Článek
Jiří Šetlík se narodil 2. dubna 1929 v Praze. Vystudoval dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, jeho profesory byli například Antonín Matějček nebo Josef Mukařovský. V 50. a 60. letech vedl Sbírku moderního umění Národní galerie v Praze, působil jako šéfredaktor časopisu Výtvarná práce, přednášel na Akademii výtvarných umění (AVU), koncem 60. let byl ředitelem Uměleckoprůmyslového muzea. V té době také postgraduálně studoval v USA, docenturu v Praze o Ottu Gutfreundovi ale dokončil až v roce 1994.
V době normalizace patřil Šetlík k těm, kdo měli odbornou činnost zakázanou. Byl vyloučen z KSČ, v letech 1971 až 1989 se živil jako technický pracovník rekonstrukcí památkových objektů Uměleckoprůmyslového muzea. V samizdatu vycházely v letech 1985 až 1987 jeho eseje o českých výtvarných umělcích, kteří tvořili navzdory oficiální kultuře. Tyto eseje tehdy kolovaly ve strojopisech mezi všemi, kdo se zajímali o české výtvarné umění. Portréty Adrieny Šimotové, Magdaleny Jetelové, Vladimíra Janouška, Čestmíra Kafky a dalších umělců patří dnes k základní literatuře o českém umění 70. a 80. let.
Po roce 1989 působil tři roky na československém velvyslanectví v USA jako ministerský rada pro kulturu a zdravotnictví. Po návratu učil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a v letech 1996 až 2001 vedl katedru dějin umění a architektury Fakulty architektury Technické univerzity v Liberci. V roce 2014 dostal od ministerstva kultury medaili Artis bohemiae amicis (Přátelé českého umění) za celoživotní práci v oblasti výtvarného umění. Byl také jedním ze zakladatelů Ceny Jindřicha Chalupeckého, která je určena českým výtvarníkům mladším 35 let.
Životní příběh Jiřího Šetlíka připomíná i projekt Paměť národa zachycující vzpomínky pamětníků 20. století.
Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích zve na cestu historií, přírodou i kulturou
