Ženy bez -ová? Ministři tomu nefandí

Vláda v pondělí projednávala zákon o matrikách a odmítla připomínku vládní zmocněnkyně pro lidská práva Heleny Válkové, aby si ženy mohly vybrat, zda budou svá příjmení přechylovat, tedy přidávat koncovku -ová. Nebo budou užívat příjmení v mužském tvaru.

„Podle ministerstva vnitra nejsou pro takovou změnu věcné důvody. Přechylování příjmení je charakteristickým rysem českého mluvnického systému,“ řekl k tomu po jednání vlády ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD).

Dodal, že zákon o matrikách v současné době připouští nepřechylování v odůvodněných případech. Tedy především pokud žena žije v zahraničí, je provdána za cizince, stejně jako v případě žen hlásících se k jiné než české národnosti. Tak např. moderátorka Emma Smetana neměla problém s nepřechýleným jménem, protože dlouhodobě žila ve Francii.

„Nicméně osobně si myslím, že je každého věc, jak se chce jmenovat,“ dodal Hamáček s tím, že je možné, že ve Sněmovně po důkladné diskusi může nakonec dojít ke změně zákona, tak aby vůči používání příjmení nebyl tak přísný.

Válková argumentuje tím, že ženy po svobodě zvolit si formu jména v poslední době intenzivně volají. „Zákon vytváří neodůvodněné nerovné postavení a může vést k absurdním situacím,“ napsala Válková v připomínkách. Jako příklad uvedla, že Češka trvale žijící na Slovensku si může nechat příjmení v matriční knize zapsat v mužském tvaru, kdežto Češka s trvalým pobytem na území České republiky tuto volbu učinit nemůže.

„Ženy mají pro volbu způsobu uvádění svého příjmení své vlastní subjektivní důvody, jejichž závažnost by neměl posuzovat stát a neměl by klást nelegitimní překážky pro realizaci svobodné volby,“ uvedla zmocněnkyně.

Před přílišným rozvolněním varují jazykovědci. Ústav pro jazyk český např. ve své internetové příručce argumentuje s narážkou na bývalé tenisové hvězdy: „Účelem přechylování je smysluplné dorozumění, snaha vyhnout se nejednoznačným větám typu Seleš porazila Graf.“

Podle exředitele ústavu Karla Olivy je ženská koncovka nejpřirozenějším příznakem mluvnického ženského rodu. „Pokud někdo trvá na tom, že ji tam nechce, tak ji pak musí suplovat něčím jiným – křestním jménem nebo titulem. Jazyk má tendenci k určité ekonomii, aby se věci vyjadřovaly stručně. A tady je nejstručnější přidání koncovky,“ řekl před časem Novinkám.