Na noční s rolbařem. Nejvíc práce dá srovnat střelnici

„S kolegou jsme v úterý pracovali patnáct hodin, ve středu šestnáct. Ve čtvrtek jsme tu od sedmi ráno a je půl desáté večer,“ počítá hlavní rolbař Tomáš Procházka, že se znovu dostane na obvyklé číslo. „Ale dá se to vydržet,“ přesvědčuje.

Přes den řídí čtyřkolku nebo třeba čelní nakladač, večer obvykle sedá do sněžné rolby PistenBully 400 v ceně kolem 10 milionů korun. Stroj sportovnímu klubu před loňským mistrovstvím světa zadotovalo město.

„Je to nejnovější rolba, jaká se prodává, má výkon 450 koní. Jsou i větší rolby, ale ty by se nevešly do našich tubusů, tahle je optimální,“ má jasno Procházka. Celkem má novoměstský klub na úpravu sněhu čtyři stroje.

Jak sám říká, se zánovní mašinou se pořád ještě seznamuje a učí. Od loňského února s ní najel zhruba 350 motohodin. Rolba má vpředu pět metrů širokou radlici, fréza vzadu zabere i s „lízátky“ na krajích 5,6 metru.

Hodně práce mají organizátoři na stadionu. „Některé pasáže jsme už dopoledne opravili, například v cíli kolem reklam mizí sníh nejvíc,“ vysvětluje Procházka.

Nejvíc zabrat dá dobrovolníkům dostat každý den znovu do parády střelnici. „Tam se to bez ruční práce neobejde,“ ukazuje, když v rolbě míjíme partu, která pečlivě srovnává třicítku palebných postů.

Jinak ale sníh i přes slunečné a teplé jarní počasí zůstává v solidní kondici. Pomáhá tomu i solení, díky němuž se trať zpevní rozhozem krystalků. Před samotným závodem musí trať vydržet nejen po dobu tréninků, ale také nápor armády servismanů.

Rolba může za jarních podmínek na trať pouze v noci. Ty byly dosud na Vysočině naštěstí stále mrazivé. „Přes den do sněhu nesmím, to už by se nespojilo. V noci na čtvrtek mráz v předpovědi nebyl, ale měli jsme tu místy až minus čtyři,“ porovnává Procházka.

Jak dlouho trvá upravit samotný stadion s trestným kolečkem? „Za normálních okolností je to práce třeba na půl hodiny, ale teď se musím vyhýbat nainstalovaným reklamám a dalším překážkám. Do cílového a startovacího prostoru proto musím nejdřív nacouvat,“ vysvětluje, že pak zabere rolbování i trojnásobek času.

Při letošním Světovém poháru je potřeba kolečko dlouhé maximálně 3,3 kilometru. Některé části tratí nejdřív předfrézují kolegové s menšími rolbami a hlavní rolbař pak už udělá jen finální úpravu. O den dříve musel trať objíždět vícekrát, protože sníh už byl večer přemrzlý.

Ani rolbaři si ale nemohou dělat, co je napadne. „Největší slovo má Slovinec Borut Nunar (ředitel závodů Světového poháru IBU - pozn. red.). Ten mi řekne, co a jak má být, musíme se potkat každý den,“ vysvětluje Procházka.

Samotný závod sleduje rolbař většinou v televizi. Tam má totiž dokonalý přehled o trati. „Dívám se a přemýšlím o tom, co by šlo ještě vylepšit, aby to vypadalo dobře i při přenosech,“ svěřuje se.

Na tratích leží tolik sněhu, že bez problémů vydrží nejen do konce čtyřdenního Světového poháru, ale i několik příštích týdnů. „Vrstva je zhruba metrová. Odhaduji, že do konce března budeme lyžovat, už o dalším víkendu tu jsou další závody,“ říká rolbař, který má v aréně na starosti i zasněžování.

Zásobník na úbočí Harusova kopce je plný, což dává pořadatelům jistotu zase na příští sezonu. „Ještě nikdy jsme tady neměli tolik sněhu, teď máme nasněženou i čepici. Myslím, že je tam tak 55 tisíc kubíků sněhu,“ odhaduje Tomáš Procházka.

Zásoby se mohou hodit, příští Světový pohár se vrátí do Nového Města na Moravě už v lednu.