Obří kostlivec ze skla už visí nad barem v bývalém obchodním domě Máj

Dílo je nad barem ve 4. patře zavěšené na ocelová lanka a představuje lehce zjednodušenou verzi anatomického modelu mužské kostry. Zatímco kostra dospělého člověka se skládá z 206 kostí, tuto tvoří 37 součástí. Každý díl byl ručně broušen a leštěn, aby vynikla krása lehce modrého skla. Náklady na výrobu se pohybovaly v milionech korun.

Proces od úvodních modelů po finální sestavení trval v dílnách studia Lhotský v Pelechově u Železného Brodu přes deset měsíců. „Výroba je velmi náročná na čas, který spotřebovává například chlazení skla při tavení, ale vyžaduje také mimořádnou přesnost při výrobě voskových modelů a přípravě forem pro tavení,“ uvedl sklář Zdeněk Lhotský.

Pro jeho studio nejsou rozměrná skleněná díla ničím neobvyklým, v minulosti vyrobilo třeba čtyřtunový skleněný sarkofág pro dánskou královskou rodinu, připomněla ČTK.

Studio dílo zpracovalo metodou tavení skla do formy, což je starobylá sklářská technika doložená čtyři sta let před naším letopočtem u Egypťanů, Féničanů a Peršanů. Po staletí zapomnění se znovu začala používat v 50. letech 20. století. U renesance technologie, která umožňuje vytvářet skleněná umělecká díla obrovských rozměrů a složitých tvarů, stálo legendární umělecké duo Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová.

Při výrobě nejprve autoři vytvořili z anatomického modelu trojrozměrného kostlivce v digitální podobě. Následoval 3D tisk 37 dílů, podle kterých pak ve studiu vyrobili voskové modely a pískové formy. Do forem se následně tavily jednotlivé součásti za použití speciálního skla.

„Časově nejnáročnější součástí pak bylo tavení skleněných částí kostlivce ve formách, kdy se například lebka tavila v peci téměř dva měsíce. Po vychlazení byly části vysekány z forem a následovalo broušení, leštění v kyselině a ruční dolešťování některých částí do finální podoby,“ dodal Lhotský s tím, že artefakt po obroušení váží asi 500 kilogramů.

Budova Máje na Národní třídě otevřela po celkové rekonstrukci za přibližně 4,5 miliardy korun v červnu loňského roku. Suterén a přízemí patří obchodům, službám či kavárnám. Třetí patro slouží jako food court, další patra nabízí zážitky a zábavu.

Na fasádě památkově chráněné budovy jsou sochy dvou motýlů s trupem napodobujícím stíhačku spitfire od umělce Davida Černého, jejichž instalace vyvolala vášnivou debatu mezi odborníky i veřejností. Dílo má oslavovat československé stíhací piloty sloužící během 2. světové války u operačních perutí RAF.

Majitel obchodního domu zvažuje, že požádá magistrát o prodloužení souhlasu s umístěním pohyblivých motýlů. Pražští památkáři instalaci několikametrových motýlů povolili jen na jeden rok.

Obchodní dům Máj vyrostl v letech 1972–1975 podle návrhu architektů Martina Rajniše a Johnyho Eislera na místě zbořeného novogotického Šlikovského paláce. Odráží tehdejší architektonické trendy, zejména tzv. hnutí high-tech, které zahrnuje metodu suché montáže, barevně natřená a v interiéru původně přiznaná potrubí i eskalátory v prosklené hale. Součástí jsou i prvky neofunkcionalismu. Právě proto podléhá od roku 2007 památkové ochraně.