Na Luční boudě začalo frézování sněhu, tak málo ho snad ještě nebylo

„Frézovali jsme úsek mezi Richtrovkami a Výrovkou. Tam byl ovšem spíš led a s ním si fréza příliš neporadí. Pak asi kilometr v Modrém dole a kilometr od kapličky obětem hor k nám,“ řekl Novinkám Stanislav Beneš z Luční boudy. A pokračoval.

„V Modrém dole, který je pro nás největším problémem, bývá běžně asi desetimetrová sněhová stěna. Před třinácti lety dosahovala dokonce 23 metrů. Letos to je asi jen pět metrů. I proto frézujeme už nyní. Před těmi třinácti lety to bylo až 15. června,“ připomenul Beneš.

Právě jaro a podzim jsou, co se týče přístupu na Luční boudu, nejkomplikovanější. „Na silnici se střídají různé druhy povrchu. Je to kombinace ledu, sněhu a úseků bez něho. Ovšem jde o jedinou přístupovou cestu. Proto se snažíme, aby byla co nejdřív průjezdná normálními dopravními prostředky. I když nyní to ještě stále tak týden dva zvládne jen terénní auto s pohonem na všechny čtyři kola a kvalitními pneumatikami,“ míní Stanislav Beneš.

Když Luční boudu koupili před dvaadvaceti lety v konkurzu stávající majitelé, frézovali si cestu sami. Poté, co místní starý ZIL, který na to používali, dosloužil, vysílá na pomoc město Pec traktor s frézou.

„Ale musíme vše připravit. Znamená to, že já a kolega strávíme každý tak pětatřicet hodin rolbováním, abychom část sněhu odstranili a připravili pro frézu,“ upozornil Beneš.

Klimatické podmínky tu podle něho skutečně nejsou pro slečinky. A tak přesto, že má Luční bouda číslo popisné 230 a je součástí města Pec pod Sněžkou, například pošťáci nebo popeláři sem nejezdí.

„Krkonoše jsou jedinou arktickou oblastí ve střední Evropě. Nechová se to tu klimaticky jako 1500 metrů nad mořem. Spíš jako 5 tisíc metrů nad mořem. Řádí tu nárazové větry, protože jak je Polsko placaté, tak toto je první zábrana od Arktidy,“ vysvětluje horal. Omezením je samozřejmě i skutečnost, že se Luční bouda nachází v nejpřísněji střežené části národního parku. Nahoru mohou jezdit jen majitelé nebo lidé se speciální povolenkou.