Nepochopitelný případ: Němce sebrali v Podkrkonoší uprostřed snídaně, před 40 lety totiž chtěl prchnout z NDR

Německého turistu zadrželi policisté koncem minulého týdne v Podkrkonoší, když tam přijel na pobyt se svou rodinou. Muže odvedli uprostřed snídaně z hotelové restaurace a odvezli k výslechu do Liberce. Jeho rodina zůstala na místě zaskočená.

„Paní byla překvapená, zůstala tam úplně bez prostředků, později i s dětmi odjela pro partnera do Liberce, kde ho prý po výslechu propustili s tím, že musí do 48 hodin opustit zemi. Říkala, že prý v roce 1984 utíkal z NDR přes Československo,“ popsali svědci události.

Příčinu zadržení potvrdila i mluvčí policie v Libereckém kraji Klára Jeníčková: „Muž je uveden na seznamu nežádoucích osob, a to rozhodnutím soudu v Českých Budějovicích z roku 1984. Důvod neznáme a postupovali jsme tak, jak nám ukládá zákon.“

Podrobnosti ke konkrétnímu případu nesdělilo ani Ředitelství služby cizinecké policie v Praze, potvrdilo však, že cizinec se do evidence nežádoucích osob (ENO) může dostat pouze na základě soudního rozsudku.

„Cizinecká policie je pouze orgán, který cizince označí za nežádoucí osobu, ale vždy na podkladě rozsudku. Z evidence nežádoucích osob lze cizince vyřadit po uplynutí lhůty, na kterou dostal trest vyhoštění, nebo na základě rozhodnutí soudu,“ objasnil mluvčí ředitelství Josef Urban.

Uvedl, že cizinecká policie se v minulosti ojediněle setkala s podobnými případy.

„Pokud Ředitelství služby cizinecké policie na takový případ narazí, vždy vyrozumí konkrétní soud, který následně může přehodnotit důvody, na základě kterých byl cizinec do ENO vložen. Pokud jsou k tomu objektivní důvody, má i cizinec právo domáhat se soudního přezkumu, na základě kterého může soud rozhodnout o přehodnocení a výmazu z ENO,“ dodal Urban.

Podle spolupracovníka Ústavu pro studium totalitních režimů, advokáta Lubomíra Müllera, který se případy železné opony zabývá dlouhodobě, se podobné příběhy objevují, avšak každý se musí hodnotit individuálně.

„Například jsem se setkal s případem, kdy uprchlík utíkal z NDR přes ČSSR do NSR, a aby si to usnadnil, tak cestou ukradl trabant. Jindy zase byl dotyčný důvodně stíhán pro podvody v NDR a zadrželi ho na československých hranicích při pokusu přejít do NSR. Nicméně pokud by byl tento konkrétní člověk odsouzen jen pro pokus o nezákonné opuštění republiky, tak se na něj vztahuje rehabilitace přímo ze zákona podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 119/1990 Sb., v platném znění. Nemohu přitom vyloučit, že při provádění rehabilitací na něj soud jakožto na cizince „zapomněl“, okomentoval případ Müller.

Navíc v roce 1984 fungovaly v Českých Budějovicích tři soudy, okresní, krajský a vojenský obvodový, který však zanikl v roce 1993 a jeho nástupcem se stal ten okresní.

Advokát v souvislosti s událostí připomněl i čerstvý případ z února tohoto roku, kdy Ústavní soud přiznal muži, který byl v roce 1983 při útěku z NDR spolu se dvěma přáteli zadržen československými pohraničníky při pokusu o přechod do Západního Německa a při zatýkání byl vážně zraněn služebním psem.

Sice byl v roce 2019 soudem rehabilitován, avšak následně se několik let domáhal náhrady za celoživotní zranění. V roce 2024 mu nakonec soud přiznal finanční kompenzaci ve výši 150 tisíc korun, avšak následně chtěl zaplatit soudní výlohy 900 korun za náklady soudního řízení. I to však dotyčný napadl a dne 18. 2. 2025 Ústavní soud vyhlásil nález, kterým zrušil rozhodnutí.

Podle Müllera případů na soudní rehabilitace související s železnou oponou přibývá a soudy jim v drtivé většině vyhoví, včetně finančních kompenzací.