Zlatý závod sledoval Dostálův renesanční táta mezi svými sochami z písku

Sám zažil s rychlostní kanoistikou velké úspěchy. Získal tituly mistra republiky, má medaile z ještě federálních šampionátů, vyjel si i titul evropského šampiona v kategorii do 45 let. Na vodě ho ale jeho syn už dávno překonal.

„S Pepou se nemůžu srovnávat. Přerostl mě fyzicky i výkonnostně. Je ale úžasné to jako otec sledovat,“ líčí Tomáš Bosambo, táta novopečeného olympijského vítěze Josefa Dostála. „Jakmile vám dítě vyjede medaili na olympiádě, tak to je věc, která se nedá ničím přebít. Tohle je sice už Pepova pátá olympijská medaile, ale hlavně je zlatá,“ těší otce.

Bosambo je umělecké jméno, které už ale k Dostálovi staršímu přirostlo a všichni ho tak znají a oslovují (a on se tak představuje i do telefonu). Jeho životem totiž rovným dílem prochází sport i umění. To první ho živilo před lety, byl profesionálním trenérem rychlostní kanoistiky, to druhé naplňuje dosavadní a rozhodně mnohem delší životní etapu.

Ostatně synův sobotní zlatý závod sledoval mezi svými sochami z písku, které vytváří. V zámeckém areálu v Doksech u Máchova jezera vybudoval unikátní expozici obřích pískových soch, zobrazujících postavy a místa navždy spojená s Máchovým krajem.

„Máme tady velkou obrazovku a na ní jsme to sledovali, společně s přáteli i s návštěvníky, kteří tu právě byli. I pro ně to byl velký zážitek,“ líčí Bosambo.

Jelikož snoubenku i maminku měl Josef Dostál přímo u trati, táta v Doksech byl prvním, komu čerstvý olympijský šampion po závodu telefonoval. „Ani v Londýně, ani v Riu, ani v Tokiu, ani teď v Paříži jsem nebyl, ale s Pepou jsme stejně pořád v kontaktu. Jako bývalý trenér i závodník vím, jaké to jsou pocity, a spoustu věcí spolu konzultujeme,“ popsal otec olympijského vítěze.

V neděli se Bosambo chystá do Prahy, na letišti ve Kbelích bude čekat na synův přílet armádním speciálem. „Budou tam obě Pepovy sestry a z Doks mu přivezeme i jeho malého, devítiletého bráchu. Takže tam bude mít všechny sourozence a předpokládám, že to neskončí jen vítáním na letišti a že ještě v Praze půjdeme někam posedět,“ zmínil hrdý otec.

Malého Pepu k vodě kdysi sám přivedl. Jako profesionální trenér si syna i jeho sestry bral s sebou na soustředění. „Takže Pepa získal cit pro vodu, stabilitu a techniku už jako malé dítě. Doma jsme se ovšem řídili tím, že by se neměl na konkrétní sport specializovat moc brzy. Takže na začátku dělal i judo nebo hrál hokej a na vodu se zaměřil až asi v jedenácti letech,“ popsal Tomáš Bosambo. „Sešli se u něj tři věci. V lodi uměl sedět už od malička a měl na to hlavu i tělo. I když ta jeho výška je trochu handicap,“ zhodnotil.

Těší ho, že sportovní úspěchy mají i obě Josefovy sestry. A stejně tak sochař Bosambo oceňuje, že všechny děti jsou zdatné, jak do sportu, tak do kumštu. „Všichni jsou výtvarníci i muzikanti. Není to jen o sportu a já mám radost, že Pepík je schopný i zahrát na kytaru a zazpívat,“ dodal.