Pavla překvapily otázky školáků. Nejvíc je zajímal Putin

„Budou Evropská unie a Ukrajina přizvány k jednání prezidenta Ruska Vladimíra Putina a Donalda Trumpa?“ ptal se do připraveného mikrofonu asi jedenáctiletý Adam Tržil. „Uf, to je ale těžká otázka hned na začátek,“ zarazil se Pavel.

„Nevím, do jaké míry sledujete, co se na Ukrajině děje. Tři roky tam zuří válka, o které jsme si mysleli dlouho, že zůstane jen v učebnicích dějepisu,“ začal svoji první odpověď. „Bohužel se to děje a je to nepříliš daleko od nás. Myslím si, že je důležité, aby při jednáních o míru byla i Ukrajina u stolu, protože není možné rozhodovat o ní bez ní, to bychom asi nikdo nechtěli,“ pronesl směrem k dětem.

Pak si přál lehčí otázky. Ale nedočkal se. „Pane prezidente, kdybyste měl tu moc, co byste udělal, aby válka na Ukrajině skončila?“ ptala se dál žákyně ve druhé řadě. „To bych musel být asi Pánbůh, abych to zařídil, tu moc bohužel nemám,“ pronesl s vážností prezident. „Tu moc, přimět oba prezidenty, Zelenského a především prezidenta Putina, aby si spolu sedli ke stolu a aby Rusko, které Ukrajinu napadlo, stáhlo svoje vojáky, protože nikdo je na Ukrajinu nezval, tu nemám,“ přiznal.

„Nemám ani tu moc přesvědčit je, aby se domluvili na tom, že Rusko škody, které napáchalo na Ukrajině, nahradí a domluví se s prezidentem Zelenským, jak opraví jeho zemi. A pak, když budou chtít, stali se třeba členy Evropské unie nebo členy NATO. Myslím, že by to bylo spravedlivé pro obě strany.“

Ani u další otázky si Petr Pavel neoddechl. „Jaký je váš vztah k LGBT komunitě, pane prezidente?“ ptala se dívka v zadních řadách žáků druhého stupně. „Vždycky jsem se snažil být maximálně tolerantní. Staré dobré pravidlo říká, že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho druhého, a to platí mezi vámi, politickými stranami, mezi státy. Pokud neporušujeme zákony a pravidla, říkejme a dělejme si, co chceme. Tímto pohledem se dívám i na problematiku menšin, ať jsou jakékoliv.“