Článek
V úterý v podvečer odstartovali účastníci třísetkilometrového závodu, mezi kterými byli dva bikeři a čtyři psí spřežení. Čekalo je prvních asi 40 kilometrů.
„Nejvíce závodníků je přihlášeno v kategorii do osmi čistokrevných psů ve spřežení na dvěstěkilometrovou trať o čtyřech etapách. Kromě Čechů, Němců, Rakušanů, Slováků a Poláků jsou na startovní listině k vidění i země jako Itálie, Švýcarsko a Lotyšsko,“ vyjmenoval hlavní organizátor Pavel Kučera.
Už před týdnem vyrazil na obhlídku vytyčené trasy traťový komisař, který potvrdil, že množství sněhové pokrývky je pro závody dostatečné. I když některé roky rozmary počasí pořadatele potrápily, vždy se jim podařilo akci uspořádat. Souvislou řadu přerušila až pandemie v roce 2021.
„Byly roky, kdy bylo sněhu až příliš, jindy zase málo. Teď ho je méně, ale není to málo. Na hřebenech je sněhu dostatek, jde jen o to, dostat se z Deštného nahoru,“ řekl Pavel Kučera, s tím, že kvůli víkendovému slunečnému počasí částečně roztál sníh na lukách, kudy měl závod vést. Jednotlivé etapy proto také zřejmě budou kratší, než se původně zamýšlelo.
Chová 62 psů
Šediváčkova longu se mohou účastnit pouze závodníci starší 18 let a psi, kteří už dosáhli minimálně osmnácti měsíců. „Mezi účastníky nechybí například několikanásobný vítěz závodu Roman Habásko z Karlových Varů,“ upozornil ředitel závodu Kučera. On sám bude mít na trati tři spřežení, celkem dvaadvacet psů. Celkem jich chová dvaašedesát.
Se dvěma spřeženími přijel z Krouny na Vysočině i další několikanásobný vítěz Vít Kolátor a jeho manželka Anna. Přivezli 27 alaskanů, s nimiž vyrazí na dvousetkilometrovou trať.
„Alaskani jsou kříženci. Mají v sobě severského psa a různé procento ohaře a chrta, což z nich dělá výborné běžce,“ vysvětlil Vít Kolátor, jenž na Šediváčkův long jezdí rád i díky dobré partě a skvělé náladě, která tu panuje.
Proč Šediváčkův long?
Nultý závod závodu psích spřežení v Orlických horách, později označený jako první ročník, se konal roku 1997. Den před jeho zahájením utekli pořadateli Pavlu Kučerovi dva psi. Bohužel jeden z nich, sibiřský husky jménem Šedivák, zemřel, když byl zastřelen u vzdálené vesnice. Závod se i přes tuto smutnou událost konal. Na památku Šediváka byl pojmenován Šediváčkův long.
„Jsme tu asi po desáté. Je to nejdelší závod, co se jezdí po Čechách. Když je hezké počasí, je to paráda, nahoře to bývá pohádkové. Co nemáme rádi, je mokro. Je nepříjemné pro nás i pro psy. Jinak naši pejsci nejsou tak chlupatí, jako třeba husky, proto pro ně v povinné výbavě vezeme kvůli bivakování i teplé oblečky. Čím lépe se o ně postaráte, tím víc si odpočinou,“ dodal musher Vít Kolátor.
Díky tomu, že každý musher má vlastní GPS trucker, je přesně známá jeho poloha. Průběh závodu tak mohou například na webových stránkách akce sledovat nejen organizátoři, ale i zájemci z řad veřejnosti.