Buchty a svařák, i to je biatlon. Hitem rodinného podniku jsou perníky s hvězdami

„Tady máme Johannese, tady Dorotku,“ ukazuje šéfka rodinného podniku Jitka Marková nazdobené perníčky s fotkami Nora Böa a Italky Wiererové, kteří patří mezi nejpopulárnější tváře světového biatlonu.

Paní domácí sice pracuje v telekomunikační firmě, ale loni si zařídila živnost a na dvoutýdenním biatlonovém šampionátu otevřela svůj stánek poprvé.

„Když jsem s tím nápadem přišla, máma mi řekla, co je to za blbost a jestli bych si radši nechtěla umýt okna,“ vzpomíná se smíchem.

Pomocníky z rodiny pak raději přemlouvala jednoho po druhém, nápad se ale ujal a z jejich aktivity se stal velký rodinný sraz a teambuilding zároveň. Pochopitelně se vedle všech strýčků a tetiček zapojila i maminka Jana. „Já jsem vrchní zadělávačka kynutého těsta, do toho mi nikdo nesmí mluvit,“ říká o své roli.

Na stolech před garáží mají Markovi vždy několik druhů sladkých i slaných buchet, každý den pečou čerstvé. Jen na čtvrtek, který měl být podle očekávání jako úvod čtyřdenní akce nejslabší, napekli celkem třicet plechů.

„Nemůžeme přece urazit žádnou tetu tím, že bychom neudělali zrovna její specialitu,“ líčí Jitka Marková. Ukazuje domácí buchty z vlastního rybízu nebo švestek, kakaové pokušení, pochopitelně nemůže chybět babiččin štrúdl a také oblíbená škvarková placka. „Tenhle recept si v rodině předáváme už šest generací,“ říká s patřičnou hrdostí.

Zapojují se ovšem i muži, jejichž doménou jsou nápoje – svařák, horký mošt nebo jeho ostřejší verze vylepšená rumem. „Taky se starají o technické zázemí a pouští hudbu,“ představuje další příbuzné Jitka Marková.

Rodinný podnik je dokonce třígenerační. „Děti chodí se svými nápady, některé jsou fakt super. Kluci na letošek vytvořili kolo štěstí, jsem pyšná, jak se zapojili,“ říká.

Letošním hitem jsou ovšem perníky s portréty biatlonistů a vlaječkami států. „Perníků máme napečených sedm set. Je to jedlé, fotografie jsou natištěné na fondán, který chutná jako marcipán,“ popisuje.

I když do své aktivity investuje Jitka Marková spoustu času a energie a musela si vyřídit živnost i další potřebná povolení včetně koncese na prodej alkoholu, s vidinou zisku to nedělá.

„Máme to jako zábavu, ne výdělek. Kvůli tomu to určitě neděláme, jsem ráda, když se nám vrátí náklady, protože toho spoustu i rozdáme. Ale potkáme se s rodinou a popovídáme,“ vysvětluje hlavní motivaci. Aby mohla vše zorganizovat, musí si vzít v práci dovolenou.

O rozšíření stánku i na jiná místa však ani přes pozitivní ohlasy neuvažuje. „Je to strašná dřina. Obdivuji všechny, kdo mají dlouhodobě nějakou živnost s občerstvením,“ svěřuje se.

I když mají podnik mimo hlavní přístupovou cestu do arény, stejně si lidé Buchty a Svařák najdou. Speciálním zážitkem jsou pro rodinu setkání s biatlonisty a jejich příbuznými. Zeď u garáže už zdobí spousta společných fotek.

Například ve čtvrtek odpoledne se tu cestou z tréninku zdržela česká reprezentantka Lucie Charvátová. „Zase máte napečeno?“ prohodila k domácím a zastavila se na kus řeči. Hned dostala perník se svou fotkou.

Stánek Markových je v každém případě dějištěm nezapomenutelných historek. „Loni se nám stalo, že k nám nacouvala dodávka s tmavými skly, vystoupil takovej mladej týpek a řekl, že koupí všechno rybízové, co máme. Byl tu totiž o den dříve a chutnalo mu. Dal si čtyři plechy buchet do kufru a odjel,“ líčí šéfová.

Markovi jsou pozitivně naladění a rozhodně nepatří k těm Novoměšťanům, kteří na velké akce pořádané v desetitisícovém městě nadávají. „Jsme rádi, že se tady něco děje,“ má jasno zakladatelka dočasného pekařství.

Když přejde vlna fanoušků, zavřou stánek a celý klan vyrazí do arény. „Během chvilky všechno uklidíme a jdeme fandit, lístky máme. Po závodě zase letíme zpátky, abychom stihli připravit občerstvení pro ty, co se budou vracet. To už mají víc času a rádi se zastavují,“ líčí maminka Jana.