Na Veselém Kopci řádily maškary. Dědí se z otce na syna

Kominík ještě slaměnému roztírá saze po obličeji, ostatní účastníci rozhýbávají nohy tanečky s kapelou a pestrý průvod masek se vesele ubírá pro povolení k obchůzce. V prostředí Muzea v přírodě na Veselém Kopci ho sleduje kolem čtyř stovek lidí. Letos uvidí pochůzku v podání můžu z Vortové. To je jedna z obcí, kde se tradice udržuje po generace a masky se předávají z otce za syna.

„Teď chodím v masce rasa, tu jsem zdědil po tátovi,“ říká jeden z účastníků průvodu. Letos ho doprovází jeho syn a řadí se k turkům, kteří mají na hlavě barevné klobouky a jako svobodní mládenci budou tančit před každým stavením.

„Jako turci budeme tancovat u baráků pro štěstí. Tady to trvá jen několik hodin. U nás ve Vortové skáčeme od rána do večera, to pak nohy pěkně bolí,“ přiznává Daniel Sedlář, který jde v průvodu druhým rokem.

Jakkoli jsou pestré maškary rozverné a místy až drzé, jakmile se mají seřadit do průvodu, panuje jasný zasedací pořádek. Každá z obcí na Hlinecku ho má lehce jiný, stejně jako se liší zdobení masek. U vortovských vedou celou skupinu kobyly, následují je rasové a strakatý se ženou.

Před statkem z Mokré Lhoty žádá společnost masek o svolení vykonat obchůzku. Starostka v podobě známé etnografky Ilony Vojancové jim ho udělí, nezapomene jim ovšem připomenout jejich povinnosti.

„Turci, dbejte toho, abyste vysoko skákali a narostl nám vysoký len a obilí. Kominíci, nezapomeňte, že je v zimě třeba hledět si kamen a prohlédněte nám všechny kamna a sporáky. Slamění, dbejte toho, aby se každé hospodyni dostalo aspoň jedno stéblo slámy k dobrému vyvedení hus,“ připomíná Vojancová jednotlivým skupinám jejich povinnosti při obchůzce.

Někteří návštěvníci už se s řáděním maškar setkali. Po někom skočili, někoho pomazali sazemi. Maškary si tak jednak označují ty, s nimiž už se potkali, navíc je to projev přání štěstí a zdraví.

Kořeny masopustních obchůzek patří do doby předkřesťanské. „Naši předci byli závislí na běhu přírody. Masopustní obchůzky spadají do přelomového období, kdy se prodlužuje den. V závěru bude obřadně poražena kobyla, aby vzápětí byla vzkříšena. Lidé se tímto aktem loučí se zimou a vším špatným, co vesnici provázelo. Obživnutí znamená brzký příchod jara,“ vysvětluje Vojancová, která se významnou měrou podílela na vstupu této tradice do UNESCO.

„Na rozdíl od hmotných památek nikdo nehovoří jednotlivým nositelům tradic do toho, jak má například vypadat kostým. Pokud komunita přijme změnu, která se zásadně neprojeví v charakteru obchůzky, tak je to možné,“ říká Vojancová. Každých sedm let spolu s dalšími odborníky provede opětovný soupis tohoto obyčeje a zprávu posílá výboru UNESCO.

Pokud by z jejich zprávy vyplynulo, že se masopustní obchůzky odchýlily od své původní podstaty, zvažovalo by se vyloučení. „Tady se toho neobávám, protože masopustní obchůzky jsou pro obyvatele velmi důležité,“ dodává Vojancová.