Příroda je zmatená. Na Pálavě kvetou jarní rostliny, které by ještě měly měsíce spát

„Rozhodně není důvod k jásání. Je to špatně. Příroda se u nás na Pálavě chová takto nestandardně zhruba od roku 2010 až 2015. Je to anomálie. Rostliny by měly ještě dlouhé měsíce odpočívat,“ řekl Novinkám vedoucí chráněné krajinné oblasti Pálava Jiří Kmet.

Například v přírodní rezervaci Milovická stráň se chlubí svými žlutými kvítky hlaváček jarní, rozkvétá i třemdava bílá. Květy mají rovněž některé kosatce nízké nebo hadince rakouské. Chovají se jako rostliny v jižních krajích a nově rozkvétají dvakrát ročně. Jenže to je zbytečně vysiluje.

„Teplý podzim berou jako uspíšený nástup jara, ale do toho je ještě daleko. Bohužel toto chování se za poslední roky stalo normou. Příroda potřebuje v našich zeměpisných podmínkách zimu, kterou ale už přes deset let nemá,“ vysvětlil Kmet. Jediným štěstím podle něj je to, že na loukách Pavlovských vrchů nerozkvétají celé travní koberce, ale jen ojedinělé rostliny. Neexistuje způsob, jak tento špatný vývoj přibrzdit nebo mu dokonce zcela zamezit.

I na Pálavě v pátek napadl sníh, a tak rozkvetlé rostliny dostaly chladivý zábal. Sníh roztál a kvetou dál, potřebují ale, aby nepřišly náhlé silné mrazíky. Změna je způsobena podle odborníků tím, že současný podzim je příliš mírný a s teplotami nad nulou. Rozkvétající rostliny na Pálavě jsou důkazem toho, že si příroda vysvětluje příliš mírný podzim spíše jako návrat jara a podle toho se i chová.

„Nepřirozeným počasím je narušován přirozený cyklus. Naštěstí zatím to nenarušuje celé populace rostlin, ale není to dobře. Pohádková Maruška vyslaná ke dvanácti měsíčkům by na Pálavě zajásala, my radost nemáme,“ zdůraznil Kmet. Vysvětlil, že teplé zimy nesvědčí ani opylovačům, tedy především hmyzu, který se stará létáním z květu na květ o rozšiřování rostlin. V současném počasí se totiž zvyšuje riziko toho, že bude čelit houbovým chorobám.

Změna klimatu je v Česku nejvíce pozorovatelná v předjaří, kdy až se čtrnáctidenním předstihem rozkvétají rostliny, které by měly ještě spát. V mnoha koutech republiky tito poslové jara, typičtí pro duben, kvetou již v březnu. Minulá zima patřila k šesti nejteplejším ve střední Evropě za uplynulých 250 let. Teplých zim přibývá, na čemž nic nemění ani současné občasné sněhové kalamity. Hromady napadaného sněhu totiž rychle tají.

Nadprůměrné teploty a podprůměrné množství sněhu i krátká délka trvání sněhové pokrývky loni způsobily, že sněženky kvetly na mnoha místech v předstihu již počátkem února, a přitom by měly kvést až v jeho závěru, případně v březnu. Situace je stále ještě v pořádku na horách.