Sběr textilu zatěžuje rozpočty obcí, pro vytříděnou surovinu těžko hledají zpracovatele

Způsob sběru je na rozhodnutí každé obce. Někde vhazují lidé textil do kontejnerů nebo do pytlů před domem, jinde dojíždějí na sběrný dvůr. Častokrát lze také vyhlásit sběrné akce. Podle starosty Velkého Oseka na Kolínsku Pavla Drahovzala, který je zároveň i místopředsedou Svazu měst a obcí, je loňské rozhodnutí ministerstva o separaci ranou pro obecní a městské rozpočty.

„Konkrétně Osek za tunu odpadního textilu zaplatí přes 3400 korun. Další finance padnou na sběr a převoz, “ řekl starosta Drahovzal s tím, že v jiných regionech je cena častokrát ještě vyšší. Obce a města tak za odvoz textilu dají vyšší částky než za směsný odpad.

Některé regiony textil třídí už delší dobu. Například v Liberci tak činí sedmnáct let. Kontejnery tu vyváží soukromá firma, která textil nadále zpracovává. Za rozmístění sběrných nádob po městě dokonce platí do rozpočtu severočeské metropole. Stejná firma má smlouvu i se zhruba desítkou dalších sídel v Libereckém kraji.

„Podle průzkumu činí hmotnost textilu v černých popelnicích až 70 tisíc tun. Charitativním sběrem se shromáždí dalších až 40 tisíc tun. Aktuálně jsou ovšem k dispozici kapacity na zpracování zhruba pětačtyřiceti tisíc tun,“ upozornil Drahovzal. Řešení je podle něho na státu, a to například v podobě vypsáních dotačních titulů či investičních pobídek pro zpracovatele materiálu.

„Možná by nebylo od věci se také vrátit k diskusi o snížení DPH na výrobky z recyklátů. Dnes chybí motivace takovýto výrobek koupit, když je dražší než ten vyrobený z primární suroviny,“ dodal Drahovzal.

Separace textilu je obecně považovaná za prospěšnou. „Zamezí hromadění textilu na skládkách, kde se pomalu rozkládá. Část může být dál využita jako šatstvo, část přetvořena na nové výrobky, například izolaci či průmyslové textilie,“ vyjmenovala mluvčí města Slaný Lucie Krčková.

Podle starosty Božího Daru v Krušných horách Jana Horníka (STAN) ale není celý projekt separace dostatečně připraven. V jím vedeném městě proto shromažďují odpadní textil v kontejnerech umístěných v hale mimo obytnou zónu.

„Nádoby na hadry nemáme. Ani nevíme, kdo by nám je dodal takhle rychle. Zjistili jsme, že to firmy dělají spíše jen pro větší města,“ uvedl starosta.

Většina nositelných oděvů ze 105 kontejnerů rozmístěných po Hradci Králové putuje do zahraniční. „Charita o šaty většinou zájem nemá, radši ji podporujeme finančně. Textil, který nositelný není, jde na recyklaci. Je z něho třeba materiál na výrobu městského mobiliáře,“ uvedl Martin Hušek, ředitel firmy Hradecké služby.

Pokud obce nebudou textil třídit, mohou v krajním případě očekávat i sankce. „Zejména pokud by prokazatelně ignorovaly povinnost zajistit třídění textilního odpadu a nenabídly žádné místo nebo způsob, jak textil v obci odevzdat,“ vysvětlila Veronika Krejčí, mluvčí ministerstva životního prostředí s tím, že kontrola je v kompetenci České inspekce životního prostředí.