Článek
Kauzy samospráv se často týkají zakázek, prodeje či nákupu obecního majetku. Vám se několikrát podařilo starosty a zastupitele zbavit obvinění. Přijde vám, že státní zastupitelství vůči nim postupovala moc přísně?
Já si především myslím, že státní zástupci neznají samosprávu, neznají zákon o obcích, kterým se samosprávy řídí. Často u nich vidím odbornou neznalost a pak tím ubližují zastupitelům, kteří čelí několik let stíhání.
Oni k tomu přistupují jako ke každému jinému trestnému činu, a to je špatně. Obec je z hlediska práva velmi složitý organismus. Měli by prostě samosprávu lépe znát.
Hájila jste například zastupitele Postoloprt. Celá kauza nakonec může skončit postihem státních zástupkyň, které případ vedly, respektive dozorovaly. Jsou Postoloprty ojedinělým případem?
Takových případů mám víc, ale Postoloprty byly učebnicový příklad, protože tam ze strany státního zastupitelství bylo mnoho chyb různého charakteru. K mému překvapení se to dostalo až k soudu, v řadě případů se mi to daří zastavit už ve fázi trestního řízení.
Až u soudu jsme to celé jako znalci samosprávy vysvětlili, posléze zastupitele soud dokonce velkoryse osvobodil a v rozsudku konstatoval, že jejich činnost byla ve prospěch města. Postoloprty nejvíc bijí do očí a je to poslední velká ostuda státního zastupitelství. Ale podobných případů jsou desítky.
Řadě starostů vadí takzvaný majetkový striptýz, tedy skutečnost, že podle zákona o střetu zájmu musí veřejně přiznat svůj majetek. Ozývají se hlasy, že ještě v souvislosti s trestní odpovědností za svá rozhodnutí, tu práci nikdo nebude chtít dělat. Co si o tom myslíte?
První zákon o střetu zájmů, ten pilířový, byl v pořádku. Pokud jde o novelu, která je teď terčem nevole, tam já zastupuji senátory, kteří podali ústavní stížnost, aby Ústavní soud zákon zrušil.
Starostové a starostky totiž musejí zveřejnit i společné jmění manželů. Jinými slovy ten zákon postihuje i nepovinné osoby, což je absurdní. My jsme v tom našli protiústavnost a do března by o ústavní stížnosti mělo být rozhodnuto.
S jakými právními problémy, kromě již zmíněného stíhání zastupitelů, se obce ještě potýkají?
Zdůraznila bych problematiku dotací, což je myslím i důvod, proč mě advokátní komora navrhla na ocenění. Naše kancelář po deset let zastupuje obce v případech, kdy chce stát vrátit dotace, a navíc ukládá vysoké penále.
Za ty roky jsme zachránili zhruba půl miliardy korun samosprávám, protože jsme je uhájili, že dotace vracet nemusejí. Abych to shrnula, ty největší problémy jsou trestní stíhání, majetkoprávní úkony a dotační kauzy.
Proč jsou z pohledu obcí dotace tak problematické?
Dotační řízení je v podstatě velice formalistické. Malá obec, kde je jedna starostka a jedna sekretářka, ani nemá šanci všechno ohlídat.
Třeba jen kvůli tomu, že starosta poslal někam jeden papír o pár dní později, by měl vracet celou dotaci nebo její velkou část v řádech milionů. A to i když projekt, na který byla čerpána, skvěle funguje. To mi přijde jako absolutně šikanózní postup.
Musíme odlišovat zpronevěřené peníze, což je něco jiného. Města a obce jsou však stíhané tímto způsobem za opravdu banální a formální chybičky, někdy i sporné, a ještě k tomu dostávají stoprocentní penále. Musím ale říct, že soudy nám dávají hodně za pravdu. Ty jsou často naše poslední záchrana.