Zřizovatel školy šetří. Peníze na výtah pro vozíčkáře shání matka handicapované žačky

„Máme se školou i odborníky obecnou shodu, že výtah by ve škole být měl, ale zřizovatel je ochotný investovat jen do plošiny za zhruba půl milionu, nikoliv do výtahu za tři miliony. Nabídla jsem proto, že finance seženu pomocí sbírky, ale není to jednoduché,“ popsala Novinkám Jindra Landová, matka Mii, které lékaři v dětství diagnostikovali svalovou dystrofii.

Nemoc způsobuje ochabnutí svalů, kvůli tomu využívá dvanáctiletá Mia invalidní vozík. Příští rok ji čeká přestup na druhý stupeň do jiné základní školy, ta stávající je pouze pětiletá.

Rodina ale narazila na to, že spádová Fakultní základní škola profesora Otokara Chlupa není pro vozíčkáře uzpůsobená, ostatně jako většina škol v městské části Praha 13. Už letos v květnu proto paní Landová začala se školou a městskou částí, která je zřizovatelem školy, jednat o možných úpravách.

Problémem jsou ale peníze.

„Nová škola nám vychází vstříc a výtah by uvítali, překážkou jsou především peníze. Pokud se je od veřejnosti podaří vybrat, výtah bude pro školu darem a bude sloužit všem, nejen Mie,“ míní Landová.

Rodina stále doufá, že k jeho instalaci nakonec dojde, i když času ubývá. Ředitelka školy Andrea Kroftová Novinkám sdělila, že řeší se zřizovatelem „technické a finanční možnosti“.

„Jelikož si maminka dívky vybrala jinou školu a s předstihem nás o tom informovala, zahájili jsme a realizujeme stavební opatření i na této škole, až do ní dívka nastoupí, což bude od září příštího roku, aby byla škola na její příchod co nejlépe technicky připravena,“ reagovala mluvčí městské části Praha 13 Lucie Steinerová.

Zda bude instalována plošina, či výtah, není, jak uvedla, ještě rozhodnuto, byť je zjevné, že preferovanou variantou je plošina. „Na výtah bychom navíc museli kvůli vysoké částce vypsat výběrové řízení,“ podotkla.

Městská část si je podle ní vědoma, že je výtah lepší, instalace plošiny je však jednodušší a méně nákladná. Na území Prahy 13, kde žije 60 tisíc obyvatel, je pouze jedna základní škola se schodištní plošinou.

„Za mě ale plošina není plně bezbariérové řešení a navíc se jedná o školu, která má nejhorší reputaci a čelí i jiným výzvám. Z toho důvodu bych se bála o integraci dcery do 6. třídy,“ vysvětlila Landová, proč toto zařízení nevolí.

Ministerstvo školství na zřizování výtahů ve školách netlačí. Zajištění bezbariérových přístupů pro žáky je podle resortu starostí zřizovatelů, tedy obcí, měst či krajů. Právě ty jsou zodpovědné za stav budov.

„Nově budované školy musí být dle platné legislativy řešeny bezbariérově ve všech prostorách přístupných žákům,“ zdůraznil Patrik Kubas z ministerstva školství.

Kolik bezbariérových škol v Česku je, neupřesnil.

Starší budovy ale nároky často nesplňují a operativně to řeší až při nástupu handicapovaného žáka. „Jedná se zejména o stavební a technické úpravy přístupu ke škole, všech prostor školy, ve kterých se žák pohybuje, ale rovněž o opatření organizační,“ dodal Kubas.

Variantou je i to, že obec nebo městská část zajistí dítěti školní docházku v jiné bezbariérové škole, může být ale vzdálenější.

Výsledkem bývá nejčastěji instalace plošiny. Podle odborníků to ale není vhodné řešení.

„Plošinu nemůže vozíčkář využít nezávisle, nýbrž potřebuje obsluhu, navíc je velice pomalá. V praxi vidíme, že jsou plošiny obecně problematické. Pokud to stavba umožňuje, jsou ideálním řešením výtahy. Nové budovy jsou jimi již vybaveny standardně,“ upozornila architektka Irena Šestáková z Fakulty architektury ČVUT v Praze.

Výtahy podle architekta Jana Tomandla, který se tématu přístupnosti prostorů věnuje, preferují i platné zákony. „Z právního hlediska je situace taková, že plošinu, ať už svislou, nebo šikmou, legislativa připouští pouze v případě změny stavby, nikoliv novostavby, v odůvodněných případech,“ zdůraznil.

„Finance ovšem nejsou odůvodněný případ, tím může být například hájení zájmů památkové péče, stavebně-technické problémy nebo územně-technické nebo majetkoprávní komplikace a podobně,“ vysvětlil.

Podobný případ řešili před třemi lety i na gymnáziu v Hodoníně, kde měli žáka na vozíku. Výtah ale nakonec vybudovali, byť i oni museli shánět peníze z vícero zdrojů.

„Zvažovali jsme samozřejmě různá řešení, měli jsme půjčený i schodolez, který ale nesplnil očekávání. Nakonec jsme zvolili výtah, máme ho teď asi rok. Ukázalo se, že ho využijí i někteří starší učitelé nebo studenti po úrazu,“ pochvaluje si instalaci výtahu ředitelka školy Kateřina Kouřilová.

Na částku zhruba čtyř milionů korun se složil Jihomoravský kraj jako zřizovatel, hodonínská radnice a pomohla i veřejná sbírka. V totéž doufají teď i Landovi, kteří potřebují vybrat tři miliony korun.