Článek
Vasil Timkovič se narodil 21. března 1923 ve vesnici Skotarske v Zakarpatí jako nejmladší ze čtyř dětí v rodině lesního správce. Po německé okupaci Československa utekl do Sovětského svazu.
Podle informací, které sbírá Post Bellum o pamětnících, tehdy patnáctiletý Timkovič za nedovolené překročení hranice skončil v gulagu Pečorlag. Dva roky stavěl železniční trať Vorkuta - Moskva, o které se říká, že pod každým pražcem leží život jednoho vězně.
Z gulagu se dostal díky možnosti bojovat v československé vojenské jednotce, která se formovala v Buzuluku. S ní se účastnil bojů o Kyjev a přes Duklu přešel až na Slovensko, kde ho zastihl konec války. Jako občan předválečné Československé republiky viděl Prahu poprvé v květnu 1945 při slavnostní vojenské přehlídce. Tehdy mu bylo 22 let.
Na Podkarpatskou Rus, která se po válce stala součástí Sovětského svazu, se natrvalo už nikdy nevrátil. Dostudoval střední školu a sloužil v československé armádě až do důchodu. Jako válečný veterán stál u zrodu místní jednoty Československé obce legionářské v Ústí nad Orlicí a dlouhá léta byl jejím předsedou. Poslední roky žil plukovník Vasil Timkovič se svou ženou v České Třebové.
Dnes po půlnoci zemřel Vasil Timkovič. Patřil mezi poslední žijící vězně gulagu, kteří na vlastní kůži zažili stalinský...
Posted by Paměť národa on Monday, January 2, 2023