Předseda spolku pořádajícího Dny NATO: Povodně přišly v nejhorší okamžik, hrozila nám insolvence

Organizátoři tak byli nuceni jej zrušit bez náhrady, a to přesto, že za jeho přípravu už zaplatili miliony korun. Část partnerů je ale chtěla zpět, a tak spolku Jagello 2000, který Dny NATO pořádá, hrozila insolvence. Nejen o záchraně na posledních chvíli hovoří předseda a spoluzakladatel spolku Zbyněk Pavlačík.

Byl sofistikovaný, šitý na míru. Nebyl to phishing ve stylu máme vaše data, zaplaťte, ale během komunikace se zahraničním partnerem jsem dostal e-mail, který byl stejný jako ty jeho. Nakažený software se nám dostal do počítačů a nemohli jsme se ho zbavit. Snahou bylo převzít kontrolu nad některými našimi zařízeními, což jsme vyřešili jejich okamžitou náhradou. To bylo na konci srpna. Když jsme se z toho dostali, tak přišly povodně.

To bylo první, co mě napadlo, protože už od čtvrtku jsme věděli, že se v regionu nebude od soboty mít voda kam vsakovat. Svolal jsem poradu a řekl kolegům, že nejhorší možný scénář je, že se akce konat nebude. Hned jsem zastavil všechny odchozí platby, obvolávali jsme agentury, ať urychlí práce, aby byli hotové do soboty. S šéfem armádní logistiky jsme se domluvili, že v neděli odpoledne zkontrolujeme způsobilost letiště v Mošnově a okolí, protože v pondělí ráno měla začít najíždět finální část logistiky a v úterý měl přistát první zahraniční účastník.

Už v sobotu bylo jasné, jak to bude. Já nechal kolegy vyspat a ráno jim oznámil, že akci rušíme bez náhrady, protože nebylo myslitelné ji přeložit.

Pokud bychom to udělali, tak bychom trvale poškodili dobré jméno akce i všech spoluorganizátorů, účastníků a partnerů. To by bylo neobhajitelné. Navíc část obcí v okolí byla taky zasažena povodní a představa, že tam budou probíhat Dny NATO, byla nemyslitelná. Bylo jasné, že jsme na začátku odstraňování škod a to bude klást obří nároky na všechny, co to dělají: armádu, hasiče, policisty a další.

Protože nás to zasáhlo v nejhorší možný okamžik vůbec. Plány na příští rok se dělají v říjnu a listopadu, ať už u účastníků, nebo z pohledu rozpočtů partnerů a sponzorů. A pokud bychom tu situaci nevyřešili do přelomu října a listopadu, tak by to byl konec. Takže jsme na to měli šest týdnů. Současně z hlediska cash flow jsme měli spoustu věcí poplacených a čekali, až akce skončí a začneme fakturovat druhou polovinu. Jenomže už nebylo co fakturovat, protože drtivá část smluv je o marketingu. Když ale neproběhlo plnění, nebylo co fakturovat.

Hlavně jsme to museli udělat hned v neděli, protože to byl poslední termín, kdy šlo vše zastavit. Zrušení proběhlo šest dnů před otevřením bran, 20 hodin před nájezdem finální části logistiky a 42 hodin před příletem letounu C5 z Texasu, který měl startovat v pondělí. Bylo to náročné, ale podařilo se to. Mnohem složitější byla komunikace s veřejností. Tím, že je akce bezplatná, nemáme vstupenky. A když nemáte vstupenku, nemáte e-mail nebo kontakt, kam informaci můžete hromadně rozeslat. Byl to velice intenzivní kurz krizového řízení pro samouky, na to není žádný manuál.

Letos to bylo přibližně 42,5 milionu korun. Přitom přes 80 procent bylo od soukromých firem, velké dotace máme jen z Moravskoslezského kraje a od města Ostravy. Když jsme to zrušili, začali se ozývat partneři s tím, že jim máme peníze vrátit. My jsme ale většinu z nich neměli, protože jsme je už vyplatili za přípravu. Bylo jasné, že musíme s každým partnerem mluvit, a pokud se nedomluvíme, že na sebe budeme muset po čtvrt století podat návrh na insolvenci.

Až na nějaké výjimky partneři pochopili, že to není akce, která se připravuje 14 dní předem, a vyšli nám vstříc. Nejvíc nám pomohla skupina CSG a Česká zbrojovka. Nejen že řekli, že si můžeme nechat, co nám poslali, ale že nám dají 100 procent. To bylo v polovině října, což znamenalo, že jsem řekl: Pokračujeme. Rozhodnutí majitelů těch dvou firem nás zachránilo.

Ta díra do rozpočtu byla asi 60 procent. Během těch pěti týdnů jsme museli urgentně vyřešit přes milion eur (zhruba 25 milionů korun).

Ano, rezervy nemáme, jsme spolek, takže jsme to vyřešili překlenovacím úvěrem. Teď nám zbývá vyřešit věci v řádu milionů, které vyplatíme do konce roku, ať jsme od ledna čistí.

To je nepojistitelná věc, což vám potvrdí všichni pořadatelé venkovních akcí. Máme makléřskou pojistku, ale protože to bylo naše vlastní rozhodnutí, nebyli jsme ke zrušení donuceni, pojišťovna to tedy nevzala v potaz.

Ten bude pětadvacátý. Nebudeme posouvat číselnou řadu, zkrátka dvacátý čtvrtý ročník byl zrušen a teď uděláme vše pro to, aby ten pětadvacátý byl tím nejlepším.

Asi to, že jsme si museli v prvé řadě přiznat, že to nemáme ve svých rukou. To jsem zažil poprvé v životě. A ještě jeden moment byl strašně složitý, možná nejnáročnější. Dělat souběžně krizové řízení a začít připravovat příští ročník. Myslet na to všechno najednou. To bylo a je hodně těžké.