Článek
Stavební úřady si první den provozu stěžovaly, že jejich systémy občas nefungují správně. Přihlásit se šlo až na několikátý pokus, projekty mohly upravovat i úředníci z druhého konce republiky. Jak to budete řešit?
My jsme ohledně tohoto agendového informačního systému, který používají úředníci, školili administrátory systému a každý úřad. Když se úředník přihlásí, musí se pro něj systém nakonfigurovat. Přiřadí mu jednotlivé role a s nimi spojená práva, pak jej teprve můžete využívat naplno. Nezaznamenal jsem, že by systém odmítal přihlášení. Bylo v něm přes den zhruba čtyři tisíce úředníků. Máme call centrum a helpdesk a z reakcí, které řešily, vyplývá, že někde nebyla nastavena ta práva.
A co se týče možnosti upravovat žádosti napříč republikou?
Systém počítá s tím, že v některých případech můžete vidět záměry a řízení, které patří jiným stavebním úřadům a dotčeným orgánům z důvodů koordinace činnosti v území. Je to kvůli tomu, že záměr zastřešuje jednotlivá řízení, je to taková virtuální obálka pro konečné rozhodnutí o povolení.
Bartoš v roli stavebníka: Zkusil jsem digitálně žádat o povolení rozhledny
Mimo úředníky nikdo jiný žádná data nevidí. Dokumenty a obsah spisu nejsou v současnosti vidět z jiného úřadu, což je správně a tak to i zůstane. Samozřejmě v systému nemá být možnost jiný záměr upravit. V omezeném testovacím režimu bez napojení na ostrá data a bez uživatelů to nebylo možné odhalit. Je to chyba a dodavatel pracuje na její opravě. Samozřejmě už teď platí jako ve fyzickém světě, že úředník nesmí měnit, co mu nepřísluší.
Byl jste se podívat i na jednotlivých stavebních úřadech, jak to tam teď vypadá? Úředníci mluví o tom, že jsou zavaleni stohy papírů, jak se lidé snažili stihnout podat žádosti ještě během června.
Nevím, jestli bych měl po pondělním spuštění během prvního dne vyjíždět na stavební úřad. Spíše vnímám jako problém a vlastně mě to mrzí, že kvůli tomu, jak vystupovali třeba poslanec za ANO Martin Kolovratník nebo bývalá ministryně Klára Dostálová, zavládla ve veřejném prostoru panika. Byť jsme jako ministerstvo, ale i já při interpelacích, vždy komunikovali velmi otevřeně o všech věcech, spousta stavebníků se rozhodla podat také neúplné žádosti do konce června.
Stohy podaných papírů jsem viděl. Ale nemyslím si, že by situace byla jiná, kdyby zákon začal platit třeba o půl roku později. Myslím, že je to způsobené politicky nezdravým prostředím. Můžu mít výhrady a jako opoziční politik jsem je měl k práci minulé vlády. Ale my něco děláme, abychom posunuli Česko o míle daleko. Aby se právě nemusely tisknout stohy papírů. Věřím, že jak se postupně budou odbavovat žádosti, paralelně s tím pojede už digitální cesta. Kdyby to nebylo takto zpolitizované, podávání žádostí běží průběžně už od prvního července elektronicky.
Trváte na tom, že odklad digitalizace nebyl namístě?
Jsem o tom naprosto přesvědčený. Situace by nebyla jiná. Zákon přece schválila Sněmovna i s hlasy opozice a Senát. Všechny parametry byly dopředu známé. Myslím, že panika byla opravdu hodně podporovaná a uměle vyvolávaná. A jsem rád, že i kapacity v oboru jako Česká komora architektů a inženýrů činných ve výstavbě, architekt Jan Kasl nebo šéf pražského Institutu plánování a rozvoje komentovali ty věci kladně. Změny budou mít porodní bolesti, stejně jako každá velká změna za třicet let. Ale prostě věřím, že to společně s úředníky dáme a přerod z doby papírové do digitální se nám podaří.
Někteří starostové se obávají, že kvůli zahlcení stavebních úřadů může zpomalit příprava projektů vázaných na evropské peníze. Například Národní plán obnovy má striktní lhůty. Neobáváte se, že Česko může přijít o dost peněz?
Není žádný faktický důvod, proč by se to mělo stát. Kdybychom platnost zákona posunuli, podají žádosti ve starém režimu. A nový zákon i digitalizaci jsme udělali, protože stavební režim, který fungoval dosud, byl naprosto nevyhovující. Byly výhrady, že nejsou jasně dané termíny, při odvolání si to úřady přehazují mezi sebou, není fikce souhlasu. To nový zákon řeší. A pokud někdo projekt zahájil ve starém režimu, tak podle něj pojede. Pokud zahájí v novém, může využít všechny vychytávky nového zákona.
Jde ale i o to, že část úředníků kvůli novému zákonu a digitalizaci odešla. Máte představu kolik jich bylo a jak se to projeví na akceschopnosti úřadů?
Takové informace nemám. Nemůžu vyloučit, že k odchodům docházelo. Ale že se o něčem hojně píše v dobře citovaném článku, nemusí znamenat, že se tak skutečně stalo. Rozumím tomu, že pokud má někdo pár let do důchodu a je zvyklý třicet let věci dělat nějakým způsobem, může pro něj být důvod odejít, když se mění tolik věcí najednou. Ale demografii i personální obsazenost stavebních úřadů jsme znali už před rokem a bylo vyvráceno, že by toto byl argument, proč se snažit stavební úřady seskupit do nějakých větších celků.
Bartoš: Lepší zákon o bydlení tu ještě nebyl, odpor ve vládě nechápu
Stavební řízení je jen jedna věc, která přispívala k pomalé výstavbě. Druhou je územní plánování. Říkal jste, že tuto reformu také plánujete. V jakém je stavu? Stihne ji vláda dokončit?
Myslím, že bychom měli dojít do úrovně věcného záměru. Paradoxně je to ještě komplikovanější než samotné povolování staveb. Zadal jsem čtyři priority, které bych tam rád viděl. Je mezi nimi například významnější role regulačních plánů nebo možnost pořizování územních plánů v rámci samospráv. To byl požadavek velkých měst, která jsou přesvědčena, že pokud by pořizovatel územního plánu nebyl v systému stavebních úřadů, vedlo by to k akceleraci procesu. Pracuje na tom poměrně košatá skupina lidí, v níž jsou i matadoři územního plánování.
Před spuštěním jste často hovořil o velkém tlaku. Byl politický, nebo šel z byznysu?
Samotné projednávání zákona nebylo úplně triviální. Když jsem přišel na ministerstvo místního rozvoje, byla tam jedna úřednice, která měla řídit čtyři zakázky zhruba za dvě miliardy korun a v minulosti je řídil nějaký pan Šteffel z kauzy Dozimetr. My jsme museli postavit tým, překopat zadání.
I ty firmy, které si na to brousily zuby, s tím nemusely být dvakrát moc spokojené, protože jsme řešení zlevnili o miliardu. A jsem třeba rád za podporu kolegů z vlády.
Panika, o které jste mluvil, ale nebyla jenom z opozice. Vyjadřoval se k tomu prezident i vaši koaliční partneři.
S panem prezidentem komunikuji, docela často spolu řešíme problémy regionálního rozvoje a upadajících regionů. Pan prezident vyjel do Pardubického kraje, setkal se se starosty a ti vyjádřili obavy, které pak on komentoval na tiskové konferenci. Okamžitě jsem s kanceláří Hradu začal komunikovat. Řekl jsem, že ten systém mohu v testovacím režimu ukázat.
A co lidovci? Ti do vás šli docela tvrdě.
Nejsem přítel okopávání kotníků, beru to jako takový kolorit. Na vládě řešíme věci s Marianem Jurečkou velmi konstruktivně.
Byl to jen takový výkřik do tmy, stejný text okopírovaný na sítích těch nevládních členů KDU-ČSL. Jana Bartoška jsem se zeptal, co se to se děje, jestli se nějak začal zajímat o stavební řízení, že jsem v životě neslyšel, že by se k tomu na cokoliv zeptal. Ale neberu to nějak útrpně.
Na čem mohl celý systém ztroskotat? Kde byl kritický bod, kdy by bylo oprávněné říci – to se nepovedlo?
To není, jako když otevíráte e-shop a řeknete si, že když něco nefunguje, tak ho otevřete za týden. Je to propojení jednotlivých systémů. Některé máte ve své správě, ale na některé externí se musíte obracet, aby fungovaly. Těch chyb se může stát celá řada. A dneškem to nekončí, systémy budeme dál rozvíjet.
Byl to projekt, který byl přelomový například i proto, abyste zůstal ministrem? Kdyby se to nepovedlo, rezignoval byste?
Promiňte, že se zeptám tak lehce pasivně - a tím by se ten systém spustil?
Máte za to politickou odpovědnost.
A politická odpovědnost je ten systém dodat, ne prásknout do bot. Myslím, že politik má dodávat věci, a ne když se vyskytnou nějaké potíže nebo krize, říct zavírám krám. To je jen gesto. Piráti obecně jsou bojovníci a mým cílem je zrychlit stavební řízení v Česku. A to není jen ten stavební zákon, jsou to investice, je to zákon o podpoře bydlení.
Stavební řízení zdraží, za studnu místo tří stovek 10 tisíc korun
