Článek
„Cítil jsem se jako tygr v kleci. Hrát sice nemohu, ale nohy a uši mi slouží dobře. Potřeboval jsem udržovat kontakt s orchestrem, poslouchat to, co moji kolegové hrají. Vycházky mi však končily v 18 hodin, kdy život v divadle teprve začíná,“ vypráví Petr Anděl.
Po šesti měsících na nemocenské se pan Anděl cítil špatně i po psychické stránce: „Bez možnosti jakéhokoli kontaktu s orchestrem jsem si připadal silně handicapovaný. Moje práce se z části skládá i z vnímání poslechem a optického kontaktu s dirigentem. Omezené vycházky mne však připravily i o tuto možnost.“
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Týdny plynuly a pan Anděl se začal obávat toho, jaký bude někdy v budoucnu jeho návrat do práce. Celou situaci zhoršovalo ještě to, že ho čeká za několik týdnů revizní operace pro odstranění šroubů v rameni s další následnou pracovní neschopností po dobu pravděpodobně několika měsíců.
„Obrátil jsem se proto na Kancelář ombudsmana pro zdraví s tím, zda není takové omezení člověka postiženého jen tím, že rehabilituje rameno po operaci, protiprávní,“ vypráví Anděl.
„Žádné zneužívání nemocenské, které bylo jedním z důvodů, proč bylo před lety zavedeno omezení vycházek v pracovní neschopnosti, v tomto případě nastat nemůže. Zdravotní stav panu Andělovi neumožňuje housle ani přiložit pod bradu, natož na ně hrát,“ konstatuje MUDr. Martin Jan Stránský, zřizovatel Kanceláře ombudsmana pro zdraví.
Jako lékař dobře ví, že sedí-li člověk dlouho doma a marodí bez náhrady aktivity, má to negativní fyzické i psychické důsledky. Navíc je známo, že muzikanti mohou udržovat své profesionální schopnosti i tím, že v orchestru sedí, poslouchají a vnímají dirigenta. Nemusí držet v rukou nástroj a hrát.
„Využili jsme tedy ve spolupráci s jeho ošetřujícím lékařem možnost požádat Okresní správu sociálního zabezpečení (OSSZ) podle zákona o nemocenském pojištění o souhlas, aby si pan Anděl jako pojištěnec mohl volit dobu vycházek svobodně v závislosti na svém zdravotním stavu a tak, aby nenarušovaly jeho individuální léčebný postup,“ říká Stránský.
Dostal výjimku
V praxi nebývá schválení výjimky u dočasné pracovní neschopnosti standardem. Většina lidí, kterým jejich úraz či onemocnění nedovoluje dlouhodobě vykonávat jejich zaměstnání, o něčem takovém ani neví.
Petr Anděl souhlas, aby si mohl volit dobu vycházek, od OSSZ dostal. Už tedy vycházky nemá do 18 hodin a může svůj orchestr vidět a slyšet, mít kontakt se svým povoláním.
Možná by takový souhlas mohla získat i řada dalších pojištěnců, jejichž zdravotní stav není důvodem pro omezení svobody pohybu zaručené mimochodem základními právy zakotvenými v Listině základních práv a svobod. Kromě povinností spojených s nemocenskou má totiž každý člověk právo i na individuální posouzení vycházek.