvil i o podpoře alternativ typu družstevní bydlení. Máte to stále v plánu?

Rád bych na tomto ministerstvu pokračoval i v dalším volebním období a zaměřil se například na toto. Spousta lidí si asociuje slovo družstvo s kolchozem. Družstevní bydlení je ale plnohodnotné bydlení samosprávného typu.

Například v Dánsku je vznik družstva na úrovni obcí podporován. U nás se řídí zákonem o korporacích, což je také nesmysl. Cílem družstva není generovat zisk, nýbrž uspokojovat bytové potřeby svých členů. Na družstevní podíl se také neposkytuje hypotéka.

Jak konkrétně byste rád družstevní bydlení podpořil?

Existují například schémata, kdy město vstupuje do družstva na počátku jako jeden ze členů. Dokáže nést tíhu úvěru. A buď tam následně obec zůstane, nebo se v rámci plateb vypořádá podíl a z družstva se stáhne.

Pro toto ale také neexistuje legislativa, která by to strukturálně podporovala. Je to spíše záležitost odvahy. Chtěl bych, aby bydlení bylo spíše o jistotě.