Žena se loučila s manželem v kostele, kde si ho před 45 lety brala. Mohl zemřít doma díky hospicové péči

„Před smrtí mi stihl říct, jak je rád, že mě má. Kdyby zůstal v nemocnici, neřekli bychom si to,“ uvedla Helena, jejíž manžel onemocněl rakovinou a neměl naději na uzdravení. Věděl, že za žádnou cenu nechce dožít v nemocnici. Rodina si proto kladla otázku, co s tak nemohoucím člověkem.

Problém, který řeší mnoho rodin, může pomoct vyřešit domácí hospicová péče, na kterou Jihomoravský kraj za deset let přispěl přes 100 milionů korun. Na letošní rok navíc vyčlenil dalších 15 milionů, sdělila Novinkám vedoucí tiskového oddělení kraje Inka Růžičková.

Nejvíce, přes osm milionů korun, loni vyčerpala Diecézní charita Brno. Peníze ale dostaly i další organizace, například Hospic sv. Alžběty, PAHOP, Zdravotní ústav paliativní a hospicové péče, Girasole, Charita Vyškov a další.

„Největší objem financí obvykle čerpají ti poskytovatelé, kteří mají největší rozsah činnosti v oblasti paliativní péče,“ uvedla Růžičková. Cílem podpory je, aby lidé mohli dožít doma mezi blízkými a v podmínkách, na které jsou zvyklí. Týmy se starají o nemocného a také pomáhají rodinám.

„Hospicoví lékaři a sestry si nás plně převzali do péče. Zavedli účinnou léčbu bolesti, pečovatelky pomohly s hygienou. Naučily nás, jak manipulovat s pacientem. Ono se to nezdá, ale i hubený ležící člověk je velmi těžký,“ shodla se Helena s dcerou, která s péčí o otce pomáhala.

Pro rodinu byla možnost zůstat nemocnému nablízku velmi důležitá i proto, že přinesla smíření. „S manželem jsme se důstojně rozloučili. V kostele jsem zavzpomínala na hezké chvíle, které nám život přinesl, a za vše poděkovala. Jsem ráda, že jsme spolu díky péči hospice mohli být až do konce a já ho mohla do posledních chvil držet za ruku,“ přiznala Helena.

Podle vrchní sestry Domácí zdravotní péče a zástupkyně ředitele Oblastní charity Blansko Radky Kuncové každoročně dochází k nárůstu počtu ošetřených klientů. „V prvních letech činil meziroční růst přibližně 30 procent. V posledních třech letech se stabilizoval na úrovni kolem deseti procent,“ informovala Kuncová.

Podle ní však i přes rostoucí počet uspokojených žádostí stále existují regiony, kde poptávka převyšuje nabídku. „Velkým omezením pro nás jsou nedostatečné kapacity odborného personálu, a to nejen v oblasti zdravotní péče, ale i v oblasti psychoterapie a sociální práce,“ dodala Kuncová.

Tým se většinou stará o onkologické pacienty, ale i o lidi s nevyléčitelnými neurologickými, kardiovaskulárními nebo degenerativními chorobami. Rodinám poskytuje nejen medicínskou péči, ale i psychologickou a sociální podporu.