Výcvik, obranné spreje i SOS tlačítka. Školy se učí, jak na ozbrojeného útočníka

„Je to reakce na situaci na filozofické fakultě, která se nás dotkla předminulý rok. Podle mě na to musíme reagovat a netvářit se, že se nás tato záležitost netýká. Chceme připravit pedagogický personál na to, jakým způsobem se v podobných krizových situacích chovat a jakým způsobem na ně adekvátně reagovat,“ vysvětluje místostarosta Radomír Nepil, proč se osmý pražský obvod rozhodl svým školám nabídnout specificky zaměřené školení.

„V této době, kdy ta rizika jsou, je to příprava na tyto situace. V září jsme měli několik výhrůžných e-mailů, a i na jiných školách byly výhrůžky, ať už od žáků, nebo cizích lidí,“ dodává Matěj Rašovský, ředitel ZŠ Bohumila Hrabala, ve které Novinky část školení natáčely.

Z patnáctky škol, které zřizuje městská část, se do kurzu nakonec zapojily všechny.

Podobný aktivní přístup není napříč republikou samozřejmostí a mezi školami existují diametrální rozdíly.

„Zatímco někde se v rámci ochrany měkkých cílů nechci říci vyloženě neděje nic, ale jsou to spíše takové Potěmkinovy vesnice, jinde to naopak berou velmi vážně,“ hodnotí Pavel Černý, policejní lektor, který si vzal kurz pro pedagogy i nepedagogické pracovníky v Praze 8 na starosti.

„Někde zjišťují, že ani nelze zamknout třídu nebo že ne všichni vyučující mají klíče na hodinu, a ta obranyschopnost je pak omezená. Zažil jsem i situace, kdy byl polofunkční nebo zcela nefunkční rozhlas,“ zmiňuje své zkušenosti.

Školní rozhlas přitom může sehrát v kritických situacích důležitou roli. „I to bylo v kurzu třeba zajímavé – jakým způsobem by se do rozhlasu oznámilo, že je ve škole nějaký útočník… Bylo nám řečeno, že nemusíme používat žádná hesla, kódy, ať klidně řekneme: ‚Je tady útočník.‘ Může ho to znervóznit a všichni pochopí, o co se jedná,“ vypichuje ředitel Rašovský jeden z poznatků, který si ze školení odnesl.

Jsou to právě pedagogové, kdo se ve chvílích ohrožení stávají „veliteli“ dětí, musejí vyhodnotit situaci a rozhodnout, kdy utíkat a kdy naopak bojovat.

„Na kurzu se učí určité postupy, jak utíkat, v jakých situacích jde ještě risknout únik skrz školu a v jakých případech se bude lepší zamknout a zabarikádovat,“ vyjmenovává Černý, co je náplní několikahodinového setkání.

V rámci něj si učitelé vyzkoušejí třeba i to, jak zatarasit dveře lavicemi a židlemi a jak se poté společně uchýlit do rohu třídy, kam útočník se zbraní skrz dveře nedostřelí.

Důležité je podle Černého jednat rychle a zůstat co nejvíce potichu, ztišit mobilní telefony i chytré hodinky. „A v těch nejhorších, fatálních případech, kdy není čas se zamknout, se učí s tím ozbrojeným útočníkem bojovat,“ dodává instruktor.

Spousta lidí si podle něj myslí, že je velmi těžké či dokonce nemožné nad ozbrojeným agresorem vyhrát, v kurzu se ale snaží předvést, že to možné je. „Ti lidé mají jen jednu šanci – to znamená zkusit to, anebo rezignovat, a pak je výsledek jasný, všichni mohou zemřít,“ říká Černý.

„Pro mě určitě novinkou bylo, jak eliminovat výstřel z pistole, že ji stačí uchopit a tím se vyloučí její zpětné nabití, ta pistole pak vystřelí jen jednou,“ zmiňuje jeden z účastníků semináře, učitel a metodik prevence Martin Závodský, co nového se dozvěděl.

Sám si v průběhu cvičení několikrát „zahrál“ ozbrojeného pachatele mířícího do třídy. S instruktorem Černým se třeba přetahoval o zbraň, ostatní se ho snažili dezorientovat, když po něm házeli hromadně předměty, nebo dostal improvizovaný zásah z obranného spreje.

„S takovýmto policejním sprejem, v současnosti nejvíc zaváděným sprejem na školách, má i křehká malá učitelka šanci zastavit někoho s bodnořezným předmětem i na vzdálenost pěti metrů a s velkou přesností mezi lidmi,“ ukazuje Černý na lahvičku, kterou s sebou přinesl.

Sprej může být umístěný u vchodu do zařízení či v ředitelně nebo ve sborovně, některé školy si ho vyžádaly do každé třídy. Uvažují o něm i na pražské ZŠ Bohumila Hrabala.

„A určitě bychom chtěli během roku zavést také tlačítka, která by byla na vrátnici a která by ihned přivolala pomoc policie, kdyby bylo nějaké ohrožení,“ dodává k plánům ředitel.

„Je to takový zvonek SOS,“ vysvětluje Černý. „V té škole, to je taková hra na schovávanou, získávání času pro to, abychom dali bezpečnostní složce čas dorazit na místo a toho člověka co nejrychleji eliminovat,“ dodává.

Smysl podle něj naopak nemají bezpečnostní rámy u vchodu, o kterých se po střelbě na FF UK debatovalo.

„Logicky vzato, jen by to vytvářelo kumulace lidí, neuvěřitelné fronty u vstupu, do kterých by ten pachatel najel autem a nemusel by někde hledat pracně žáky po učebnách,“ vysvětluje Černý svůj pohled s tím, že další otazníky visí nad právní úpravou a vysokými nároky na investice. „Osvěta, výcvik a novodobá branná příprava jsou mnohem užitečnější a lacinější,“ míní.

Nabyté zkušenosti budou pedagogové z Prahy 8 předávat dál svým žákům, jako zdroj informací slouží dětem také hodiny zmíněné branné výchovy.

„Hrozby jsou jiné, než byly třeba před deseti lety,“ říká instruktor branné výchovy Jaroslav Macošek. Od tématu terorismu se při povídání s žáky přešlo k válce na Ukrajině a tomu, jak vlastně branný zákon funguje.

„A teď se zase řeší aktivní útočník. Po covidu se zvýšil počet dětí, které navštěvují psychology a psychiatry, mezi dětmi narůstá frustrace,“ všímá si instruktor.

Žáky učí dovednosti, které jsou potřeba pro zvládnutí nejrůznějších krizových situací - od toho, jak použít hasicí přístroj a jak přistupovat ke zraněnému, až po to, jak se chránit při úniku nebezpečné látky do vzduchu. Ale třeba také to, že do školy nepatří pyrotechnika.

„Děti jim sem přinesly dělobuch, strčili ho do záchodu a odpálili to plastové napojení, nebylo to nic malinkého, rozbily trubku,“ uvádí Macošek jednu ze situací, kterou musela škola v minulosti řešit.

„Děti samozřejmě vědí, na jaká čísla v případě nouze volat, mají mobilní telefony, ale začíná být třeba problém, když se jich zeptáte, jak funguje varovná siréna, jak mají reagovat a jaké jsou jejich druhy. Máme tři druhy a děti v deváté třídě to kolikrát neznají,“ zmiňuje jednu z věcí, která ho při hodinách překvapila.

S sebou má jeho tým i řadu názorných propriet, jako jsou znehodnocené zbraně, jejich gumové atrapy, znehodnocenou vojenskou munici, cvičné miny či granáty.

Že je potřeba mluvit s žáky i o nich, připomíná třeba loňský případ dítěte z Česka, které nedaleko chorvatského Zadaru zemřelo při manipulaci s granátem. „Máme v Česku milion legálně držených zbraní a další spoustu zbraní jako vzduchovky, které nejsou v systému, ale jsou prakticky na každé chatě. Podle mě je dobré, když děti vědí, kam mají mířit bezpečně a jak se nepostřelit,“ myslí si Macošek.

Zatímco v minulosti se vždy objevila řada rodičů, kteří si nepřáli, aby jejich dítě bylo u toho, když se probírá téma zbraní, a škola jim hledala jiný program, v současnosti se jejich postoj podle instruktora proměnil.

„Po tom, co se dělo na fakultě a jak se vyvíjí politická situace ve světě, tak jsou to dnes jen jednotlivci, v některých školách žádné dítě, u kterého by rodič napsal, že si to nepřeje, jsou teď jinak nastavení,“ potvrzuje.