Článek
Stárnutí společnosti je nejvýznamnější demografickou změnou, která po listopadu nastala. V roce 1989 žilo v Česku 1,29 miliónu lidí nad 65 let. Po čtvrtstoletí jich bylo 1,83 miliónu. Nyní tak tvoří přes 17 procent obyvatel, zatímco před sametovou revolucí to bylo necelých 13 procent.
Za stárnutím populace je nejen jiný životní styl, čistější životní prostředí a moderní medicína, ale také stále méně narozených dětí.
Výrazně se tak změnil poměr osob nad 65 let a dětí do 14 let, tedy takzvaný index stáří. Zatímco před 25 lety bylo starších lidí mnohem méně než dětí, nyní je tomu naopak. V roce 1989 připadalo na stovku dětí 57 seniorů. Do roku 2006 se obě skupiny vyrovnaly. Loni bylo na sto chlapců a děvčat 116 starších osob. Bylo jich tak zhruba o 250 000 víc než dětí.
Čechům se život prodlužuje rychleji než Slovákům
Život se každoročně prodlužuje, a to i o několik měsíců. V Česku přitom naděje dožití roste rychleji než na Slovensku. Před revolucí měli muži v české části společného státu při narození šanci dožít se zhruba 68 let a ženy 75,4 roku. Loni to bylo u mužů 75,2 roku a u žen 81,1 roku. Za předchozí čtvrtstoletí - od roku 1964 do sametové revoluce - se život mužů protáhl jen o půl roku a život žen o 1,7 roku.
Podle demografů z Vysoké školy ekonomické a slovenského Institutu informatiky a statistiky těsně po rozdělení společného státu v roce 1993 naděje dožití slovenských mužů dosahovala 68,3 roku a žen 76,7 roku, českých mužů 69,3 a českých žen 76,1. Nyní mají muži po narození na Slovensku naději žít zhruba do 72,5 roku a ženy o sedm let déle.
Ve stáří déle v dobré kondici
Čeští šedesátníci měli před čtvrt stoletím podle Českého statistického úřadu před sebou v průměru ani ne 15 let a šedesátnice asi 19 let, loni už to bylo u mužů více než 19 let a u žen přes 23 let. Prodlužuje se také doba, kterou člověk stráví v dobré kondici. Do vyššího věku než dřív tak lidé mohou žít aktivně a obejdou se bez pomoci.
Mnoho z těch, kteří by péči potřebovali, se svou žádostí ale neuspěje. Služeb pro starší lidi je totiž málo a poptávka po místech v domovech pro seniory je mnohem vyšší než nabídka. Loni fungovalo v republice 491 domovů s asi 38 100 lůžky. V roce 1989 bylo míst 33 450. Neúspěchem skončilo loni 60 800 žádostí, o čtvrtstoletí dřív jich bylo 13 200.
Podle vládních plánů by lidé měli ale co nejdéle zůstávat doma ve svém prostředí, k soběstačnosti by jim měly pomoct služby. Ty ale zatím chybějí. Obřích domovů důchodců by mělo také ubývat. Existovat by měla spíš menší a přátelštější zařízení.
Výdaje na penze rostou
Výdaje na penze se za čtvrtstoletí zvedly několikanásobně. V roce 1989 dosahovaly kolem 45,5 miliardy korun, loni už přes 373,4 miliardy korun. Před listopadem představovaly asi 7,3 procenta HDP, loni 9,6 procenta.
Finančně na tom ale výrazně lépe než v roce 1989 senioři nejsou. Reálně mají zhruba o desetinu peněz více než na konci minulého režimu. V roce 1990 odpovídala průměrná penze zhruba 53 procentům průměrné hrubé mzdy, loni přibližně 45 procentům.
Průměrný důchodce krátce po revoluci pobíral 1731 korun, loni měl kolem 11 tisíc korun.
