Ukrajinské děti často žijí na ubytovnách. Tísní se v jednom pokoji, přihlížejí hádkám i pitkám

Město čelí mimořádné situaci, jelikož v posledních letech tady strmě narostl počet cizinců. K jedenácti tisícům stálých obyvatel přibylo zhruba 4500 osob ze zahraničí.

Podle místostarostky Venduly Machové (Volím Tachov) jich však bude ještě víc, než ukazují statistiky. „Odhady mluví až o šesti tisících. Vycházíme například ze zátěže na komunální odpad,“ říká Machová.

To se samozřejmě odráží v tamějších školách, kde až třetinu tvoří právě cizinci. A převažují Ukrajinci. „Většina dětí žije na ubytovnách, což je hrozné,“ upozorňuje Oxana.

Vzápětí uvádí případ, s nímž se nedávno setkala a který není ojedinělý. „Pětičlenná rodina byla v jedné místnosti, bez záchodu, koupelny. A dohromady platila třicet tisíc,“ vypočítává.

Do města se zpravidla stěhují matky s dětmi, což potvrzují data z ministerstva vnitra. „Muži jsou tady, pokud mají zdravotní problém nebo tři a více potomků,“ vysvětluje.

Ukrajinci sem přicházejí hlavně za prací do místních továren nebo okolních průmyslových zón. „V Tachově je to kontrolované a solidní, ale na Nové Hospodě už ne. Lidi kolikrát nemají ani výplatní pásky. Nikdo za ně neodvádí zdravotní a sociální. Na to přijdou, až když je problém. A výplatu dostávají na ruku,“ vyjmenovává Oxana.

Je v kontaktu nejenom s rodiči svých žáků, ale také třeba z nedaleké školy v Kostelní ulici. „Nemám prakticky volný čas. Ale nedokážu je odmítnout, když něco potřebují,“ přiznává Oxana, jež vystudovala pedagogiku.

Sama totiž dobře ví, jak těžké je zvyknout si v jiné zemi. Do tuzemska se přesunula v roce 1997, a protože zprvu neuměla česky, byla zaměstnaná v továrně. Až později se stala asistentkou a tlumočnicí. „Práci s dětmi prostě miluji,“ usmívá se.

Když vypukla válka na Ukrajině, povinností jí výrazně přibylo. „Naráz se tady objevilo čtyřicet dětí různého věku. Učila jsem je česky, aby rozuměly aspoň základním věcem,“ vzpomíná.

Dodává, že začátky nebyly vůbec jednoduché. „Šli jsme na hřiště. Najednou jsem se otočila a žáci nikde. Slyšeli letadlo, a tak se schovali pod sedačky, houpačky, zkrátka kde se dalo. Byli naučení se okamžitě ukrýt,“ vrací se v čase.

Teď se už naštěstí nic takového nestává. Nicméně zase čelí jiným situacím. Protože v každé třídě je pět až sedm Ukrajinců, tvoří přirozeně skupinky. „Pak se ale baví mezi sebou a nemluví česky. Vysvětluju jim i jejich maminkám, že se budou mít o dost líp, pokud se dorozumí,“ podotýká.

Mezi dětmi panují velké rozdíly ve vzdělávání. Záleží, z jaké oblasti pocházejí. Roli hraje rovněž to, zda ve své rodné zemi absolvovaly online výuku. „Když jsou z lokality, která je často bombardovaná, nemají stejně z hodin skoro nic. Pak můžou přijít o celý ročník a musejí to u nás dohánět,“ sděluje.

Podle ředitele školy Zdeňka Hnáta se jejich integrace daří pouze částečně. Asistentka a tlumočnice s tím souhlasí. „Učitelé s nimi mají obrovskou trpělivost, klobouk dolů. A české děti jsou hodně shovívavé,“ nešetří chválou.

Každému se snaží individuálně věnovat. Ředitel se chce seznámit se všemi rodiči. Právě díky tomu se dozvídají, že drtivá většina žáků žije v nevyhovujících podmínkách ubytoven.

„Hlavně malé děti jsou tam samy, protože maminky pracují dvanáct nebo i víc hodin denně. Na ubytovnách ale žijí také dělníci. Bulhaři, Rumuni, Maďaři i naši. Přijdou z práce, pijí a pak mezi nimi vznikají konflikty, které řeší policie. A děti tohle všechno vidí,“ zdůrazňuje.

Doplňuje, že pak žáci usínají při hodinách, protože se v rušném prostředí nevyspí. Před časem zrovna pomáhala chlapci, který bydlí v pokoji hned vedle vchodu, kde je i kuřárna. „Skoro pořád tam někdo chodí, protože lidi pracují na třísměnný provoz. A chlapec nemůže spát,“ nastiňuje.

Oxana si přeje, aby se uprchlíci co nejdříve z ubytoven dostali. „Někteří z nich už ani nemají na Ukrajině svůj domov, je zničený. A v tomhle prostředí jsou zase napospas agenturám. Zrovna před časem mi volalo několik žen, že je vyhání z ubytovny. Ony neměly kam jít. Promluvila jsem s majitelem a dobře to dopadlo,“ oddechla si.

Velkou komplikací je též nedostatek lékařů, kteří by cizince ošetřili. Ředitel tachovské poliklinika Petr Tuháček před časem Novinkám potvrdil, že chybějí především pediatři. Děti tak častokrát končí na pohotovosti.

Vedení města před problematikou nezavírá oči. Podporuje kantory i asistenty, rozšiřuje kapacitu školských zařízení, shání dotace na integraci a podobně. V neposlední řadě také téma probírá na krajské i celostátní úrovni a žádá o pomoc. V květnu do Tachova přijede jednat ministr vnitra Vít Rakušan (STAN).