Článek
„Ústavní soud má naši ústavní stížnost na stole. Národní památkový ústav ji podal v lednu, musel tak učinit kvůli zákonu o spravování majetku státu, musí využít všechny možnosti, které jsou k dispozici,“ potvrdil v pátek během představování nadcházející návštěvnické sezony kastelán zámku Tomáš Kořínek.
Nový vzhled tzv. rytířského sálu vycházející z historických fotografií a inventářů ze začátku 20. století
Spor o vlastnictví samotného zámku skončil v roce 2021, trval neuvěřitelné tři desítky let. Soudy rozhodly, že zámek patří státu. V případě mobiliáře však nastala jiná situace. Podle pardubických soudů dědicové prokázali, že jsou oprávněnými osobami a že věci přešly do vlastnictví státu bez právního důvodu. Další část sporu o mobiliář řeší Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou.
Nájem 200 tisíc
Podle zmíněného říjnového verdiktu Nejvyššího soudu má stát dědicům vydat asi 250 předmětů z víc než 16 tisíc věcí, které se na zámku nacházejí. Jde například o slavnostní kočár, obrazy, svítidla, zbraně, brnění či lovecké trofeje. Památkový úřad se ale s restituenty dohodl na dvouleté výpůjčce, do konce roku 2026 by se proto nemělo v expozicích nic měnit. Ale i kdyby byly dotčené předměty odvezeny, správa zámku by je adekvátně nahradila jinými předměty z depozitáře.
Za nájem vydaných předmětů platí stát podle této smlouvy 220 tisíc ročně.
Zámek ne, mobiliář ano
Zámek, původně nazývaný Červený Opočen, získali Mansfeldové po bělohorské konfiskaci rodu Trčků a vlastnili ho až do poloviny 20. století, kdy panství Josefu Colloredo-Mansfeldovi mladšímu, jenž okupační správu nepodporoval, zrekvírovali Němci. Po válce však majetek jakožto vlastnictví třetí říše zkonfiskoval československý stát a zámek byl znárodněn.
Až po roce 1989 dostal šlechtický rod bývalý velkostatek v restitucích zpět. Ovšem to bylo až v roce 2003, navíc po třech letech po zásahu Ústavního soudu se nemovitost opět vrátila státu. Naopak část mobiliáře byla dědicům vydána zpět.
