Ženíšek: Mě neobalamutí, víc peněz na vědu jsem předjednal

Pane ministře, vláda se dohodla s Jižní Koreou na rozšíření dvou jaderných bloků v Dukovanech, ovšem s podmínkou, že se na tom bude ze 60 procent podílet český průmysl a vědecká pracoviště. Co přesně to vědcům přinese?

Vláda rozhodla o preferovaném dodavateli. Teprve teď se ale bude vyjednávat o obsahu smlouvy a dokud to nebude vyjednané a podepsané, tak není dobré vzkazovat věci přes média. Je to obrovská příležitost nejen pro oblast výzkumu jádra, ale i další obory. Plánuji začátkem podzimu cestu do Soulu, kde bychom mohli o konkrétních podobách jednat.

Mluví se o tom velmi ambiciózně. Mohli bychom nové zkušenosti a know-how z této spolupráce uplatit třeba u projektů v dalších zemích Evropy?

Jadernou elektrárnu nestavíte každý den. Vývoj je dnes úplně jinde, než byl třeba před 10 lety a samotná spolupráce vědců v této oblasti je něco nenahraditelného. Určitě si myslím, že se dostaneme k tématu stipendií pro naše studenty nebo vědce na pracovištích, kde už to umí a že dojde zcela jistě k mnohem většímu propojení jihokorejské a české vědy a výzkumu.

Dlouhodobým problémem je, jak zajistit, aby české mozky neodcházely do ciziny.

Snažíme se to teď reflektovat v rozpočtu, kde má jít více peněz do institucionální podpory. Tedy do infrastruktury, kde se výzkum dělá, než do výzkumných programů. Když to zjednoduším: k čemu mi bude špičkový grant, když tady toho vědce nebudu mít? Poměr chceme nastavit podobně jako ve světě, aby to bylo zhruba 60:40 procentům.

Všude, kde se začnete bavit o technických oborech, tak zjistíte, že je studentů málo, což je věc, o které se mluví řadu let. Začít na střední škole je ale pozdě, to už dnes také víme. Musíte je začít motivovat k těmto oborům už na základní škole. Do budoucna nebudou problém finance, ale odborníci. Chci vyzkoušet různé věci a zároveň jsem dalek toho tvrdit, že to bude jednoduché a hned.

V polovině července byla v Praze ukrajinská vláda, se kterou jste jako ministr řešil i spolupráci ve vědě. Jak by to mohlo vypadat?

Z fáze prvotní pomoci bychom se teď měli dostat k dlouhodobější strategické spolupráci, kterou chceme s ukrajinským panem ministrem více konkretizovat na podzim při mojí návštěvě.

Pomoci můžeme s infrastrukturou. Vědeckých institucí, které byly poškozeny, nebo úplně padly, je docela dost. Ruská agrese je natolik agresivní, že chce nejen válku vyhrát, ale stejně jako to bylo při válkách v minulosti, chce dát najevo, že ta země nemá žádnou budoucnost, a proto naprosto nesmyslně útočí na nemocnice i vědecké instituce, aby ukázala, že se s tím nepočítá.

Máme vybranou oblast - Dnipro - kterou si chceme vzít jako Česká republika za svou. Naše firmy tam budou obnovovat třeba nemocnice nebo školy a myslím, že by do toho měly být zařazeny i instituce tohoto typu.

A pak je tu oblast, kde můžeme pomoci, dokud konflikt neskončí. Z ukrajinských institucí vychází spousta dobrých nápadů, které mohou kvůli ruské agresi shodou okolností zkoušet a  využít v bojišti. Týká se to třeba výzkumu v oblasti dronů. Jenže jim chybí laboratorní kapacity a ty jim u nás můžeme dočasně nabídnout. Na nějakou dobu by jim to mohlo být třeba nabídnuto zdarma. Tímto směrem teď uvažujeme.

Ukrajina má také bohaté zkušenosti s kosmickým programem. A my teď máme záložního astronauta Aleše Svobodu, kterého chceme vyslat na misi do vesmíru. Mohla by Ukrajina nějak pomoci s jeho výcvikem?

Myslím, že výcvik zajištěn má. Spolupráce v tomto směru by ale byla obohacující a přínosná pro obě strany. Už jen proto, že v Česku sídlí Evropská kosmická agentura.

Vesmír má budoucnost a s kolegou Martinem Kupkou (ODS) jsme hlavními členy vlády, kteří to prosazují, i když se na to někteří tváří s úsměvem. Když se jim to ale snažíme vysvětlit, musí nám dát za pravdu. Kdo jiný než Česká republika se svou historii a kapacitou, by se v to měl angažovat.

Mít člověka ve vesmíru je pro mladé, jak jsem viděl na jedné akci, splněním snu. A toho je potřeba využít. Myslím si, že by měla podpora této cesty patřit k našim prioritám. Není to o výletu „jednoho člověka do vesmíru“. Napojena je na to řada peněz, průmyslu, výzkumu… je to sněhová koule, která se nezastaví. Kdo to zpochybňuje, tak nechápe, co se ve světě odehrává.

Zatímco Jižní Korea je pro nás partner, tak před vlivem Číny ve vědě varovala i BIS. Jak s tím jako ministr pracujete?

Všichni se diví, že Čína dohnala a někde i předehnala západní svět v oblasti vědy a výzkumu. Vykazují dnes vysokou úroveň, a přitom se jim celou dobu poskytovalo know-how ze západního světa skrz různé návrhy spolupráce, která byla asymetrická. Získávali z toho poznatky, zatímco pro nás to byly krátkodobě možná finanční prostředky, konference, ale to hodnotné zůstávalo na straně Číny.

Postihlo to celý západní svět. Krátkozrace se někteří domnívali, že jim spolupráce něco přinese, ale přinesla hlavně Číně.

Snažíme se to aspoň částečně ošetřit v nově připravovaném zákoně, kde je část, která se věnuje bezpečnostnímu prostředí ve vědě. Musí tam být minimálně stanoveno, kdo je za to v instituci zodpovědný, kdo spustí mechanismus prověřování a analýzu rizik, podle které se rozhodnou, jestli mohou do spolupráce jít. V případě Číny by to mělo být automatické.

Část vědců ta rizika podceňuje, což potvrzují i průzkumy. Řeknou si, že nedělají výzkum, který by mohl být zneužit a nedohlédnou, co všechno může posloužit třeba čínské armádě.

Je naivní myslet si, že to tak nefunguje a výsledky Číny jsou toho důkazem. Je podle mě trochu hloupé, že musíme dávat v 21. století do zákona povinnost prověřovat tato rizika. Předpokládal bych, že každý soudný člověk to vede v patrnosti, když spolupracuji s nějakým nedemokratickým režimem tohoto typu s ambicí být jednou celosvětovým lídrem, k čemuž se veřejně hlásí.

Vaší předchůdkyni bylo vytýkáno, že výsledky její práce nejsou vidět. Byl to podle ní jeden z důvodů, proč musela skončit. Co se s vaším nástupem změnilo? Situace se zdá pořád stejná.

Záleží, koho se zeptáte. Já jsem to paní ministryni rozhodně nevyčítal, ani jsem tehdy nebyl ve vedení. Snažím se o změnu, byť stejně jako to bylo složité za paní ministryně, je to složité i teď. Máme aspoň témata, která jsou na veřejnosti vidět, což je připravovaný rozpočet nebo dlouho chystaný zákon o vědě, výzkumu a inovacích, který jsem zdědil i se všemi výhradami k němu, ale i metodika hodnocení, což je možná nejdůležitější záležitost.

Zároveň se snažím více prezentovat ty, kteří mají výsledky a vědou se zabývají. To není jen o mých sociálních sítích nebo tiskovém oddělení, ale i podpoře ze strany ministra, aby se nebáli sami své úspěchy více prezentovat. Za ty dva měsíce, co tu jsem, je každý týden minimálně jeden úspěch české vědy doma nebo ve světě.

Není to tak, že věda není cool. Spíš jde o to, jak to pojmout. Jestli nemít ještě nějakého popularizátora vědy, který s tím má zkušenosti.

Hodnocení ministryně se před tím scvrklo na „sbírání lajků“, což předpokládám není váš cíl.

Ne. Přijde mi absurdní podle toho hodnotit ministra.

Velké emoce loni byly kolem rozpočtu. Rada pro vědu, výzkum a inovace navrhuje pro příští rok 45 miliard korun. Už jste o tom mluvil s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou?

Jsme v intenzivním jednání od samého počátku, kdy jsem nastoupil.

A jak se na to tváří?

Návrh rady je sice hezký, ale je to pouze návrh, který byl vzat na vědomí. Předseda rady má povinnost ho předložit vládě a ta se k tomu nějak postaví. Není to tak, že ho musí akceptovat. Rada pro vědu, výzkum a inovace dávala vždycky návrh a bohužel poslední dva roky nedostala nic navíc, rozpočet stagnoval na 40 miliardách.

Což bylo vykládáno jako porušení koaliční smlouvy a programového prohlášení, které uvádí, že výdaje na vědu se zvýší.

Ano, a proto jsem se chtěl pojistit proti tomu, abych nebyl obalamucen tím, že má být ministr rád, že mu nebyly sníženy prostředky, jak to bylo v minulých letech prezentováno.

To, že nebude rozpočet stagnující, jsem si zařídil už tři týdny po nástupu do funkce usnesením vlády, kde jsem si nechal schválit důležitou větu, že rozpočet musí být navýšen a ukládá ministru financí, aby s tím počítal. Je to bez uvedení konkrétní částky, protože ta podléhá politickému vyjednávání a musím to obhájit i před ostatními kolegy.

Teď vyjednávám o tom, aby se rozpočet ve finální podobě blížil co nejvíc návrhu rady, přestože vím, že částka 45 miliard je nereálná v kontextu toho, jaké požadavky jsou u mandatorních výdajů ze strany ostatních kolegů. Mohu se jen rozčilovat, že za poslední tři roky neudělali nic pro to, aby je snížili. Za rok se v tom už ale asi příliš nezmění a budu to muset brát na zřetel.

Takže to máte předjednané a nehrozí, že by byl rozpočet na vědu třetí rok po sobě 40 miliard.

Cílím na to, abych dostál závazku, že byl rozpočet navýšen a nebylo to komické ve smyslu jedné koruny. Myslím si, že někde v polovině požadavku rady a toho, co bylo v minulých letech, se někde potkáme, možná trochu víc. Jsem mírný optimista.

Návrh zákona o vědě a výzkumu čeká už řadu měsíců na projednání vládou. Na čem se to zaseklo?

Zdědil jsem zákon tak, jak byl napsán. Na jedné straně obdivuji cíl pojmout téměř vše a vyřešit to jedním zákonem. Realita je však taková, že v této podobě je z politického hlediska neprosaditelný.

Na začátku bylo asi 1500 připomínek, někteří se bránili účelově, některé připomínky byly objektivní. Mojí snahou je tuto robustnost nahradit nějakou racionalitou. Pokusím se některé připomínky vypořádat třeba i tím, že to zákon nebude v této fázi obsahovat, ale umožní to, že projdou další věci. V politice se nemůže stát nic horšího, než že máte dokonale napsaný zákon, který ale neprojde.

V čem by to neprošlo?

Velkým kontroverzním tématem byla třeba jednotná informační platforma. Vybudování jedné, kde by se administrovala podpora - což je dobrý nápad, protože máme stále poskytovatele, kteří používají excelové tabulky -, by stálo miliardu korun. Toho cíle jde podle mě dosáhnout i jiným způsobem, ale to dávám jen jako příklad. Mojí ambicí je představit po prázdninách, jak dopadlo vypořádání připomínek a co s tím dál.

Jste už v TOP 09 rozhodnutí, jestli půjdete v koalici Spolu i do sněmovních voleb?

Rozhodnuto není nikdy nic, dokud se nepodají kandidátky. Že je tendence v tom pokračovat, to je zřejmé, ale musí si to každá ze stran uvnitř vyjasnit sama. Za mě to spojenectví výhodné je. Nikoliv ale jen pro někoho, jak se někteří snaží namluvit. Pokud mám na straně opozice subjekt, který se v preferencích pohybuje tam, kde se pohybuje, a nechci mu dovolit vyhrát, tak je logická cesta se spojit.

Pokud mám na druhé straně subjekt, který se pohybuje sice nad 10 procenty, ale není to samostatně na vítězství v žádném z průzkumů, které vůbec nepřeceňuji, naopak, tak je zřejmé, že by takový subjekt na premiéra nikdy nedosáhl. A je tedy logické, že se spojí s někým, kdo mu pomůže na tu pozici se dostat.

Samozřejmě pro ty, kteří oscilují kolem pěti procent, je to výhodné v tom, že nemusí řešit strategii, jak se udržet nad pěti procenty a být nervózní uvnitř členské základny. Pokud ale někdo kritizuje, že je to pro ně výhodné jen v tom, že se zachraňují, tak to podle mě není minimálně z poloviny pravda a je to nefér. Stejně bychom mohli argumentovat my.