Článek
Lidé si nejčastěji pletou zmiji obecnou s užovkou hladkou. Jediným spolehlivým rozlišovacím znakem většiny zmijí je spojitý klikatý charakteristický pruh, který však nemají úplně všechny. Například v horských oblastech žijí celočerné zmije, které se hojně vyskytují třeba v Jeseníkách. Naopak užovky mívají na zádech skvrnky, které se při pohybu slijí v souvislý klikatý pruh, což člověka nejčastěji mate. Někdy jsou i jednobarevné bez skvrn.
„Základní barvení i zbarvení pruhu může být různé. Jsou zmije hnědé, šedavé, černavé. Zejména samci dokáží být svítivě zbarvení, na smetanově bílém podkladě mají černý nebo antracitově černý výrazný pruh. Až nebezpečnou desinformací je tvrzení, že zmije má trojúhelníkový tvar hlavy a užovky oválný. Pravdou však je, že některé užovky dokáží hlavu rozšířit do typického trojúhelníku,“ popisuje rozdíl kurátor plazů Zoo Praha Petr Velenský.
Zmije obecná(vlevo). Užovka hladká(vpravo)
Dalším znakem, kterého si však člověk běžně při setkání nestihne všimnout je, že užovky mají oči s oválnou kulatou zřítelnicí, kdežto zmije má štěrbinovitou svislou zřítelnici.
Zmije je poměrně malý hádek. Standardní velikost dospělé samice je 45 centimetrů, samci bývají ještě menší. Žádná zmije však není větší než metr, většinou jsou zmije menší než 60 centimetrů.
Jsou u nás i užovky, které jsou výrazně větší, například užovka obojková nebo podplamatá. Zmije je u nás plošně rozšířena skoro po celém území republiky, ohniskem jejího výskytu jsou podhorské a horské oblasti, jelikož potřebuje oblasti s vyšší vlhkostí vzduchu. Typické pro ně jsou okraje horských lesů na Šumavě, v Jeseníkách a Krkonoších. Užovka je hojně rozšířena po celém území, včetně zmijích lokalit.
Metrová vzdálenost je stoprocentně bezpečná
Zmije často pouze klamným výpadem naznačuje, co by se mohlo stát, kdyby se opravdu rozčílila. V případě kousnutí je to tedy nehoda, která je zapříčiněna úlekem. Had záměrně nekousne.
„Zmije netouží po tom kousnout, protože kousnutím velkého živočicha, nebo člověka nic nezíská. Když narazíme na zmiji, neznamená to, že jsme ohroženi. Zmije nás nepronásleduje, neútočí na nás, zůstává sedět a v nestřeženém okamžiku někam ujíždí schovat se,“ dodává Petr Velenský.
Zmije zaútočí v úleku nebo ohroženíVideo: Novinky
Ve většině případů k nehodám dochází, pakliže člověk na zmiji nešťastnou náhodou rukou napřímo sáhne, třeba při sběru lesních plodů, nebo nechráněnou nohou na ni šlápne. Na lesních mýtinách se totiž často schovává za kamenem nebo za kládou.
Po uštknutí ránu nezaškrcujeme, nepanikaříme a vyhledáme pomoc
Výpad zmije obecné je velice rychlý, když už k němu dojde, nedá se mu uhnout. Výpad se vede na vzdálenost kolem pěti, maximálně patnácti centimetrů, protože zbytkem těla je zmije ukotvena v podkladu. Není pravidlem, že zmije člověka kousne a vypustí do rány smrtelně nebezpečný jed. Většinou se jedná o takzvané suché kousnutí.
„V případě uštknutí je důležité zachovat klid. To, co nás nejvíce ohrožuje je panika a stres. Samozřejmě jsou lidé, kteří mohou být alergičtí, a v tom případě je může ohrozit alergická reakce, ale samotné uštknutí zmijí obecnou není pro zdravého člověka smrtelně nebezpečné. V žádném případě se už nedoporučuje ránu rozřezávat, vysávat, dokonce se nedoporučuje ani podvazování rány směrem k srdci, tak aby se jed nešířil, tím se mohou zhoršit účinky jedu v místě uštknutí.“
Naopak je zapotřebí dát si postiženou končetinu do dlahy, pokud možno s tím nehýbat. V případě přesunu jít pomalým klidným krokem. Nepanikařit a nezvyšovat srdeční tep a tlak. Účinek jedu se projeví poměrně rychle, bolestí a otokem. Ale k maximálnímu účinku jedu dochází zhruba mezi 24 až 48 hodinou po uštknutí.