Bývaly výkladní skříní Čech. I dnes umí Teplice pěkně překvapit

Teplé minerální prameny, od nichž název Teplice vznikl, jsou písemně zaznamenány už v roce 762. Jenže teplá voda nebyla v té době nic moc. Pak přišla královna Judita, která nechala u léčivé vody založit v roce 1287 klášter benediktinek – byla to pobočka pražského, kde řádové sestry dlely ve svatojiřském klášteře. Trochu mě zarazila informace, že sem přišly také proto, že byly řádem, kde se jeptišky mohly koupat.

Z kláštera toho moc nezbylo, jeho pozůstatky jsou zakomponovány ve zdech teplického zámku, na jehož nádvoří je obrys bývalé mohutné svatyně a krypta s románskými sloupy. Rozhodně stojí za návštěvu, z románského období moc památek nemáme. Judita je tu i pochována.

Jenže když se místo začalo rozvíjet, osada se rozrůstala a klášter vzkvétal, tak ho o století později přivedli do rozvalin boží bojovníci. Na troskách nechala druhá manželka Jiřího z Poděbrad Johanka z Rožmitálu zbudovat tvrz. To už měly Teplice status věnného města. Další vlastníci tvrz rozšiřovali na renesanční zámek, v 17. století k němu přistavěli barokní křídlo, poslední úpravy jsou klasicistní.

Je zajímavé, kolik lidí se na můj dotaz, kudy k zámku, zatvářilo rozpačitě, až nechápavě. Tady je zámek? Turistické ukazatele u nádraží ho nějak opomíjejí.

Když už jsem se k němu dostal, zjistil jsem, že v rohu náměstí stojí nyní pravoslavný kostel Povýšení svatého Kříže. Zadní vchod do zámku vede takzvanými Ptačími schody, u nichž stojí zahradní kratochvilný pavilon Kolostujovy věžičky, na ně navazuje velký park. Tyčí se zde monumentální socha skladatele W. A. Mozarta. Původně byla určena pro výzdobu pražského Stavovského divadla, ale nějak se ocitla zde. A tím se dostáváme k pojmu salon Evropy.

Velký rozkvět města nastal totiž v 18. století – vznikly obecní lázně, přijížděli význační hosté. Zněla tu převážně němčina, ale i francouzština a ruština. Pruský král Bedřich Vilém III. tady prožil milostný románek s hraběnkou Harrachovou, tehdy se ještě páni rděli, když uviděli na okamžik bílé ženské lýtko. Bedřich si hraběnku potají vzal za ženu.

Další významná éra rozrůstajících se lázní je spojena se jménem Johanna Nepomuka Claryho.

Po stržení nepotřebných hradeb se lázně rozšířily a staly se místem setkávání pro aristokracii z celé Evropy, zdejší voda se používala i vyvážela kvůli údajným blahodárným účinkům na oční choroby. V lázních se vystřídalo mnoho věhlasných osobností.

Koncertovali tu Fryderyk Chopin a Josef Slavik, setkali se tu Beethoven s Goethem, léčila se tu manželka Napoleona Bonaparte císařovna Marie Louisa. V lázních pobyli car Petr Veliký I., saský král Fridrich August II., císař Josef II. s bratrem Leopoldem nebo bratr císaře Napoleona Ludvík Napoleon.

Na zámku sídlil hlavní štáb armád, které porazily Napoleona v roce 1813, vítězové zde podepsali alianční dohodu. V Teplicích se zastavil také Giacomo Casanova, knihovník na nedalekém duchcovském zámku. Teplický zámek do zabavení státem v roce 1945 vlastnil rod Clary-Aldringen. Od roku 1947 je sídlem muzea.

Sláva lázní upadla, když se začalo těžit uhlí, zmizely prameny a začala výstavba průmyslu. Lázně ale městu zůstaly, postupně se modernizovaly, budovy jsou umístěny v parcích se spoustou kašen a fontán.

Nejznámější jsou Císařské lázně, pojmenované na počest návštěvy císaře Františka Josefa II., poslední přestavba je novobarokní.

Největším lázeňským domem je Beethoven, známé jsou Kamenné lázně, ty najdete v okrsku Šanov, kde je i jedna z nejstarších evropských vojenských léčeben, Vojenská lázeňská léčebna z let 1804 až 1809. Další jsou lázně Knížecí, Pasířské a řada dalších pavilonů. Prvorepubliková klientela přispěla k názvu „malá Paříž“. Léčba je tu zaměřena na nemoci pohybového ústrojí.

V parku s reliéfem prasečí hlavy vytéká voda nejstaršího teplického pramene – Pravřídla. Podle pověsti se v horké vodě opařila prasata pasáčka Kolostuje. Kašna byla postavena v roce 1862.

Pokud si chcete Teplice prohlédnout z výšky, je tu Doubravská hora, kde kdysi stál hrad. Rozhledna je podle informace z webu přístupná po dohodě s radioamatéry, ale na to bych moc nespoléhal. Další výhled je z restaurace s rozhlednou na Letné.

Více informací poskytne IC na náměstí, ale ani tady netušili, že se na schodech nedaleko nich odehrál tzv. teplický incident, který měl velký dosah nejen v tehdejším nacistickém Německu.

V neděli 17. října 1937 došlo k roztržce a následnému zatčení německého československého poslance K. H. Franka českou policií. Šarvátka vyústila v celoevropskou záležitost, která ještě více vyhrotila vztahy mezi československými obyvateli a německou menšinou.

Míst k návštěvě je tu ještě více, Teplice jsou pro návštěvníka docela milým překvapením.