Článek
„Právem patřil mezi nejmladší nositele titulů Vinař roku, který získal už v roce 2018, a Vinařství roku v roce 2022. K jeho rodině i jeho práci jsem měl velmi blízko. Vracím se ze zahraničí a moje první cesta povede za pozůstalými a ve středu se půjdu s Jindrou rozloučit. Zatím se ani nechci k této smutné záležitosti vyjadřovat,“ sdělil Novinkám prezident Svazu vinařů ČR Martin Chlad.
Každý, kdo měl možnost setkat se, ale nejlépe i na chvíli posedět a povykládat si nejen o víně s bodrým a vždy dobře naladěným mužem, ví, jak dokázal rozdávat svůj optimismus. Nejinak tomu bylo na začátku předloňského roku, kdy jsme ho navštívili jako čerstvého nositele absolutního titulu v třináctém ročníku klání Vinařství roku Vinzoom 2022.
Vinaři nejlépe vědí, že zisk takového ocenění rozhodně není formální záležitostí a je za ním množství mnoho let trvající práce. A to nejen na vinohradu, ale třeba i na poli prezentace moravských a regionálních vín. Jindřich byl velkým patriotem, což dával vždy najevo při představování vín z vinařského spolku Dunajovské kopce, ve kterém jsou sdruženi vinaři z Kadrnkova rodného Březí a z Dolních Dunajovic.
Čeští vinaři se v zahraniční konkurenci neztratili
Dar upřímnosti k sobě i ostatním
„Už když jsme se v soutěži dostali do finálové trojice, měli jsme z toho všichni obrovskou radost, ovšem absolutní vítězství bylo až k nevíře. Vždyť nás ocenili i mladí, teprve nastupující vinaři cenou Mendelu, cena pro nejlepší malé vinařství byla další pecka, ovšem zvítězit i absolutně, tak to už bylo jako sen,“ netajil tehdy ve svém sklepě v Březí pocity táta dcery Barborky a syna Jindřicha, kterého sám řadil do čtvrtého pokolení Kudrnkovy vinařské tradice.
S tou začal Jindřichův děda, který do pohraničí u rakouských hranic přišel z Morkůvek. Byl jako mnoho jiných vinař samouk, stejně jako Jindrův otec.
Vinař, který ctil tradice, ale nebál se ani experimentů.
Příroda na prvním místě
Jindřich nejprve vystudoval gymnázium v nedalekém Mikulově, dva roky navštěvoval vysokou zemědělskou v Brně a jak sám říkal, nejdůležitější pro něj byl nástup do práce ve vinařství v Mikulově v roce 2001 a také zkušenosti z nedalekého Rakouska, kde se mu zalíbil tamní přístup k přírodě, půdě, vinohradům i výrobě vína.
Nebál se experimentů. Mimo tradičního dřeva nechával víno zrát nejen v nerezu, ale i v zatím ještě dost neobvyklých betonových tancích podobných černým vejcím. Mnohá ocenění dala za pravdu jeho přesvědčení, že právě v těchto nádobách může víno nabídnout tu nejlepší chuť odrůdy i lokality, ve které zrálo. Jeho nadšení pro práci bylo úžasné a jakoby nezadržitelné. A jak píše nejeden z obrovského množství kondolujících na sociálních sítích, osud je někdy hodně krutý a nevypočitatelný.
Prestižní titul Vinařství roku putuje do Havraníků na Znojemsku
