Záchranná stanice v Liberci hlásí rekordní počty přijatých zvířat. Zpět do přírody jich ochránci vrátili víc než polovinu

Nejpočetnější skupinu zachráněných živočichů tvořili jako každý rok netopýři hvízdaví. Zejména během letních invazí je ochránci odchytávali v různých lidských obydlích v širokém regionu.

„Zasahovali jsme v jedenácti různých objektech v Liberci a Jablonci a ošetřili celkem 1647 jedinců. Nejvíce netopýrů jsme vyprošťovali ze zasedací místnosti v budově policie, kam jich během jednoho dne nalétlo více než tři sta,“ řekla vedoucí záchranné stanice Ivana Hancvenclová.

Kvůli silným dešťům se v září zaplnila Archa ježky. Celkem jich přijali 228, což je téměř dvojnásobný počet proti předchozím rokům.

„Mohutné lijáky vyplavily ježkům úkryty v době, kdy v nich byla ještě malá mláďata. V jednu dobu jsme měli v Arše najednou 70 ježků, včetně samic s mláďaty,“ popsala Hancvenclová.

Z ježčích příběhů byla také ojedinělá záchrana dospělého ježka, který trpěl tzv. balónovým syndromem.

„Následkem zranění mu do podkoží pronikal vzduch a při nálezu byl nafouklý doslova jako balón. Ježka jsme několik dní museli vyfukovat silnou dutou jehlou, dostával antibiotika a léky proti bolesti. Nyní je stále v naší péči, neboť hibernuje, a do přírody ho vrátíme na jaře,“ vysvětlila vedoucí stanice.

Pomoc poskytli ošetřovatelé v záchranné stanici také zhruba dvěma stovkám ptáků, nejčastěji šlo o kosa černého nebo rorýse obecného. Postarali se také o dravce, nejvíc o poštolky, jichž přijali čtyřicet.

„Vzpomínáme například na úspěšnou záchranu malého mláděte, které si při pádu z hnízda zlomilo nohu. Několik dní jsme ho museli držet v malé přepravce a zavěšené v roušce, aby na zafixovanou nohu nedošlapovalo. Po dvou měsících mohlo být uzdravené poštolátko vypuštěno,“ přiblížila Hancvenclová.

Z opeřenců z volné přírody pak ještě lidskou péči potřebovalo sedmnáct labutí. Například z rybníku Písečák v Příšovicích museli odvézt labutí samici s pěti mláďaty. „Přišla o partnera a sama by nebyla schopná takto malá mláďata ochránit. Neúplná rodinka u nás pobyla dva měsíce, než jsme ji mohli vypustit zpět na svobodu,“ popsala Hancvenclová.

Liberecká záchranná stanice se stará i o větší zvířata v nouzi, například o srnce. Přestože v mnoha případech předávají řešení myslivcům, zasahovali pracovníci Archy u padesáti třech srn včetně jednadvaceti srnčat.

„Nejzajímavějším příběhem byl zásah na parkovišti před turnovskou nemocnicí, kde se objevila zcela vyčerpaná rodící srna, které mládě viselo napůl z porodních cest. Pracovnice Archy, jež na zavolání zaměstnankyň nemocnice na místo přijela, zjistila, že srnče je již uhynulé. Přímo na parkovišti s pomocí sestřiček srnu odrodila a převezla ji na veterinární kliniku Růžodol k dalšímu ošetření. Ještě týž den srnu vypustila zpět do přírody,“ doplnila další z příběhů Hancvenclová.

Ze zvířat, která se do Záchranné stanice Archa dostala v loňském roce, čeká na vypuštění ještě šestatřicet jedinců. Jsou mezi nimi například ježci, netopýři, srny, káně a jestřáb.