Článek
Díky archeologům se ví, že lidé pěstovali až šest tisíc druhů plodin. Pestrost se ale z tuzemských polí vytratila. Monokulturní zemědělství a honba za výnosy vytlačila tradiční druhy.
„Kromě toho, že je ztráta pestrosti škodlivá pro krajinu a lidi, ohrožuje i potravinovou bezpečnost,“ upozorňuje Zuzana Benešová, vedoucí projektu Živá půda Nadace Partnerství.
Takto vypadá cizrna, jedna z méně obvyklých plodin.
Zelené lány zatím Evropu dobře živí. Už teď ale existují oblasti, například jižní Morava, kde přirozený přírodní koloběh přestává fungovat. „Proto se snažíme zemědělcům hledat jiné cesty, a to nejen proto, aby prosperovala krajina, ale i lidé. Abychom měli jídlo, vodu, zdravý vzduch,“ říká Zuzana Benešová.
Zázrak hrachor
Řešením je podle ní pestrost v krajině. „I pestrost plodin, odolnějších proti suchu a vyšším teplotám. Padesát procent kalorií, které živí lidi po celém světě, pokryjí pouhé tři plodiny, pšenice, kukuřice a rýže. A to je katastrofa, protože jsou všechny ohroženy klimatickou změnou, suchem a stále vyššími teplotami. Je nejvyšší čas přemýšlet, co s tím dělat,“ dodala Benešová.
Cizrna a její plody, jedna ze zapomenutých plodin
Nadace Partnerství proto prostřednictvím projektu Živá půda oslovuje zemědělce a snaží se je motivovat, aby se k pěstování starých nebo méně známých plodin vrátili a začali sít na pole čirok, proso, čočku, amarant, cizrnu nebo hrachor. „Je to těžké, protože zatím o ně není v potravinářství zájem – a zemědělce by to neuživilo,“ řekla Benešová.
Rostislav Mátl zasadil kromě tradičních plodin hrachor. „Zkoušíme to, samozřejmě máme i ty tradiční, kukuřici, pšenici, řepku a sóju, bez toho to nejde,“ říká Mátl. Hospodaří na polích v okolí Bratčic, Rajhradu a Syrovic, asi dvacet kilometrů jižně od Brna. Hrachor je odolnější, pěstuje se v sušších oblastech. „Zatím na něj není odbyt. Lidé se ho musí naučit používat. My ho začneme dodávat restauracím,“ říká Mátl.
Čočka na zkoušku
Do alternativ se pustil i zemědělec Jiří Marek. Na Znojemsku obhospodařuje 450 hektarů půdy. „Vydali jsme se tou cestou. To, co vypěstujeme, se snažíme i zpracovávat a dostat ke spotřebiteli. Dává nám to smysl,“ uvedl Marek. „Děláme něco jiného a zajímavějšího než jen čtyři plodiny. A pestřejší skladba je mnohem zajímavější i pro půdu a přírodu.“ Všechno na jejich polích, stejně jako u Rostislava Mátla, jede v systému regenerativního zemědělství, což znamená šetrný přístup k půdě a pěstování plodin.
Na polích zasadili Markovi pro využití v potravinářství mák, len, konopí a ostropestřec. Zkouší sít i čočku. „Doufám, že se letos povede, protože jsme po čtyřech letech sehnali konečně dobré osivo z Francie,“ říká Marek.
Pestrost na talíři
Čočku vysadili Markovi zatím jen na zkoušku, na dvou hektarech. „Chceme si ji zkusit sami i prodat. A neusínáme na vavřínech a chceme se dál posouvat. Proto si pořídíme loupačku, abychom ta semínka, která vypěstujeme, mohli sami i loupat a nabízet k dalšímu zpracování.“ Loupat budou třeba proso na jáhly, které se do České republiky dováží ze zahraničí. Zaseli i čirok, ale pouze do krmných směsí pro chovatele holubů. „Na potraviny ho zatím nepoužíváme, nikdo se po něm neptá,“ konstatoval Jiří Marek.
Jídlo z neobvyklých plodin připravili přední pražští šéfkuchaři.
A právě proto přivezla Zuzana Benešová před časem netradiční plodiny do vyhlášených pražských restaurací Ambiente a Alma. Jídlo z nich připravili přední šéfkuchaři.
„Bylo vynikající. Chtěla jsem, aby kuchaři věděli, že neobvyklé plodiny se pěstují i u nás a dají se z nich uvařit skvělá jídla. Když je lidé ochutnají, budou je chtít zase. A když je budou chtít, budou se tyto plodiny víc pěstovat. Musíme prostě ten koloběh znovu rozhýbat,“ říká Zuzana Benešová.
