Bezdomovců v Hradci je tolik, že o nocleh musejí losovat

„Do poslední chvíle nemáte jistotu, jak noc přežijete. V posledním týdnu jsem jen jednou spal na baráku, zbytek na letišti. A není to zadarmo. Na ubytovně v azyláku čtyřicet korun, na letišti dvacet. Ale není tam nic. Jen mikrovlnka, rychlovarná konvice. Ale je teplo,“ konstatoval Jindřich Šec, jeden z místních bezdomovců. V pondělí v podvečer to byl i on, kdo si vytáhl červenou. A tak vzal kolo a vyrazil v silném protivětru na letiště na noclehárnu.

„Vítr a déšť, to je asi to nejhorší počasí na nocování venku,“ míní Šec. Na ulici se dostal poté, co se majiteli jejich pronajatého bytu vrátila dcera z ciziny a on potřeboval bydlení pro ni.

„Jsme s manželkou už pětatřicet let. Žena s třináctiletým synem dostala od sociálky ubytovnu a já to tu takhle tluču. Ale na jaře si už chceme vzít nějaký byt,“ nevzdává se naděje Šec. Osmnáct let jezdil s kamionem. Pak prý přišla nezaviněná nehoda v zahraničí, čtrnáct měsíců léčby v nemocnicích a doživotní následky a invalidita.

„Losuje se už několikátý rok. Letos poprvé jsme ale měli plno i přes léto. Dřív to bylo až na podzim a v zimě,“ konstatoval Petr Macl, terénní sociální pracovník Domu Matky Terezy.

„Aktuálně máme k dispozici na noclehárně v Domě Matky Terezy třicet míst pro muže, dvacet pro ženy a deset židlí pro ženy zdarma. A na letišti osmnáct lůžek pro muže, dvě pro ženy a deset židlí zdarma. V současné době je na letišti každý den obsazena asi polovina,“ doplnil vedoucí zařízení Lukáš Syrovátka.

Počty bezdomovců se podle jeho zkušeností mění. Ale jádro těch, kteří v Hradci zůstávají, tvoří asi 140 lidí. „Každoročně jich tak o deset procent přibývá. A je víc lidí na vozíčku,“ dodal Syrovátka.

Oproti loňsku se aspoň zlepšila situace na zimní noclehárně. Z původních prostor ve vybydleném vojenském domku, kde běhaly myši, se přestěhovala do sousedního domu, kde původně sídlil kočičí útulek.

„Postel musí dostat nemocní, starší nad 65 let a lidé, kteří chodí do práce, protože je chceme podpořit. Musí se vyspat, aby ráno mohli opět pracovat. Ten zbytek, řádově vždy tak pět lidí, si vytáhl červenou kartu,“ vysvětluje Macl, podle něhož je losování jediná možnost, jak situaci řešit. Kapacitu zařízení překročit nelze ani v největších mrazech. Za to hrozí pokuta.

Řešením je vybudování nového zařízení. Pro nejbližší dobu by možná pomohl vytápěný stan. Bohužel se na něj zatím peníze nenašly.

„Část lidí zůstává na ulici stále. Nemohou k nám či nechtějí. Třeba i z důvodu různých psychiatrických onemocnění. Nebo se provinili proti našim pravidlům, a tak mají stopku. Ale tito lidé nezmizí. A když je celodenní mráz, tak se nemají kam schovat. A asi nikdo z nás nechce, aby děti ráno cestou do školy našli mrtvolu bezdomovce na zastávce,“ upozornil Lukáš Syrovátka.

„Ten problém skutečně nezmizí, když se nebudeme dívat. A nemusí dojít jen k tomu nejhoršímu. Ale hrozí i omrznutí, po kterém přijde třeba amputace,“ připomněl Petr Macl.