Článek
Jakeš společně s Lubomírem Štrougalem a Vratislavem Vajnarem čelil obvinění ze zneužívání pravomoci v souvislosti se střelbou do lidí na československých hranicích.
Jakeš pocházel z jižních Čech z rodiny chudého truhláře. Vystudoval Vyšší průmyslovou školu elektrotechnickou ve Zlíně, kde také pracoval jako montér v Baťových závodech. Od roku 1945 byl členem KSČ, kde postupně zastával různé funkce. V 50. letech ho strana poslala do SSSR na studia, vystudoval tam obor sociálně-politických věd. V 60. letech už působil ve vládě jako náměstek ministra vnitra. Ve straně vedl kontrolní a revizní komisi.
Komunisté oslavují 110 let od narození Julia FučíkaVideo: Novinky
V roce 1968 byl nejprve stoupencem liberalizačních snah, ale nakonec byl jedním z těch, kteří v Moskvě podepsali protokol o obnovení socialistických přístupů v hospodářství a upevnění spolupráce se SSSR. Takzvaný zvací dopis předcházející vpádu vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR ale nepodepsal.
Nástupce Husáka v čele KSČ
Během normalizace se věnoval oblasti zemědělství a potravinářství a později obecně ekonomice. V roce 1987 se stal překvapivě generálním tajemníkem ÚV KSČ jako nástupce dosavadního normalizačního šéfa komunistů Gustáva Husáka, který zůstal prezidentem ČSSR.
Z funkce odešel v době sametové revoluce v roce 1989, při demonstracích tehdy dav často skandoval heslo „Jakeše do koše". Ještě před koncem roku 1989 byl Jakeš z komunistické strany vyloučen.
Po listopadu 1989 dál vystupoval jako stoupenec komunistické ideologie. Kritizoval Gorbačovovu perestrojku i přechod k tržnímu hospodářství.
V paměti mnohých zůstává jeho bezradný a zmatený proslov z Červeného Hrádku z července 1989, který symbolizoval vyprázdněnost a blížící se konec komunistického režimu. Jeho nahrávka bavila lidi v celém tehdejším Československu.
Miloš Jakeš na oslavách 1. máje v roce 2015.Video: Novinky