Znalec: Hrozby duševně nemocných nikdo neřeší

Místní policie tvrdila, že proti muži nemá jak zasáhnout, jeho chování se může řešit maximálně jako přestupek, to však seniora od dalších návštěv banky neodradilo a dál obviňoval personál, přičemž ve výhrůžkách zaznívala i slova o fyzické likvidaci.

Podobných lidí, kteří mají kvůli své duševní nemoci neustálý vtíravý pocit, že je někdo okradl, že je chce zlikvidovat či je někdo pronásleduje, jsou přitom stovky či tisíce.

„Bohužel se setkáváme s případy, kdy člověk pod vlivem své nemoci verbálně vyhrožuje a není tam daleko i k násilí. Jenže nikdo to nechce řešit, protože v legislativě máme, že člověk, aby byl nedobrovolně hospitalizován na psychiatrii, musí být bezprostředně nebezpečný. Co to ale znamená? Musí se opravdu čekat, až poteče krev?“ řekl Právu vedoucí lékař Centra pro forenzní psychiatrii a psychologii Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a také předseda sekce pro soudní psychiatrii Ilja Žukov.

Zákon stanoví, že pokud nemocný člověk bezprostředně ohrožuje sebe nebo své okolí, může být hospitalizován na psychiatrii i proti své vůli. Tito pacienti musejí být nahlášeni soudu, který nejpozději do týdne rozhodne, zda je jejich pobyt v nemocnici oprávněný. Podle Žukova by měli lékaři v podobných případech více využívat nedobrovolnou hospitalizaci.

„Bohužel mnozí takto nemocní lidé by se měli léčit, ale společnost není schopna je k léčbě nebo do nemocnice dotlačit. Pokud duševně nemocný člověk vyhrožuje agresí, mělo by se zasáhnout a ne čekat, až si skutečně přinese sekeru nebo jinou zbraň. V našem právním řádu máme pojistky, aby se nedobrovolné hospitalizace nemohlo zneužívat, každou musí například přezkoumat soud,“ upozornil Žukov.

Neradostná situace podle něj panuje i v případě, kdy duševně nemocný už skutečně někoho napadne.

„Útok spáchá pod vlivem nemoci, skončí na psychiatrii a současně s tím začíná pracovat znalec na posudku. Jenže ten člověk je zaléčen, za měsíc už není nebezpečný, a tak musí být propuštěn, pokud neskončí ve vazbě. K soudu dojde až za několik měsíců a celou dobu běhá po svobodě a nikdo nekontroluje, jestli bere léky,“ řekl Žukov.

„Jako znalci s tím bohužel nic nenaděláme, měl by být rychlejší soudní proces. Je to věčný nešvar, na který marně upozorňujeme. Například jeden člověk takto o kolegu přerazil desku od stolu. A chodí normálně venku, a jestli se léčí? To nikdo neví,“ dodal Žukov.

Resort spravedlnosti na dotaz Práva upozornil, že nedobrovolná hospitalizace by měla být krajním řešením. „Prvek bezprostřednosti byl do legislativy před několika lety úmyslně vkládán, aby se zamezilo zneužívání nedobrovolné hospitalizace. V současné době již komunikujeme s ministerstvem zdravotnictví o potřebě vyjasnění některých výkladových otázek na pomezí zdravotnické a civilní legislativy, které činí v praxi potíže,“ řekla mluvčí ministerstva Andrea Šlechtová.

„Stát by měl vždy preferovat řešení mírnější než nedobrovolné držení, jak také výslovně stanoví zákon. Nelze pak opominout skutečnost, že stávající systém nabízí množství alternativ k takto zásadnímu omezení osobních svobod. Mezinárodní lidskoprávní dokumenty se dlouhodobě odklánějí od využívání léčby i zacházení s pacienty bez jejich souhlasu,“ dodala.

Žukov ale upozornil, že důraz na lidská práva je jen jedna strana mince, ostatně už nyní je ostatně celá řada pojistek, aby na psychiatrii neskončil někdo neoprávněně. „Na straně druhé, mimo psychiatrickou obec si nikdo ani přibližně nedokáže představit, jak extrémně nebezpečné jsou například některé formy paranoidní schizofrenie s bludy,“ dodal znalec.