Starosta České Vsi: Náprava škod po povodních potrvá roky

Možná patery. Samozřejmě z mládí si pamatuji ty v roce 1997. To ovšem nebylo z profesního hlediska. Pak si vzpomínám na takové nepříjemné přívalové srážky, které se netýkaly celé obce, ale vždycky okolí přítoků řeky Bělé. Zatopeno bylo třeba deset domů nebo jeden rok se to týkalo čistírny odpadních vod, trafostanice. Pokaždé šlo ale jen o lokální problém, takže se dalo rychle a efektivně zasáhnout.

Určitě. Nynější byly jiné v tom, že v předchozí době se udělalo hodně práce na vodních tocích a většina lidí předpokládala, že by to Bělá a její přítoky měly zvládnout. Nikdo nevěřil, že by povodně byly takové jako tehdy, a i kdyby, tak se každý domníval, že minimálně následky budou podstatně menší. Jenže letošní voda byla mnohonásobně větší a škody tomu odpovídají. Přesná data k tomu ale ještě nemáme, protože uplavaly vodoměrné stanice.

Byla rozdělena na několik částí, protože popadaly mosty. Byla potrhaná většina místních komunikací na pravém břehu Bělé, nebyl přístup ani k sousedům do Jeseníku a Písečné, neboť i hlavní silnice byla poškozena, určité úseky zcela zmizely. V první fázi jsme se museli dostávat k lidem a zkontrolovat, v jakém stavu jsou domy. To trvalo minimálně týden, poté se instalovaly nouzové brody a přechody k některým místům. Tím pádem vázlo zásobování. Čtyřkolkami se po loukách vozily občanům alespoň základní potraviny. Pomohl nám až most, který poskytla a postavila armáda.

Škody odhadujeme na 600 až 700 milionů korun. V této chvíli ale nedokážeme říct, co se finančně z toho zvládlo a co nás čeká. Největší škody jsou na Bělé, která spadá pod státní podnik Povodí Odry, na němž jsme životně závislí. Dále jsou poškozeny komunikace, jejich opravy pak průběžně pokračují, stejně jako projektové práce týkající se obnovy mostů. Důležité v tomto směru bude, jak dopadne studie na rekonstrukci Bělé, kterou nyní chystá vládou zřízená expertní skupina.

Nepochybně v řádu let. Za rok se asi bude relativně normálně jezdit po místních komunikacích. Máme však třeba i úsek, s nímž si nevíme rady, protože jsou tam mj. půdní sesuvy. Je to v nejužším bodě toku Bělé a tam ta odborná projekční práce bude trvat měsíce, než se dostaneme k nějaké realizaci.

Obrovsky. Rozhodně to zabránilo ztrátám na životech. Předpověď byla tak děsivě přesná, že se na to, co přijde, dalo reagovat. V obci probíhala evakuace, všichni byli informováni o tom, že v neděli ráno to přijde. Většina lidí svá obydlí opustila.

Bylo jich hodně. Argumentovali tím, že když vydrželi doma v devadesátém sedmém, tak to dokáží i teď. Potom pro ně létaly vrtulníky. Nevím, zda jim to můžu vyčítat. Když někteří ze svých nemovitostí viděli, že je zle, utekli po loukách. Většina, jak už jsem řekl, domovy opustila, odjeli k příbuzným nebo na bezpečnější místa.

Totální šok. Zůstal jsem v rámci evakuace na obecním úřadě, o půl sedmé ráno přestala jít elektřina, kolem osmé, když to nejvíce kulminovalo, vypadl mobilní signál a já jsem se z úřadu dostal ve dvě odpoledne. Byl to ostrov uprostřed divoké řeky. Nebylo možné domluvit se s hasiči, nemohl jsem nikam zavolat, s nikým se spojit, začít cokoliv organizovat. Byly to děsivé hodiny. Jen jsem se díval z okna a čekal, až opadne voda a budu moci vypadnout pěšky a začít organizovat první pomoc.

Vůbec. Neměli jak mi dát vědět. Jen v noci, kdy to bylo ještě relativně dobré, mi poslali pár fotek sousedi. Byl jsem hlavně v klidu z toho pohledu, že rodinu jsem měl na bezpečném místě. Co se stalo s domem, jsem se dověděl až někdy v neděli večer.

Moc ne. Přiznám se, že jsem byl doma velmi málo. Naštěstí to rodina s pomocí kamarádů zvládla a za to jsem všem vděčný.

Ne, jsme v bytě v Jeseníku a vypadá to tak ještě minimálně na půl roku.

Neskutečné, úžasné! Hned jsem si říkal, že svět není tak špatný. Dobrovolníků, dárců, ale i firem, co byli schopni jakkoliv pomoci, bylo opravdu obrovské množství. Bez nich bychom se neobešli. Zmínit musím i hasiče, kteří do toho šli s lidským nasazením a odvedli podstatně více práce, než se po nich chtělo. Byla to prostě skládačka tisíců drobných věcí a pomocí, bez kterých bychom nebyli po třech měsících, kde jsme.

Je to tak, protože v některých nemovitostech začali topit teprve před pár dny. Nebylo totiž jednoduché obnovit na určitých místech dodávky plynu. Elektřina je už naštěstí všude, takže alespoň nějaký zdroj, byť drahý, k vysoušení je. Kdyby tato situace nastala v létě, vysoušelo by se i přirozeně a pochopitelně by všechno šlo rychleji.

První dvě noci vůbec. Tím jsem si spánkový rytmus narušil. Teprve teď přicházejí dny, kdy začínám spát normálně. Pořád se vám hlavou honí myšlenky, co bude druhý den, jak se co zorganizuje. Řešili jsme zkrátka spoustu věcí, pracovali od šesti od rána, porady jsme mívali v devět večer a končívali jsme kolem půlnoci. Teprve potom jsme se rozjížděli domů, takže většina lidí spávala tři čtyři hodiny denně.

Musím zmínit solidaritu, o které jsem už hovořil. Z celé republiky chodila pomoc. Pak to, že se našlo obrovské množství lidí, kteří byli ochotni nezištně pomáhat. A také tým lidí na obecním úřadě. V prvních dnech tam trávili dvacet hodin denně. Vyzdvihnout musím i spolupráci celého okolí. Všichni si pomáhali navzájem.

Nespravedlivá obvinění. Například na sociálních sítích. Plno lidí si myslelo, jak se všechno mohlo dělat lépe nebo zcela jinak. Pak ti, co na úřad chodili několikrát denně, aby se jim pomohlo, přitom byli mezi nejméně postiženými. Zkrátka křiklouni, co si pomoc vynucovali na úkor potřebnějších. Toto bralo nejvíce energie.

Teprve to budeme sčítat. Odhaduji to kolem 30 milionů korun. Z toho sedm, osm milionů jsou peníze od soukromých dárců poslané na transparentní účet. Významnou sumu ve výši zhruba dvaceti milionů jsme dostali od velkých nebo partnerských měst. Je to krásná částka, ale samozřejmě jen zlomek toho, co budeme potřebovat. Věřím však, že v kombinaci s dotačními tituly, které přijdou, všechno zvládneme.

Požádali jsme o čtyři pozemky z šestadvaceti nabídnutých. Myslím, že asi nebudou k nové zástavbě využity, neznáme totiž podmínky. Také mapujeme, jak jsou daleko inženýrské sítě. Základ je ale v tom, že lidé do dneška nevědí, co se stane s jejich původními pozemky. Jestli je stát odkoupí, či to bude nějak jinak. Řeší svoji situaci a chtějí stavět, co nejdříve, aby rychle bydleli. Chybí prostě informace, jednoznačná strategie. Nyní čekáme, za jakých podmínek pozemky získáme.

Chvíle, kdy uvažujete, zda vám to stojí za, či ne, přicházejí nejen v souvislosti se záplavami. Já si to ale vždycky vyhodnotím nakonec tak, že na obci je to o něčem jiném. Ne o politice, nýbrž o lidech. Řeší se opravdu práce, a pokud je to v dobrém kolektivu, ať zastupitelstvo bylo v jakémkoliv politickém složení, měli jsme v něm i sedm subjektů, vždycky jsme se dohodli na tom, co je pro obec prioritou. Člověk pořád nemusí obhajovat nějaké myšlenky, projekty, je tam nějaká návaznost, takže může plynule pokračovat.

Máme nejvíce bytů v regionu, asi 350. Neříkám, že naše nájemné je extra levné, ale ve srovnání s komerčním jsme podstatně níž. To je jeden významný faktor. Máme také stabilního zaměstnavatele, což je Řetězárna Česká Ves, která má zhruba 250 zaměstnanců, a pak je tu i blízkost Jeseníku. Nejsme tedy odříznuti od nějaké další infrastruktury, ať je to kultura nebo cokoliv dalšího. Je tady i dost možností postavit rodinný dům v pěkném prostředí. Hodně sázíme také na moderní školu a její kvalitní zázemí, což je důležité pro mladé.

Nejvíce teď v zimě asi tím, když nasadím na nohy běžky. V létě vyrážím na kolo, koloběžku nebo na pěší túru. Rád si také přečtu nějakou knížku, byť to se mi teď nedaří, člověk přijde na jiné myšlenky. A občas, jako každý, posedím s přáteli.