Až budou Rusové ukrajovat z Moravy, bude pozdě, měli bychom mít jaderné zbraně, říká Čech podnikající na Ukrajině

Byl jsem tam v září a říjnu. Máme zaseto, teď řešíme obchod, především nerovnováhu mezi našimi farmami na západě a východě Ukrajiny. Zatímco západ prosperuje, východ trpí třikrát.

Nejdříve to byly škody, které spáchali Rusové okupací, plno toho rozbili a ukradli. Druhá věc je, že každoročně máte vyšší náklady, protože armáda vás na spoustu polí nepustí nebo vás z nich vykáže. Nemůžeme pracovat přes noc, a když ráno přijedeme hnojit nebo sekat s kombajnem, tak v 10 hodin přijde armáda, že situace je nebezpečnější a musíme se vrátit na farmu. Akorát utratíme peníze za přesun techniky.

Navíc je rozbitá infrastruktura jako mosty a telekomunikace. Železnice nefunguje, logistika je dražší. No a konečně třetí minus je ukrajinská armáda, která buduje obranné linie zákopů, dračích zubů s ostnatým drátem a minami. Uprostřed polí vojáci nadělají zákopy a často zničí úrodu, která by se za měsíc či dva sklidila. Toto si zemědělec na západě Ukrajiny, natož zemědělec v Česku nedovede ani představit.

To chápeme, ale postiženým oblastem musí být tyto zásahy kompenzovány. Jinak tyto oblasti v soutěži s podniky v bezpečných částech neobstojí. Úlohou státu je vyrovnávat takové hendikepy, pokud nechce o tyto oblasti přijít. Taková spravedlnost a regionální politika zatím na Ukrajině neexistuje, země na to nemá peníze.

Východ Ukrajiny se propadá čím dál hlouběji a může to vést k rozpadu země. Hodně podniků tam skončilo anebo se přesunulo na západní Ukrajinu. Když východní část uvidí, že se jí nevyplatí být součástí Ukrajiny, bude koukat do Ruska. Stačí jedno procento obyvatelstva, které začne reportovat pozice ukrajinské armády, a vojákům už bude hořet za zády.

Charkovskou oblast, která je velká jako Morava, se podařilo tak rychle osvobodit, protože obyvatelstvo bylo proukrajinské. Když ovšem Ukrajina ukáže, že jí na východě nezáleží, a nebude mít na regionální politiku peníze nebo know-how, dopadne to špatně.

Bohužel ano. Válka trvá už téměř tři roky, to je polovina doby, po kterou se odehrávala druhá světová válka. Rozdíl mezi východem a západem se zvětšuje, drtivá většina podpory končí na západě Ukrajiny, ve Lvově, maximálně v Kyjevě, na východ nejde skoro nic.

Evropská unie směřuje podporu přes garantované úvěry a banky, ale každá banka logicky hledá nejmenší riziko a nejvyšší výnos, což je na západní Ukrajině. Na východ posíláme tanky, ale těch se lidi nenají, proto tam kolabuje ekonomika.

Naše farmy na západě Ukrajiny, stejně jako farmy v Evropské unii, z války profitují, protože jsou vyšší ceny komodit. Prodáváme obilí a kukuřici za víc, ale východ na svou geografii tvrdě doplácí. Přitom je bezpečnostním štítem pro Ukrajinu i Evropu. Východ je poškozovaný z obou stran, nejenže má vyšší náklady, ale má i nižší příjmy, protože z prodejních cen úrody musíte odečíst náklady na náročnou logistiku.

Je to tak. Když nepomůže stát, musíme si pomoci sami.

Snažíme se tuto informaci dostat jak do Kyjeva, tak do Bruselu. Zatím však nevidíme, že by se něco začalo měnit. Je přece krátkozraké nepodporovat východ země jen proto, že je to tam nebezpečné. Rusové si ho v tom případě vezmou a za dva roky ohrozí západ Ukrajiny, kam šly podporované investice. A až si vezmou i západ a posílí si tím armádu na dvojnásobek, tak bude na řadě Slovensko a Česko.

Často slyšíme výroky, co je nám po Ukrajině. Ale ono bude pozdě, až Rusové budou ukrajovat nikoli z ukrajinského území, ale z Moravy. Přes Slovensko s proruským Ficem projde ruská armáda jako nůž máslem a pak už nebudeme řešit ostřelování Charkova, ale Ostravy a Brna.

Představa, že Rusko zaútočí na Ukrajinu, se v roce 2021 také zdála přehnaná. Proto si prosím nic nenalhávejme. Rusy hranice NATO nezastaví. Článek 5 Washingtonské smlouvy, základní dokument NATO, vůbec neříká, že se za nás někdo určitě vojensky postaví. Mluví o tom, že poskytne podporu, a ta může být jen politická, třeba deklarace typu „Stojíme za vámi“. Co si za to koupíte? Vůbec nic (konkrétně se v textu smlouvy píše pro případ útoku na členskou zemi NATO, že každý člen „pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sám v součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly“ - pozn. red.).

Navíc na vlastní oči vidíme, jak lehce se lidem v sousedních státech prodávají krátkozraké myšlenky typu „Není to naše válka“, „Bude lepší se domluvit“ nebo „Sami máme málo“.

Kvůli tomu, že budou Rusové u Varšavy nebo na Moravě, nikdo neodpálí jaderné zbraně v New Yorku nebo Londýně, Rusové budou postupovat dál. Česko a Polsko proto potřebují jaderné zbraně, byť o tom řada lidí nechce slyšet a raději strká hlavu do písku. Uvědomit si zavčas naivitu této pštrosí politiky je zcela zásadní.

Jsou naprosto reálné. Když se bavím s naším týmem, který je v Kyjevě, říkají mi: Když se bojovalo v roce 2014 na Donbase, skoro jsme to nevnímali jako naši válku, ale když nám teď padají rakety na hlavu, už si to uvědomujeme. Finanční ředitelka mi popisovala, jak ruská raketa spadla do vnitrobloku, kde bydlí, a minulý týden zničila ulici, po níž denně jezdí do práce. My v Česku jsme jen o pár let opoždění.

Na východě je to samozřejmě složitější, ale snažíme se přizpůsobit. Zaměstnáváme na celé Ukrajině 700 lidí a dost se nás dotýkají odvody do armády. Ale zemědělství je coby strategický sektor trochu chráněno, můžete si například rezervovat zásadní osoby, které pracují s kombajny. Cítíme však, že na západní Ukrajině je lidí dostatek, zatímco na východě jich zůstala jen třetina. Často jsou to ti, kteří nemají peníze, aby přesídlili. Nám do války odvedli desítky osob.

Řeknu jeden příklad. Ještě na jaře roku 1918 psaly francouzské noviny, že budou Němci za tři týdny v Paříži. Pak se do konfliktu razantně vložily Spojené státy a Německo v létě zbankrotovalo a kapitulovalo. Když se do toho Evropská unie a USA pořádně vloží, Rusko také zbankrotuje velmi rychle. Zatím je však podpora velmi slabá, s výjimkou dodávek patriotů je pod naše možnosti.

Bohužel Trump má k Putinovi velké sympatie. Tito lidé, kteří v sobě mají vědomí vlastní výjimečnosti, obdivují silné diktátory a sami mají diktátorské sklony. Shakespeare to řekl slovy: sprostotě se líbí sprostota. Vnímám to jako obrovské riziko, ale na druhou stranu vzhledem k emocím a nestabilitě Trumpa, pokud mu dojde, že si ho Putin vodí a ovládá, může se americký prezident naštvat a dát Ukrajině více zbraní než opatrnický Biden.

Podobně to přece dopadlo se severokorejským diktátorem Kim Čong-unem, se kterým Trump v předchozím volebním období nedomluvil vůbec nic a pak se hádali, který z nich má větší červené tlačítko, tedy kdo má větší jaderný arzenál.

Spíše než na Trumpovi to záleží na Putinovi a ten si na Ukrajině řeší své vnitropolitické problémy, aby odvedl pozornost a udržel se u moci. Aby se Ivan dvě stě kilometrů od Moskvy neptal, proč se má od nástupu Putina pořád stejně mizerně. Ukrajina se po vymanění z ruského vlivu začala dotahovat na platy v Rusku, to Putin nemohl dopustit. Putin neumí Rusko modernizovat, proto se řídí heslem: čím hůř, tím líp, a stahuje ostatní země k ruské zaostalosti, kde čtvrtina lidí nemá splachovací záchod a třetina teplou vodu.

Jakkoli to může být divné, tak nelituji. Působíme tam od roku 2014. Ukrajina nám připadala jako země budoucnosti. Má velmi vzdělané obyvatelstvo, ukrajinština je bližší češtině než ruštině. Je to naše civilizace, chtěl jsem zkrátka na Ukrajině zkusit podnikat. Nikdo nepočítal s válkou, ale beru to jako osud. Přispíváme k tomu, že se Ukrajina úspěšně brání tím, že udržujeme ekonomický život i tam, odkud ostatní odešli. Fronta má tisíc kilometrů a my hospodaříme podél patnácti z nich.

Lobbovali jsme též za samostatný ukrajinský zrnový koridor na moři, což se nakonec podařilo v září 2023 spustit. Od té doby už více než rok funguje Ukrajina nezávisle, žádní Rusové nemohou prohlídkami šikanovat ukrajinské lodě, které nyní mohou vyvážet i dovážet nejen zrní, ale například i železnou rudu. Potenciál ukrajinské ekonomiky se tím uvolnil.

Je to komoditní ekonomika podobně jako Austrálie či Brazílie a ta nemůže existovat bez levné přepravy po moři. Navíc když ukrajinské obilí teklo jen přes západní hranici, bylo to i politicky rizikové. Hrozilo totiž, že unijní farmáři budou sabotovat podporu Ukrajiny, proto bylo potřeba otevřít moře a přesměrovat zemědělský export do Afriky s Asií. Zboží, které takto Ukrajina vyveze, ji drží nad vodou.

Když Rusko vtrhlo na ukrajinské území, naši lidé ve východním Charkově se najednou 24. února probudili fakticky v Rusku. Někteří utekli přes Pobaltí zpět na Ukrajinu, jiní zůstali až do osvobození ukrajinskou armádou v září roku 2022. Sedm měsíců žili pod ruskou okupací. Byli nuceni ke vstupu do armády a zažili si ruské bezpráví.

Na kamerách jsme viděli, jak Rusové rozkrádají majetek, byla to totální svévole a mafiánské praktiky. Jak to tak bývá, k Rusům se připojili místní kolaboranti, většinou to byli známí kriminálníci, a Rusové z nich udělali šéfy našich zabraných podniků. Naštěstí pak s Rusy tito kolaboranti odtáhli, takže se oblast paradoxně vyčistila.

Původně jsme byli čistě zemědělci, ale mezitím jsme vybudovali logistiku, zvládáme dopravu po silnici, železnici i moři, děláme mezinárodní obchod. Dnes fungujeme i jako překladiště v přístavu, plus máme vlastní loď. I kdybychom přišli o farmy na východě Charkova, jsme schopni fungovat dál. Obchodujeme i se zbožím ostatních farmářů, firma má v korunách obrat miliardu a půl.

Aby válka skončila a evropské instituce dostaly rozum a napomohly tomu tím, že začnou podporovat skutečně hendikepované části Ukrajiny, ne sypat tam, kde je dost. Po skoro třech letech chce ukrajinská vláda zavést první malý program pro podporu regionů při frontě, platbu na hektar. Ta je buď 24, nebo 48 dolarů, podle vzdálenosti od fronty. Český zemědělec dostává od EU zhruba desetinásobně více v mírovém prostředí, bez dalších nákladů a bez toho, že by mu někdo ničil pole a infrastrukturu.

To by mohlo fungovat, jen pokud by se řeklo: Toto je Ukrajina, v této vteřině vstupuje do NATO a EU, bude mít pro obranu vlastní jaderné zbraně a odtržené území nebude ani ukrajinské, ani ruské, ale pod správou OSN. Jakákoli smlouva s Ruskem je totiž jen cárem papíru, protože s mafiánem nelze podepisovat vymahatelné dohody. Musí to být podloženo silou, takže pokud by to bylo členství v NATO a jeho vojáci byli na hranicích stejně jako v Pobaltí, možná by se o tom dalo uvažovat.