Obce na Plzeňsku se bouří proti těžařům, odmítají obří kaolinový lom

Nejde o bouři ve sklenici vody. Obě obce na severním Plzeňsku, které dohromady mají přes 1300 obyvatel, bojují proti těžařským plánům dlouhodobě. Lidé projekt, který je zatím ve stádiu projednávání vlivů na životní prostředí (EIA), naprostou většinou odmítli v referendu už před dvěma lety. Po vlně námitek museli zadavatelé nechat přepracovat příslušnou dokumentaci.

„Lom teď už nezačíná dvě stě, ale až tři sta metrů od naší zástavby,“ řekl Novinkám s ironií v hlase krašovický starosta Karel Limberk (Společně v Krašovicích). Až pětapadesát metrů hluboké dílo má být nově rozdělené na dvě části a jeho výměra se zmenšila z 84 na 72 hektarů, na kterých nyní roste les, po jehož vykácení by se na místě v letech 2033-42 mělo vytěžit až 11,5 milionu tun suroviny. Kaolín se už nyní v regionu získává na několika místech, proslulá je nezměrná „měsíční krajina“ u Kaznějova.

„Ložisko Krašovice je jediné v předpolí stávajících lomů s nejvyšším objemem nejlépe prozkoumaných využitelných zásob,“ konstatoval Jiří Bělohlávek, zpracovatel projednávané dokumentace. Co na to publikum? „Někdo v Rakousku bude bohatnout a my utřeme nudli.“

Proces EIA spadá v tomto případě pod ministerstvo životního prostředí. To také jednání, kterého se zúčastnila asi stovka zájemců, organizovalo. „Doufám, že ministerstvo uzná, že jde o nesmyslný záměr,“ nechal se slyšet před začátkem diskuse starosta. Po ní si to už nemyslel. „Porazí x-hektarů lesa a ono je to vlastně v pořádku,“ krčil rameny.

Dokumentace uvádí, že zásah do lesního porostu bude významný, připouští snížení hladiny podzemní vody, ale jen o osmdesát centimetrů, k překračování hlukových limitů docházet nemá. „Záměr nebude v rozporu s platnými požadavky právních předpisů na ochranu životního prostředí a zdraví obyvatel,“ stojí v materiálu. Do dvou měsíců má být hotový oponentský posudek, pak ministerstvo vydá závazné stanovisko.

„Jaký bude dopad na životní prostředí, víme,“ poznamenal jeden z diskutujících a dodal: „Špatný. Přijdeme o vodu, les, bude tady prach a kravál.“ Řada otázek směřovala k očekávanému poklesu cen tamních nemovitostí. „Když nám za vesnicí vyhrabou díru, tak barák, který má teď hodnotu deset milionů, bude stát milion. A kdo mi to uhradí?“ Odpovědi se v těchto případech tazatelé nedočkali s odůvodněním, že tyto záležitosti EIA neřeší.

Podle Limberka investor přislíbil obcím osmnáct korun z každé vytěžené tuny, během provozu díla by to vycházelo v průměru na dvacet milionů ročně. „Není to adekvátní k tomu, co tady chtějí dělat. Navíc jsme vázáni referendem,“ upozornil Limberk.

Obec má významný trumf - územní plán s lomem nepočítá. „Pokud to bude chtít někdo prosadit za každou cenu, jsme ochotni jít do soudní pře,“ uzavřel Limberk.