Článek
ČSSD by se podle vize, kterou na sobotním jednání Ústředního výkonného výboru představil premiér Bohuslav Sobotka, měla přiklonit více doleva a soustředit se na voliče s nízkými příjmy, rodiny s dětmi, seniory. Jste pro?
Souhlasím s tím. Už před nějakou dobou jsem říkal, že mi tady chybí pravo-levá polarizace. Je potřeba, aby se lidé dívali na svět kolem sebe i podle svých možností a peněženky. Není možné, aby prodavačka v Kauflandu nebo v Albertu oslavovala ultrapravicového kandidáta. V tomhle smyslu ten směr vidím jako správný, demaskuje populistické politiky. Nemám tím na mysli Andreje Babiše, ale třeba Tomia Okamuru. Současně říkám, že to je jenom první krok. Nemůžeme zůstat jen u toho, budu chtít vidět naplnění, debatu o daňové reformě.
Můžete s tématem daňové revoluce, kterou premiér vyhlásil, porazit hnutí ANO Andreje Babiše?
Je to i o dalších tématech, například o veřejném zdravotnictví, které nemůže být jenom pro prominentní pacienty a jenom ve fakultních nemocnicích. Zdravotnictví musí být o ordinacích praktických lékařů a stomatologů na malých obcích a vesnicích. Další téma jsou třeba regionální a české potraviny. Jsme popelnicí Evropy. Co se u nás prodává, to by si jinde na pulty nedovolili dát. To jsou témata, o kterých bychom se měli bavit – ne jenom o daních. Přiznejme si, že řada lidí vůbec nemá o daňové soustavě ani „ánunk“.
Když předvolební průzkumy určují Andreji Babišovi prvenství skoro o dvacet procent, tak to přece nemůžu nevidět
Tak se zeptám jinak. Je možné na podzim porazit hnutí ANO?
Nevím, jestli porazit. Na druhé straně nechci, aby tohle mé konstatování vyznělo jako už smíření s nějakým druhým místem. Lze s ním jít do bitvy, udělat z toho směřování k nějakým důležitým programovým bodům.
Ale vyznívá to tak, že se s druhým místem smiřujete.
Jsem realista. Když předvolební průzkumy určují Andreji Babišovi prvenství skoro o dvacet procent, tak to přece nemůžu nevidět a nemůžu říkat, že skončíme první my, protože bych byl v ten moment označen za naivku, který si neuvědomuje, jak se svět kolem točí. Ale říkám, že se můžeme o první místo porvat. I když skončíme druzí, tak to bude porážka s nějakou ctí, a nikoli to, co jsem do teď viděl u soc. dem. – stádo jdoucí na porážku bez jakékoliv aktivity, tupé a smířené s tím stavem a naprosto rezignované.
Premiér ve svém projevu vyzýval vnitrostranické kritiky, mezi které se řadíte i vy, aby se neobouvali do vedení své vlastní strany v médiích. Budete se tím teď tedy řídit?
Takhle na mě ta výzva nezapůsobila ani na okamžik. Ten, kdo mě zná, ví, že se nedám okřiknout, když si myslím, že je potřeba se k nějakým palčivým problémům vyjádřit.
Proč jste na jednání výboru neotevřel otázku, že by se mělo oddělit křeslo předsedy strany a premiéra? Dříve jste k tomu docela naléhavě vyzýval.
Nezmínil jsem to téma proto, že teď pokládám za mnohem důležitější programovou debatu. I ve svém projevu jsem jasně podal ruku – pojďme se jasně bavit o těch věcech, pojďme si říct, že jsme udělali nějakou čáru, vyříkali si, co jsme chtěli. Nemluvil jsem o tom návrhu, byť bych mohl vzpomenout příklad z premiérování Miloše Zemana, který v roce 2001 učinil na sjezdu totéž, když vzal Vladimíra Špidlu kolem ramen a před všemi řekl – Volte tohohle člověka jako předsedu soc. dem. A Miloš Zeman pak ještě rok premiéroval. My už jsme si tím prošli jako sociální demokracie.
