Článek
„Ano, jedle jsou v rezervaci Mionší opravdu ohrožené. Příčinou jsou neúměrně vysoké stavy býložravé zvěře, zejména jelena evropského, které jsou v lokalitě nejméně sto let,“ potvrdil lesník Tomáš Myslikovjan, lesník CHKO Beskydy. Dodal, že jedle okusují a ničí částečně i srnci, i když ti jsou do značné míry regulováni rysy.
Z původně přirozeného jedlobukového lesa s příměsí javoru klenu a dalších dřevin se tak v Mionší postupně stává les bukový.
„Staré jedle dožívají a nová generace chybí, nebo je zastoupena pouze jedinci do výšky půl metru. Všechny jedle starší, respektive vyšší jsou pravidelně poškozovány okusem pupenů a prýtů, později ohryzem kůry nebo vytloukáním paroží jelenů,“ vysvětlil lesník a upozornil, že z posledního měření v roce 2020 vyplývá, že jedlí vyšších než 50 centimetrů je v rezervaci minimum a hranici 1,3 metru nepřesáhne jediná.
Noční požár v srdci Beskyd. Hasiči do pralesa Mionší nosili vodu na zádech
O ohrožení jedlí v Mionší spárkatou zvěří ví i Lesy ČR. „Vyvíjíme maximální tlak na nájemce honitby, aby více lovil a výrazně snížil stavy,“ sdělila mluvčí Lesů ČR Eva Jouklová a připomněla, že prales je bezzásahovým územím.
„Zvýšený odlov se daří, do konce sezony v březnu zbývá pro naplnění plánu jen několik kusů,“ informovala s tím, že pro myslivecký rok 2024/2025 byl plán odlovit 50 kusů spárkaté zvěře. „Během posledních pěti let se plán ulovených kusů zdvojnásobil,“ doplnila.
Nájemcem honitby je firma Elektromontáže Blesk. Její jednatel Jan Škrdlík uvedl, že v okolí Mionší loví hodně. „Když to vytáhneme ven z toho pralesa, tak to odlovíme všechno,“ ujistil. To, že by jedlí v rezervaci ubývalo kvůli zvěři, si nemyslí.
Za Mionší bude bojovat sdružení
Na vážnou likvidaci jedlí ze strany spárkaté zvěře upozorňuje i fotograf Roman Burda, který do Mionší míří na lovy beze zbraní a jenž o pralese vydal fotoknihu. Pro záchranu pralesa zakládá občanské sdružení s tím, že jediným řešením je Mionší oplotit, podobně jako Žofínský prales na Šumavě nebo prales Salajka v Beskydech.
Nájemce honitby přikrmuje na okraji pralesa spárkatou zvěř řepou. Její hromady lákají do lokality více jelenů a srnců, než je potřeba.
Tomu, že jsou jeleni a jiná spárkatá v pralese přemnožení, se nediví. Nájemce honitby totiž zvěř dostatečně přikrmuje.
„Každým rokem tam dovezou tuny cukrové řepy, kterou zvěř krmí. Proto se tam jeleni přemnožili a shromažďují se tam,“ míní Burda, který má za to, že viníkem současné situace jsou nejvíce ochranáři. „Je třeba na ně přitlačit, protože pokud Mionší o jedle přijde, tak se celý charakter pralesa změní. Musí si uvědomit, že na jedlích jsou závislé i řady jiných druhů organismů,“ poukázal fotograf.
Plot není možný
Oplotit rezervaci, a zabránit tak zvěři v přístupu k mladým jedlím není podle Myslikovjana jednoduché. Problémem je například to, že oplocení by muselo být v délce přes sedm kilometrů, což by stálo miliony. A další statisíce by si vyžádala údržba, která by byla navíc nemožná.
„V pralese padají velké větve, což se může stát i za bezvětří, při vichřicích a sněhových polomech mohou spadnout i celé stromy. Je zcela nereálné okamžitě zajistit opravu poškozeného plotu tak, aby dovnitř rezervace nevnikla zvěř,“ nastínil.
Vítr poškodil na Boubíně stovky stromů. Souše i zdravé smrky musí zůstat na místě
To, že oplocení funguje na Salajce, jak zmínil Burda, lesník potvrdil. Upozornil ale, že obvod oplocení na Salajce je jen kilometr.
„Je na dobře přístupné lokalitě, kde je chráněno asi šest hektarů unikátní pralesovité jedlobučiny. Několikrát za rok tam řešíme poškození plotu pádem větví nebo stromů a jen díky nasazení ochranářů a pohotové akci místních živnostníků udržujeme plot trvale funkční a vnitřní prostor bez spárkaté zvěře,“ objasnil s tím, že pokud by zvěř při poškození plotu vnikla do rezervace, bylo by její vyhnání mnohem obtížnější než dnes.
„Uvnitř oplocené plochy by byl navíc lov velmi obtížný až nemožný,“ připojil Myslikovjan.
Podle něj CHKO podniká všechny možné kroky, aby prales udrželo v původní podobě i pro příští generace.
„Na vybraných lokalitách individuálně chráníme jedlové semenáčky pomocí přenosných kovových jehlanů nebo vyšších drátěných plůtků. V případě izolovaných starších výsadeb na bývalých pastvinách se jedle chrání v několika velmi malých oplocenkách nebo kmínky až čtyřicetiletých jedlí rákosovými rohožemi,“ vyjmenoval a dodal, že chybějící jedle také uměle vysazují do Přírodní rezervace Uplaz, která tvoří ochranný plášť Mionší.
Každoročně tak v nejbližším okolí rezervace vysadí asi osm tisíc jedlí, na které pravidelně nanáší repelent, jenž brání zvěři stromky okusovat.