Článek
Veřejnost by měla mít k dispozici například veškeré údaje o funkčnosti podzemní bariéry, o stavu hladin ze všech monitorovacích vrtů či údaje o odběrech důlní vody z dolu a další.
Soud konstatoval, že informace o vlivu těžby na podzemní vody spadají do kategorie tzv. působení provozní činnosti na životní prostředí, a není tedy možné jejich zveřejnění automaticky odmítnout s odkazem na obchodní tajemství. Některé z těchto informací se právě kvůli tomuto důvodu, zakotvenému v česko-polské dohodě, nezveřejňují. Zároveň soud zdůraznil, že česko-polská Dohoda o dole Turów nemá přednost před českými zákony.
„Jádro sporu spočívalo v tom, zda může Polsko označit dopady dolu Turów jako obchodní tajemství a zakázat tak české veřejnosti a místním lidem, aby tyto informace získali. Jsme rádi, že nám městský soud dal za pravdu, a především doufáme v rychlé poskytnutí informací ze strany ministerstva životního prostředí,“ uvedl právní expert skupiny Frank Bold Václav Prais, který se případu dolu Turów dlouhodobě věnuje.
Tři roky od podpisu dohody o dole Turów. Stát je spokojený, místní nadšení nesdílí
Ministerstvo životního prostředí proto nyní musí znovu posoudit, s ohledem na závazný právní názor soudu, že právo na informace o životním prostředí zahrnuje i informace o nepřímých dopadech provozní činnosti, včetně úbytku podzemních vod.
Podle soudu své původní rozhodnutí ministerstvo dostatečně neodůvodnilo, a rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné. Ministerstvo mělo podle verdiktu pečlivě vyhodnotit, v jakém rozsahu je každý dokument možné zpřístupnit, aby bylo možné maximálně vyhovět jak právu na poskytnutí informací o životním prostředí, tak dalším právem chráněným zájmům.
„Žalovaný však takto nepostupoval, požadovanými informacemi se nezabýval obsahově, ale posuzoval je pouze ve svém celku bez bližšího rozboru, u kterých dílčích informací z komplexu požadovaných informací případně převáží jiný právem chráněný zájem, a hlavně proč by takový zájem měl převážit,“ uvedl soud v rozsudku.
Lidé chtějí vědět, třeba kolik vody jim zbývá
Lidem žijícím poblíž dolu nedostatek informací vadí, což shrnuje Milan Starec ze Sousedského spolku Uhelná: „Od podpisu dohody nemáme ani tak základní informace, jako kolik vody zbývá v našem vrtu. Nevíme, zda je úroveň jeho hladiny na kritické úrovni, či ne, zda voda dojde zítra, nebo nikdy. Nikdo není ochoten tyto informace poskytnout. Ministerstvo životního prostředí doposud hájilo polské obchodní tajemství místo toho, aby informovalo vlastní občany. Ani ze strany Libereckého kraje to není jiné.“
U soudního řízení neuspěla se svými argumenty ani polská těžařská společnost PGE, která se rovněž řízení účastnila. PGE nyní může, stejně jako ministerstvo životního prostředí, podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Ta ale nemá odkladný účinek a rozsudek je už nyní pravomocný.
Speciální čidla zachytí i nejmenší pohyb. Nově pohlídají domy v blízkosti dolu Turów
Informace, o jejichž zveřejnění spolek usiluje, měly být hlavním benefitem česko-polské Dohody o dolu Turów. Podle těchto údajů by mohli hydrogeologové posoudit, jak přesně působí důl Turów na české podzemní vody a jaká opatření by mohla tyto vlivy zmírnit. Mohlo by jít například o prodloužení či prohloubení podzemní bariéry nebo územní či časové omezení těžby. Místní lidé by také zjistili vlivy dolu na jejich zdroje pitné vody.
„Opakovaně na polskou stranu vyvíjíme tlak, aby tyto informace neoznačovali za obchodní tajemství,“ uvedl již dříve ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) s tím, že žaloba, která byla proti MŽP podána, tak definitivně rozřeší, jestli má větší váhu české právo, nebo mezinárodní smlouva.
Městský soud v Praze ještě rozhoduje o druhém, skutkově podobném případu. Rozhodnutí zde ale ještě nepadlo.
Těsnicí stěna u dolu Turów funguje, v Česku to ale příliš poznat není
