Článek
Přírodní památka na ploše o rozloze necelého půl hektaru přitahuje pozornost díky fialovým koniklecům velkokvětým, které tu každý rok na přelomu března a dubna vykvétají. Jenže přemíra návštěvníků lačnících po krásných fotkách místu škodí.
Největší problém je, že když koniklece čerstvě kvetou, tak se tam lidé na základě prvních hlášek na sociálních sítích vrhnou, aby byli mezi prvními.
Trnavští, kteří mají koniklec v obecním znaku, se rozhodli s tím něco udělat. „Cedule jsme tam letos natloukly s holkami od nás ze spolku po domluvě s vedením obce, protože už to bylo opravdu žalostné. Místní už se tam raději ani nechodí dívat,“ líčí Ivana Honsová ze spolku Kultura ze dvora.
„Turistky s holemi, matky s dětmi na odrážedlech, už jsme tam viděli i piknikové deky, každému bylo jedno, kudy chodí,“ popisuje, co se na Kobylinci běžně dělo.
**Chraňme koniklece!** 🌿💜 Jaro přináší nádherné pohledy na rozkvetlé koniklece, ale bohužel i bezohlednost některých...
Posted by Kultura ze dvora on Sunday, March 16, 2025
Nepřehlédnutelné cedule s květy a hrozivě došlapující botou rozmístěné na několika místech na obou stranách silničky vedoucí skrz přírodní památku obsahují mimo jiné i sdělení „Děkujeme, že si nás prohlížíte z cesty“.
Do osvěty se zapojili i školáci, kteří namalovali obrázky, jež jsou umístěné vedle cedulí. „Neničte chloubu Trnavy a chovejte se ke koniklecům hezky,“ připsal jeden z tvůrců.
Nyní už koniklece pomalu odkvétají. „Myslím, že to určitě k něčemu bylo. Květů je letos rozhodně víc, protože je nestačili návštěvníci v začátcích zašlapat,“ míní Honsová, která byla místo zkontrolovat.
V době návštěvy reportéra v sobotu odpoledne se řada lidí procházela přímo mezi fialovými květy. Rodiče s poskakujícími dětmi, dvojice se psem nebo důchodkyně si z cedulí a obrázků očividně nic nedělali.
Podle starosty v posledních deseti letech konikleců na Kobylinci výrazně ubylo. „Největší problém je, že když čerstvě kvetou, tak se tam lidé na základě prvních hlášek na sociálních sítích vrhnou, aby byli mezi prvními. Vegetace dostává nejvíc zabrat a spousta rostlin nedostane šanci ani vyrůst,“ poukazuje Martin Kristofčák (nezávislý).
Přírodní památka Kobylinec, jež je součástí Přírodního parku Třebíčsko, je v kompetenci krajského odboru životního prostředí.
„My jsme v tomto trošku bezzubí, lokalitu má na starosti Kraj Vysočina, s nímž jsme také jednali. Žádné opatření zatím není. Chystám se po této sezoně otevřít další diskuzi,“ zmiňuje starosta.
„Chceme, aby tam lidé jezdili, ale je to dvojsečné. Je potřeba s tím něco udělat,“ uznává krajský radní pro oblast životního prostředí Pavel Řehoř (ANO). „Budu se ptát na to, jak tam situace vypadá, a vyhodnotíme to, není mi to jedno,“ dodává politik ze sousední Třebíče. O „cedulové“ iniciativě místních však dosud nevěděl. „Určitě se spojíme,“ přislíbil.
Krajský radní zmínil možnost vybudovat dřevěnou ohradu nebo povalový chodník, který se ale podle něj na tak malou lokalitu nehodí, nebo zajistit stráž přírody.
Starosta navrhuje umístit na Kobylinci edukativní cedulky trvalého charakteru, aby se lidé dozvěděli, kdy mohou přijet a jak se tam chovat. Ani po posledních zkušenostech není příznivcem restriktivních opatření nebo třeba zřízení dobrovolných hlídek.
„Hodně záleží na tom, kdy se turisté přes Kobylinec přeženou. Ale je potřeba ty lidi usměrnit a najít konsenzus, aby to dávalo smysl. Určité narušení půdy totiž není od věci. Po odkvětu se tam dají pustit ovce,“ připomíná, že se tady v minulosti cíleně používala i pastva.
Podle dřívějších informací z kraje koniklecům v minulosti nejvíc uškodilo omezení pastvy ovcí a změna hospodaření v 50. letech 20. století. Následně došlo k silnému úbytku původních lokalit s výskytem těchto jedovatých rostlin. Kraj opakovaně vysvětloval, že taková místa musí speciálně udržovat. Pro udržení a obnovu biotopu je nejpříznivější pastva, spásání nahrazuje kosení v pozdním létě.
