Článek
Vladimír Hrozný se narodil 5. května 1923 v ussurijské tajze v Rusku. Po napadení Ruska nacistickým Německem vstoupil dobrovolně do Rudé armády, kde nejdříve sloužil jako pěšák na frontě nedaleko Leningradu, později jako pilot, který létal na bitevníku Iljušin Il-2. Po zranění při bombardování letiště v roce 1944 už létat nemohl a stal se průzkumníkem. Přes Besarábii (Moldavsko), Rumunsko, Jugoslávii, Maďarsko a Rakousko došel až do Československa, bojoval na jižní Moravě. Při pražském povstání byl vyslán jako průzkumník do Prahy, kde ho zastihl konec války. Zraněn byl celkem čtyřikrát.
Po válce se Hrozný oženil s Češkou a získal československé státní občanství. V roce 1946 se ženou odjeli do Sovětského svazu, manželka se následně vrátila zpět. Sovětské orgány však Hroznému návrat neumožnily. Když chtěl nelegálně překročit hranice, udal ho převaděč a byl zatčen, při transportu do Lvova ale utekl a překročil československé hranice.
Vladimír Hrozný na fotografii z roku 1945.
Hrozný poté žil v Bratislavě a živil se jako automechanik. Byl ale znovu zatčen a odsouzen na deset plus tři roky do gulagu, kde strávil několik let. Do Československa se vrátil po smrti sovětského vůdce Josifa Stalina, jeho manželka ale byla už znovu vdaná. Hrozný pak pracoval v dolech na Ostravsku, ve státní traktorové stanici na severní Moravě. Při stavbě dálnice D1 se seznámil se svou druhou manželkou Marií. V Rusku byl za věznění v gulagu rehabilitován v roce 2004.
Stoletý veterán: Válku jsem přežil, měl jsem cíl
