Znevýhodněné děti nemusí být z chudých rodin, říká sociální pedagožka

„Dřív jsme si pod sociálním znevýhodněním představili to, že rodina nemá peníze. Dneska tam řadíme všechny nezdravotní důvody, které dětem narušují učení ve škole. Často jde o nefunkční rodinné zázemí, rozhádané rodiče a podobné konflikty, což ve výsledku znamená, že dítě nemá pro učení a úspěch ve škole dobré podmínky,“ vysvětlila pro Novinky Blábolilová.

Její pozice vychází z principů sociální pedagogiky a využívá i některých nástrojů sociální práce, přičemž cílem je odhalit a odstranit překážky, které dětem brání uspět ve škole. Pokud to rodina dovolí, může za žáky a rodiči docházet i domů a pomoci řešit problémy mimo prostředí školy.

„Měla jsem případ žačky, která měla opakované pozdní příchody. Nebyla místní a rodiče ji vozili autem. Nemohu na ni v takovém případě přenášet zodpovědnost, když není na ní, aby vyjeli včas. Proto jsme problém řešili společně s rodiči a ukázalo se, že za problémy byly potíže maminky,“ popsala jeden z případů Blábolilová.

Spolupráci s některými rodiči podle ní může brzdit fakt, že školu vnímají jako jakýsi úřad, který na ně má dohlížet. „Já ale nejsem kontrola, přicházím, abych pomohla. Vždy se snažím apelovat na to, že máme s rodiči společný zájem, a tím je dítě,“ zdůraznila Blábolilová.

Ve škole se na ni dnes obrací samotné děti, učitelé, vychovatelky z družiny i další pracovníci, kteří si nějakých potíží mohou všimnout. Dobříšské základce se tak i díky tomu daří udržovat nízký počet absencí a pozdních příchodů.

Cíleně se Blábolilová zaměřuje zejména na prevenci agresivity, která mezi mladými obecně stoupá, a šikany. „Věřím, že se nám to daří. Naše děti si umí říct o pomoc a ozvat se, když se něco děje,“ pochvaluje si.

„Sociální znevýhodnění vyžaduje komplexní přístup. Problémy mívají hlubší příčiny a z mých zkušeností nikdy není jen jedna. Není to o tom, že dítě má najednou slabší prospěch, a tak mu dáme doučování. Je třeba příčinu či příčiny najít a zaměřit se na jejich řešení,“ dodala pedagožka.

Práci sociálního pedagoga si velmi chválí i ředitel Petr Hlinka, který školu vede poslední rok. Předtím zde několik let působil jako učitel.

„Vidím to jako velkou pomoc. Je to spojka školy a rodiny, mluví s rodiči i žáky, řeší jak individuální problémy, tak i ty ve třídách. Kdyby tohle všechno mělo být na třídních učitelích a vedení, tak nedokážeme pomoci tolika dětem. Díky tomu, že sociální pedagožku máme, mohou úspěch ve škole zažívat i děti se sociálním znevýhodněním,“ řekl Novinkám.

Pozici sociálního pedagoga v současnosti škola financuje napůl z evropských zdrojů a napůl z peněž zřizovatele. „Evropský grant ovšem v srpnu končí, takže teď čekáme, co přijde zeshora,“ vysvětlil ředitel s narážkou na stále neschválenou školskou novelu, která má sociální pedagogy uvést do zákona a určit princip jejich financování.

„Je to pozice, o kterou škola nemůže přijít, naopak si myslím, že bychom u nás mohli mít i dva. Takže i kdyby to s novelou nedopadlo, tak si sociálního pedagoga obhájím na městě, až se bude řešit rozpočet,“ věří ředitel. „Otázka ale je, jak by to bylo na jiných školách, kde jim zřizovatel vyjít vstříc nemusí,“ zakončil Hlinka.