Analytik: Volných míst přibylo, ale hledání práce nemusí být snadné

Znamenají data úřadu, že na pracovním trhu vzrůstá opět poptávka po za zaměstnancích?

Je pravda, že loni klesl počet volných míst oproti rekordnímu roku 2022 asi o patnáct procent. Ale to neznamená, že by firmy nenabíraly. Pořád se nabíralo relativně hodně, zhruba na úrovni předcovidového roku 2019 nebo mírně pod ním.

Ale ano, firmy na nějaký čas utlumily poptávku, protože nevěděly, jak se bude jejich situace třeba v oblasti zakázek vyvíjet. Teď se to mírně stabilizuje. Už tuší, jakým způsobem budou situaci nadále zvládat. Ale nedělal bych z toho závěry, že najednou nastane boom poptávky. Spíše bych řekl, že zaměstnavatelé i letos budou docela opatrní.

A lidem se letos bude hledat místo snadno, nebo hůře?

Když to vezmeme oproti letům konjunktury 2016–2019 nebo třeba oproti již zmíněnému roku 2022, tak se to loni výrazně zpomalilo. Navíc přibylo lidí, kteří si hledali práci nedobrovolně, protože jim firmy neprodlužovaly smlouvy. Takže loni bylo hledání práce obtížnější. Letošek bude srovnatelný, pořád to nebude snadné. Ale je podstatné, že tady máme celou řadu pozic, které jsou pořád těžko obsaditelné. Například proto, že více lidí odchází do důchodu, než jich přichází na trh.

Které to jsou?

Dlouhodobě je to třeba zdravotnictví a sociální péče, kde výrazně roste počet klientů z řad seniorů, případně dlouhodobě nemocných nebo handicapovaných lidí, na jejichž umístění nejsou volné kapacity. Dále jsou to inženýrské profese, řemeslné specializace. Tam vhodní uchazeči najdou i nyní práci relativně snadno.

Zatímco na obecných pozicích, provozních, dělnických ve výrobě nebo třeba v administrativě, na některých typech obchodních pozic, se práce hledá hůře. Mimo jiné proto, že tam jsou menší kvalifikační bariéry a trh je pro lidi prostupný. Je tam tak více uchazečů, a tedy i z koho vybírat.

Nezaměstnanost se drží dlouhodobě nízko. To se ale může změnit. Je tu nástup umělé inteligence, řada firem více využívá i doposud v klasicky manuální lidské doméně, třeba ve skladech, robotická zařízení, všiml jsem si, že Amazon a BMW začínají testovat humanoidní roboty. Co to udělá s pracovním trhem?

Jsme velmi průmyslová země, takže na nás to bude mít velké dopady. Ale zároveň je potřeba říci, že digitalizace a automatizace zejména ve výrobě probíhá už třicet let. Proměnila se třeba náplň práce soustružníků. Dnes to jsou CNC operátoři, obsluhují sofistikované roboty. Takže spíše to bude kompenzovat nedostatek kapacit, který u nás v některých odvětvích panuje. Budeme zvyšovat produkci nebo produktivitu díky tomu, že si pomůžeme technologiemi.

A z pohledu zaměstnanců? Mají se bát o místa?

Bude to pro ně znamenat výrazně větší tlak na doplňování kvalifikace, budou se muset učit dělat lehce jiný rozsah práce. Jsem přesvědčený, že potřeba lidské práce zůstane, pouze se promění její podoba a bude to znamenat tlak na vzdělávání. A řada zaměstnanců si to uvědomuje. Na pracovním trhu máme asi třetinu lidí, kteří jsou výrazně otevřeni vzdělávání i změně zaměření, aby byli dobře uplatnitelní, aby dosáhli na lepší práci a lepší podmínky.

Limit malinko vidíme na straně firem, které sice do firemního vzdělávání investují, investují do rozvoje svých lidí, ale jsou poměrně ostražité v nabírání těch, kdo přicházejí po výraznější profesní změně třeba ve vyšším věku. Ale bez nich se do budoucna neobejdou.

Proč?

Česká populace stárne a do středního a vyššího věku se postupně přesouvá stále vyšší podíl zaměstnanců. A jakmile je firmy budou třeba v přístupu k juniorním pozicím, ke stážím, praxím, ale třeba i k možnosti začít pracovat v profesi, pro kterou si doplnili kvalifikaci, odmítat, protože jsou pro ně moc staří, máme velký problém.

Vraťme se k nástupu umělé inteligence a pravděpodobně v delším časovém horizontu i k oněm humanoidním robotům. Řekl jste, že to bude mít velký dopad na český trh práce. V čem konkrétně? Znamená to, že některé pracovní pozice zaniknou?

Tam jsou tři typy dopadů. Jednak budeme potřebovat méně lidí na zajištění stejného nebo vyššího objemu produkce. Nebudeme potřebovat tolik nabírat v určitých specializacích, jako například u některých manuálních činností, u duševních rutin typu účetnictví, podnikové finance, zpracování faktur. Může být útlum náboru v obchodu, administrativě, kde se spousta věcí díky umělé inteligenci dá zefektivnit.

Samozřejmě to může část lidí limitovat, budou si muset najít jinou práci. Druhý dopad bude, že dojde k proměně náplně práce na celé řadě pozic. A často ta práce bude hodnotnější než nyní, bude mít pro zaměstnavatele vyšší přidanou hodnotu. Třetím dopadem bude, že se budou moci rozvíjet nové specializace, na které se nyní nesoustředíme, protože na ně nemáme kapacity.

A kde bude to nové uplatnění?

Třeba v segmentu zdravotnictví, sociální péče, sociálních služeb. Potřeba péče o stárnoucí obyvatele výrazně narůstá. A tam se spousta lidí může posouvat třeba i z relativně málo kvalifikovaných pozic.

Řada lidí z manuálních pozic je nadána spíše manuální šikovností a často ve vyšším věku mají potíže s přijímáním nových technologií. Ti se asi budou hůře přeškolovat, ne?

Nepodceňoval bych je. U těchto skupin lidí velmi dobře fungují ve firmách tréninky. Je to asi pětina lidí, kterým říkáme praktici. Oni se taky v práci hodně učí, ale učí se tím, co konkrétně dělají, na co si sáhnou. Není to tak, že chodí kurzy s desítkami hodin teorie. A toto zaškolování na nové technologie, na nové způsoby, postupy, ve firmách intenzivně probíhá.

Přesto tím asi ale někteří lidé budou více ohroženi.

To ano. Riziko, že část lidí bude hůře uplatnitelná, je velké. Proto potřebujeme nástroje, které jim pomohou v rekvalifikacemi. Například ve formě jejich veřejného financování.

Bude to mít nějaký dopad na sociální a penzijní systém? Třeba ve formě větších deficitů?

Tyto dlouhodobé dopady se měří velmi těžko. Stejně tak bychom si v roce 2000 mohli říkat, že některé skupiny jsou ohrožené kvůli nízkým kvalifikačním předpokladům a že to tyto systémy podtrhne. A přesto po nich panuje na českém trhu velký hlad.

Většina lidí si nyní najde práci sama během řádově jednoho až čtyř měsíců. U části z nich změny mohou znamenat, že nezaměstnanost bude trvat třeba rok nebo rok a půl, během kterého bude potřeba s nimi aktivně pracovat skrze kariérové poradenství, cílené doporučení, jak si dále doplnit kvalifikaci. Ale práci si nakonec najdou.