Zemřela poslední lidická žena Jaroslava Skleničková

Jako šestnáctiletá byla Skleničková spolu s matkou, starší sestrou a ostatními ženami poslána do koncentračního tábora v Ravensbrücku, jejího otce nacisté s dalšími lidickými muži zastřelili a vesnici srovnali se zemí.

O svém životním příběhu napsala dvě knížky: Jako chlapce by mě zastřelili a Vzpomínky mě stále tíží. Vypráví v nich strašné věci, stroze a bez emocí.

Na své dospívání v koncentráku zavzpomínala v roce 2021 při rozhovoru pro deník Právo: „Bylo mi šestnáct, ale vypadala jsem tak na čtrnáct, vytáhlá, hubená holka, ještě nevyvinutá. Když jsme babičky, matky a mladé ženy – celá vesnice – stály v umývárně pod sprchami, jak nás bůh stvořil, vešel dovnitř lékař SS v doprovodu jedné vězeňkyně, aby viděl, co mu do lágru přibylo za nové pracovní síly. Jak mezi námi procházel, všimla si mě právě ta vězeňkyně, Češka Hana Housková: Co ty, štěně, tady děláš?“

V rozhovoru vyprávěla nejen o strastiplných vzpomínkách z koncentráku, ale také o velké lásce, kterou po válce našla. Vychovala dceru a syna, těšila se z vnoučat a pravnoučat.

Lidice jsou jedním ze symbolů nacistického teroru za druhé světové války. Nacisté je vypálili 10. června 1942. Důvodem byla domnělá souvislost jednoho z lidických obyvatel s atentátem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Dopoledne 27. května 1942 provedli výsadkáři atentát na Reinharda Heydricha. Osm dní poté zastupující říšský protektor svým zraněním podlehl. Nacisté rozpoutali zuřivý teror. Když nemohli atentátníky vypátrat, rozhodl se státní tajemník Karl Hermann Frank pro „rázný postup“.

K exemplárnímu potrestání byly vybrány Lidice. Jako záminka posloužil fakt, že synové místních rodin Horáků a Stříbrných sloužili v československém vojsku v Anglii.

Němci obklíčili vesnici už v úterý 9. června večer, o den později – 10. června 1942 – vesnici vypálili.