Neznají ani pravítko, únavou usínají při výuce. Začlenit ukrajinské děti se daří jen zčásti

Mezi nimi převažují právě ukrajinští uprchlíci. A rozdíly v úrovni vzdělávání jsou podle oslovených ředitelů propastné. „Záleží, zda děti přicházejí z měst, nebo vesnic. Setkáváme se třeba se šesťáky, kteří neznají kružítko ani pravítko. Neumějí udělat rovnou čáru,“ líčila Dana Fecková, jež vede základní školu v Kostelní ulici.

V současnosti tady mají 224 žáků, z čehož 82 je ze zahraničí. Ukrajinců je 50, zbytek tvoří Bulhaři, Rumuni, Maďaři nebo Moldavané. Kantoři se potýkají nejenom s jazykovou bariérou, ale i kulturními či jinými odlišnostmi.

„Opakovaně se nám také stalo, že děti z méně rozvinuté ukrajinské lokality nechodily do školy, když pršelo. Byly tak zvyklé,“ doplnila Fecková.

Obdobné zkušenosti má ředitel devítiletky v Zárečné ulici Zdeněk Hnát. „Opravdu záleží, z jakého prostředí jsou. Evidujeme případy, kdy se žáci vůbec nevzdělávali, ač měli,“ upozornil.

Školu navštěvuje 686 chlapců a dívek. Cizinců je 162, přičemž 102 pochází z Ukrajiny. Velkou práci podle Hnáta odvádí ukrajinská asistentka Oxana Koropenková, jež funguje zároveň jako tlumočnice a kontaktní osoba pro rodiče. „Drtivá většina dětí bohužel bydlí na ubytovnách,“ zalitoval ředitel.

Koropenková informaci potvrdila. Teď například pomáhala chlapci, který spal během vyučování, jelikož byl unavený. „Zjistili jsme, že pokoj na ubytovně je hned vedle vchodu, kde je i kuřárna. Skoro pořád tam někdo chodí, protože lidi pracují na třísměnný provoz. A chlapec nemůže spát,“ vysvětlila.

Situaci řešila nejenom s ředitelem, ale také se sociálkou a neziskovou organizací. Nakonec se podařilo zajistit nové zázemí. Problém obvykle spočívá v tom, že ubytování zprostředkovávají agentury, které zajišťují cizincům i zaměstnání. „Oni se pak bojí ozvat, aby je nikdo nevyhodil a všichni neskončili na ulici,“ zdůvodnila Koropenková.

Na podobné potíže narazila u dvou dívek, jež doučuje češtinu. „Ráno mi taky usínají. Rodiče se vracejí po desáté hodině ze směny, jsou v jedné místnosti, takže je vzbudí. Holčičky chodí ve smradlavém oblečení, i když je vyprané. Na ubytovně je plíseň, zapáchá to tam,“ popsala.

Podmínky označila za zcela nevhodné. V prostorách navíc žijí zahraniční dělníci. „Někteří pijou, řvou, zpívají. Rodiče proto nechtějí, aby děti vůbec vycházely ven. Není to kolikrát bezpečné,“ sdělila.

Ani ukrajinští žáci z devítiletky v Hornické ulici na tom nejsou lépe. „Jeden můj svěřenec nemá ani kde udělat domácí úkoly. A jeho maminka pracuje dvanáct, někdy až šestnáct hodin denně. Proto se mu věnuju já,“ uvedla asistentka Hana Klimanová.

V tamější škole mají 610 dětí, cizinců je 89, Ukrajinců 66. Podle ředitele Radka Červeného se integrace daří jen částečně. „Někteří dělají obrovské pokroky, rychle se naučí česky a vyhrávají i různé soutěže. Jiní doufají, že se vrátí domů, takže nemají motivaci se dorozumět a zvyknout si tady,“ porovnal.

S jeho názorem souhlasili i zmiňovaní ředitelé. „Město, s nímž intenzivně spolupracujeme, se hodně snaží. Zavedlo mimo jiné odpolední kurzy češtiny,“ nastínil Hnát.

Vedení Tachova si dobře uvědomuje, že počet cizinců je vysoký. K jedenácti tisícům stálých obyvatel přibylo 4500 osob ze zahraničí. „Ukrajinci už tady žili před válkou, mířili sem za prací do místních fabrik i okolních průmyslových zón. Po ruské invazi jejich počet u nás stoupl,“ konstatovala místostarostka Vendula Machová (Volím Tachov), jež má na starosti i školství.

Podle ní je důležitá nejenom podpora kantorů a asistentů, ale také systémové řešení. „Podstatné je pracovat s dětmi ze sociálně znevýhodněného prostředí už od raného věku. Proto rozšiřujeme kapacitu školek. Dále jsme si požádali o dotaci na výstavbu prostor pro dětskou skupinu. Zařízení musejí být dostupná pro všechny,“ zdůraznila.

Kromě toho plánují zapojit sociální pracovníky ve školách, na což dostali peníze z dotace. „Všimnou si třeba, že dítě nejede na turisťák, nemá svačiny, chodí pozdě a podobně. Začnou problém řešit včas a budou komunikovat s rodiči, případně s dalšími odborníky. Učitelé na to jednak nemají kapacitu, jednak nemohou ze své pozice vstupovat do rodin, což sociální pracovníci smějí,“ porovnala.

Díky dotaci mají školy také peníze na pomůcky, výlety nebo další doučování. Nejde ale o jedinou finanční podporu, kterou Tachov získal. Další je integrační program od ministerstva vnitra, jenž cílí na celé rodiny. „Změnili jsme pravidla. Děti, které u nás nemají trvalý pobyt, ale chodí do našich škol, mají šanci se z otřesných podmínek ubytoven dostat do městského bytu,“ uzavřela Machová.