Zrušení přísedících je na spadnutí

Nyní je zrušení přísedících na spadnutí, protože to navrhuje jak ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS), tak soudci. „Velice vážně se tím zabýváme. Objíždím různé kraje a bavím se s tamními soudci a je tam jeden jednotný hlas, aby se to zrušilo úplně všude. Chceme nyní nachystat návrh a máme pro to i souhlas soudců. Rádi bychom to tedy zrušili, nebereme to jako nutnou součást dnešního rozhodování soudů,“ řekl Právu Blažek.

Nový návrh zákona o soudech a soudcích už je podle něj napsán. „Je to v poslední fázi. Nyní tedy budu jednat s politiky, ale to snad bude jednodušší věc, pak už by to šlo ke schválení do vlády,“ řekl ministr.

Přísedících bylo podle statistik ministerstva loni 5017, z toho 4025 u okresních soudů. Na základě zákona o soudech a soudcích vykonávají rozhodovací činnost soudu vždy v senátech složených z předsedy senátu (soudce) a dvou přísedících. V nich mají přísedící totožné postavení se soudci, což znamená, že při hlasování o rozsudku má každý po jednom hlasu. V současnosti přísedící působí v okresních soudech v pracovněprávních případech a v senátních trestních věcech a dále u krajských soudů v prvostupňových trestních věcech.

Ministr v této souvislosti poznamenal, že zvažuje ještě va­riantu, podle níž by část přísedících u soudů zůstala. „Můj názor je, a tím se ještě zabývám, že by v trestních věcech u některých případů měl laický prvek být. Šlo by o závažné trestní věci,“ podotkl Blažek.

S jeho plánem úplně zrušit přísedící nebo případně ponechat část z nich pro trestní kauzy, souhlasí i prezident Soudcovské unie a bývalý šéf pražského městského soudu Libor Vávra.

„Můj osobní názor je zrušit úplně, ale dovedu si představit argumentaci, že by přísedící mohli zůstat u trestných činů s následkem smrti. Nejde jen o vraždy, ale i nedbalostní ublížení na zdraví s následkem smrti. Když to ale nebude ani tam, tak budu také pro,“ řekl Právu Vávra.

Stejně jako Právem oslovený zkušený pražský soudce Tomáš Mottl, také Vávra míní, že například do pracovněprávních sporů přísedící jako členové senátu nepatří. To podle obou platí i u hospodářských případů.

„Chtějte po přísedících, aby třeba u závažných hospodářských kauz, praní špinavých peněz, si nastudovali podmínky fingovaných převodů po celém světě. To po těch lidech nemůžete chtít, proto to tam nemá vůbec co dělat,“ míní Vávra.

Jednoznačně pro zrušení přísedících je i soudce Mottl, který se zaměřuje na civilní kauzy včetně těch pracovněprávních. „Přísedící jsou v těchto věcech téměř nepoužitelní, protože tam jde velmi často o složitou právní otázku, o které nemají prakticky žádné povědomí. Takže pokud chce s nimi člověk pracovat poctivě a dobře, musí jim vše strašně vysvětlovat a někdy je musí přesvědčit o výroku, který nechápou, ale je dán právem,“ konstatoval Mottl.

Řada případů podle něj bývá nezáživných a na přísedících je pak vidět, že je daná věc málokdy zajímá. „Chodí si to tam opravdu jen odsedět,“ uvedl Mottl.

Už nyní je podle Blažka problém vybírat přísedící z lidu, protože se do této funkce nikdo příliš nežene buď kvůli časovému vytížení, nebo nízkým finančním odměnám. Ty v současnosti dělají pouze 150 korun za jeden celý soudní den, což často obnáší i několik hodin v jednací síni. Zaměstnaný člověk nebo podnikatel na to nemá čas.

Proto více než polovinu přísedících tvoří lidé starší šedesáti let, u okresních soudů je dokonce více než třetině z nich přes sedmdesát. „Ti ochotní důchodci, na které nedám dopustit a jsou to skvělí lidé, však nezastupují průměr společnosti, ale specifickou sociální skupinu lidí, která má prostě čas,“ poznamenal Vávra.

Přísedící volí k českým soudům zastupitelstva jednotlivých obcí a měst, jenže zájemců o zvolení každým rokem ubývá. „Slyším to i dnes od starostů, že je strašný problém, aby zastupitelstva vůbec někoho nominovala,“ uvedl ministr.

Využívání přísedících podle jeho informací od soudců přináší i řadu provozních problémů v jednotlivých soudech, hlavně kvůli vysokému věku těchto lidí. „Někdo onemocní, někdo třeba zemře a pak se musí celé jednání dělat znovu,“ upozornil Blažek.

O tom, že využití přísedících v soudních senátech není tak potřebné, svědčí podle Mottla i skutečnost, že pouze v jednotkách ze statisíců případů nesouhlasili při hlasování o verdiktu se soudcem – profesionálem a přehlasovali ho. Jemu ani Vávrovi se tento případ nestal nikdy.

„Ukazuje to tu dominanci profesionálního soudce,“ myslí si Vávra. Mottl přitakává: „Znovu to svědčí o tom, že přísedící vlastně nemají žádný význam.“ Dodal však, že ví od kolegů o několika případech, kdy se soudci z lidu tzv. sekli a profesio­nála přehlasovali.

„Měli pro to ale nějaké osobní, často iracionální, ale nikoli právní argumenty,“ uzavřel pražský městský soudce Mottl.