Článek
Právě na žďárských Bouchalkách celá plejáda úspěšných sportovců začínala a nyní dohlíží z plachty na své následovníky vedle sloganu „Více než 50 let u zrodu hvězd“.
„Chtěli jsme trošku změnit naše sportoviště, aby to nebyla jenom konstrukce z betonu a železa, ale aby také vypovídalo o lidech, kteří buď dosáhli sportovních úspěchů, nebo tady nechali kus života a vytvářeli ducha místa, i když třeba neplnili titulky novin,“ vysvětluje Radim Technik, ředitel příspěvkové organizace Sportis, která spravuje městská sportoviště.
Sportis si ve spolupráci s městem připomíná, kteří sportovci od ledu díky svému talentu, píli a houževnatosti Žďár proslavili. Ne všichni se do galerie vešli. S identifikací některých však mohou mít návštěvníci stadionu problémy. Na vině je horší čitelnost jmenovek či slabší osvětlení.
Určitě se to však netýká horní řady, kde galerii tvoří Martina Sáblíková, Petr Vampola, Tomáš Rolinek, Petr Koukal a Martin Nečas. „Všechno to jsou sportovci, kteří mají zlatou medaili z mistrovství světa nebo olympiády,“ vyzdvihuje největší hvězdy Technik.
„Je to hezké. Větší radost mám z dresu vyvěšeného pod stropem, protože je to spojené s titulem mistrů světa, ale i tohle je moc hezké gesto a vypadá to zajímavě,“ reagoval hokejový útočník Petr Koukal, který se o svém uvedení na čestné místo dozvěděl celkem překvapivě až od reportéra Novinek.
A to je Koukal paradoxně v současnosti jediný z výběru hvězd, kdo na žďárském zimáku působí. Po konci profesionální kariéry totiž aktuálně v druhé lize vypomáhá mateřskému klubu, byť od půlky prosince kvůli vánoční pauze a komentování zápasů na nově vyzdobeném stadionu ještě nehrál.
K poslednímu domácímu zápasu nastoupil těsně před vyvěšením portrétů. „Na vlastní oči to asi uvidím až při derby s Havlíčkovým Brodem v půlce ledna,“ dodal Petr Koukal.
Ve spodní řadě jsou například tváře Václava Marka, který učil bruslit většinu slavných odchovanců, nebo Bohumila Trávníka, jenž dotáhl v 70. letech Žďár do první národní ligy.
Byl jsem mile překvapen, zavzpomínal jsem na fanoušky na plných tribunách na betonových stupních ještě na nezakrytém zimním stadionu,“ svěřil se Trávník. „Je to i trochu nostalgie, protože jsem tam prožil kus života jako hráč, trenér a nakonec i vedoucí.“
Na žďárském stadionu se vyjímají i portréty extraligových šampionů Martina Rouska a Radka Hamana či prvního rodáka ze Žďáru, který se prosadil v NHL, Martina Lojka. Jako poslední se do výběru vešel Martin Kaut, který si zahrál NHL a nyní patří mezi opory Pardubic.
Připomínka sportovních osobností souvisí i s kulatým výročím žďárského zimního stadionu. Čtrnáctého prosince 2024 to bylo rovných padesát let, co se na něm odehrál první zápas.
Stadion vyrostl v Akci Z, což byl nástroj režimu, jak přimět lidi k dobrovolné a bezplatné práci zpravidla mimo běžnou pracovní dobu. Po dalších pěti letech už měl i plnohodnotné zastřešení.
Zatímco úspěšnými sportovci se žďárští mohou chlubit pořád dokola, se stavem samotného stadionu už je to horší. Město coby vlastník už ale má naplánovanou jeho modernizaci rozdělenou do několika etap.
„Na stole máme rekonstrukci ledové plochy, cílíme na to, abychom práce udělali v roce 2026. Bude se to týkat mantinelů či střídaček, pak jsou před námi další etapy – strojovna, technologie, tribuny a opláštění,“ nastínil ředitel Sportisu. Už letos chce pořídit například novou ledovou rolbu.